Hraběnka Elizabette Consi de Lutino, Italy, okolo r. 1870 . Už by hraběnka de Lutino málem usnula, jenže ji zaujaly tlumené zvuky ze sousední místnosti. Co by to tak mohlo být?, posadila se na postel, chvíli se soustředila, ale smysl jí to nedávalo.
Vylezla tedy z postele ven a zvědavě přistoupila k prastarému obrazu nějaké její prababičky, po nímž se skrývá malý otvor umožňující nepozorovaně sledovat dění v pokoji mladého knížete.
Hraběnka De Lutino si stoupla na poličku, pootočila obrázkem a málem vykřikla. V sousední místnosti zalité světlem uviděla přímo před sebou úplně vysvlečeného mladého knížete, jak si pravou rukou přejíždí po velkém ztopořeném pyji. Naštěstí se ovládla, takže nic knížete nevyrušilo a ona tak mohla nevěřícně sledovat ty známé rytmické pohyby. Naopak bezděky vložila jemnou dlaň pravé ruky do svého rozkroku a pocítila záchvěv vzrušení….
O další překvapení se postaral mladý synek kočího, Gabriel, kterého si hraběnka všimla mnohem později. Ten ležel dosud na posteli, také úplně nahý, a za knížetem nezaostával ani stavem, ani velikostí přirození. Svíral rukou svůj dlouhý štíhlý pyj těsně u kořene a pomalu jej projížděl po celé délce, naběhlý lesklý žalud se pravidelně objevovala opět mizel pod závojem světlé předkožky a na opačném konci se natřásal ochmýřený váček s pěknými varlaty …..
Gabriel, mladší z obou chlapců, se zvedl, došel ke svému nezkrotnému příteli a poklekl u jeho nohou. Kníže, opírající se o stůl, spokojeně nechal pojmout svůj pyj jeho ústy a zaklonil hlavu. Více jak polovina jeho údu byla nyní v horkém a přátelském objetí smyslných rtů i šikovného jazyku a jeho zadek byl zaplněn. Totiž teprve teď, když oba chlapci stály trochu stranou, hraběnka spatřila na dva palce tlustou svíci, kterou měl kníže zastrčenou hluboko v oblé zadnici. Za malou chvíli s ní začal Gabriel krátce pohybovat sem a tam, tak jako zároveň kníže vjížděl ocasem do jeho úst ……
Hraběnka De Lutino silně vlhla mezi nohama a nyní již zcela vědomě dráždila svůj zduřelý poštěváček …..
Gabriel vysvobodil znesvěcenou svíci ze zadku a naznačil knížeti, ač se předkloní. Kníže se okamžitě otočil, jako již mnohokrát se opřel o stůl rukama a v lehkém předklonu s nohama od sebe očekával vniknutí pyje. Gabriel na sebe nenechal dlouho čekat, postavil se za knížete, namířil přesně na jeho kluzký řitní otvor a pomalu svým ocasem zajel do nabídnuté zadnice. Chvilku oba počkali, aby se zcela zaplněný otvor mohl přizpůsobit nové situaci a pak již chlapci začali proti sobě přirážet …..
Hraběnce vysychalo v ústech při podívané na tyto tak důvěrné pohyby, které dosud přece jenom spojovala v duchu s milostnou potřebou opačného pohlaví. Jenže tady před jejíma očima nenasytně obcovali dva mladí a bujní hřebci a zdáli se být maximálně vzrušeni …..
Netrvalo to dlouho a Gabriel naplnil rozdrážděnou knížecí zadnici svým horkým semenem. I jemu dělalo potíže zkrotit svou vášeň a být potichu, ale také se udržel a jen pomalu opouštěl nenasytnou řič svého přítele. Kníže byl stále předkloněn, rukama roztahoval své hýždě a husté semeno trochu vytékalo z jeho zadku, něco zmokřilo vrásčitý pytlík a ostatní po stehnech a po lýtkách sjíždělo v tenkých pramíncích až na zem …..
Při tomto pohledu si hraběnka de Lutino rázně vrazila dva prsty hluboko do své dlouho neukojené kundy. Byla sice překvapena počínáním chlapců, ale perverzní ukájení vlastního potomka jí vhánělo horkost do tváří a přinášelo zvláště báječné nové pocity.
Gabriel se posadil do křesla, začal si opět pohrávat se svým zvadlým údem a kníže k němu přistoupil z boku. Věnoval se svému napruženému přirození více než výmluvným způsobem a ani jeho orgasmus na sebe nenechal oba aktéry a skrytého pozorovatele dlouho čekat. Kníže zastavil pohyb své ruky u kořene penisu a náhle jako šlehnutí vystříklo bílé semeno ven. První dávka šla samozřejmě na pět stop daleko, ale všechno ostatní skončilo na tváři a hrudi Gabriela, blaženě ochutnávajícího velké kapky nahořklé ščávy, kterou ze sebe kníže vypustil, většina však nakonec vytvořila malé jezírko v zarostlém klíně …..
Tohle již hraběnka de Lutino nemohla déle vydržet, opatrně vrátila starý obraz do původní polohy a utíkala ke své posteli. Ale ještě než ulehla, neobratně vyjmula téměř novou krajní štíhlou svíčku ze svého svícnu …..