![\"kami_24510_6\"](\"http:\/\/www.epovidky.com\/wp-content\/uploads\/2016\/02\/kami_24510_6-1024x671.jpg\")
<\/p>\nNad Prahu se ji\u017e p\u0159ed hodnou chv\u00edl\u00ed snesl soumrak a vl\u00e1du nad d\u011bn\u00edm p\u0159ebrala tma. Zvolna ust\u00e1val ruch okolo proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edch tramvaj\u00ed a \u017eivot velkom\u011bsta se vzhledem k po\u010das\u00ed ochotn\u011b p\u0159esunul do kav\u00e1rni\u010dek, klub\u016f a p\u0159\u00edjemn\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed kinos\u00e1l\u016f.<\/p>\n
<\/p>\n
<\/p>\n
Drobounk\u00e9 kapi\u010dky jemn\u00e9ho mrholen\u00ed nach\u00e1zely sv\u016fj \u00fakryt v kdejak\u00e9 skulince, p\u0159\u00edpadn\u011b se na okenn\u00edch tabul\u00edch ochotn\u011b spojovaly do pram\u00e9nk\u016f a zvolna st\u00e9kaly kamsi dol\u016f. Podzim se v\u0161\u00edm v\u0161udy, uv\u011bdomila si Hanka a v\u00fdhled z okna ji bezd\u011bky p\u0159im\u011bl k tomu, \u017ee se je\u0161t\u011b v\u00edce uvelebila v pohodln\u00e9m oto\u010dn\u00e9m k\u0159es\u00edlku. Sychravo a nevl\u00eddno okoln\u00edho sv\u011bta tak ost\u0159e kontrastovali s \u00fatulnost\u00ed jej\u00ed kancel\u00e1\u0159e. M\u011bkk\u00e9 osv\u011btlen\u00ed, pastelov\u00e9 barvy interi\u00e9ru, p\u0159\u00e1telsk\u00e9 prost\u0159ed\u00ed. Bylo j\u00ed tu dob\u0159e a vlastn\u011b byla moc r\u00e1da, \u017ee to m\u00edsto p\u0159ed \u010dasem z\u00edskala. Oto\u010dila se od stolu, dala si nohu p\u0159es nohu a v sed\u011b se zvolna prot\u00e1hla. Vyhovovalo j\u00ed, \u017ee m\u016f\u017ee do Prahy jezdit jen p\u00e1rkr\u00e1t do m\u011bs\u00edce a m\u00e1 tak doma relativn\u011b v\u00edce \u010dasu. To doj\u00ed\u017ed\u011bn\u00ed se d\u00e1 celkem p\u0159e\u017e\u00edt, s n\u00e1valy pr\u00e1ce u\u017e je to malinko hor\u0161\u00ed, ale co. N\u011bco za n\u011bco, tak to brala. Zvykla si na jist\u00e9 vyp\u011bt\u00ed a postupn\u011b s v tom nau\u010dila chodit, tak\u017ee te\u010f u\u017e si mohla dovolit v pr\u016fb\u011bhu dne i n\u011bkam na p\u00e1r hodin odej\u00edt, n\u011bco si za\u0159\u00eddit, pod\u00edvat se po m\u011bst\u011b a sej\u00edt se t\u0159eba s kamar\u00e1dy. Veden\u00ed firmy to sice nerado vid\u011blo, ale zat\u00edm si nikdo nest\u011b\u017eoval. Nato\u010dila se s k\u0159eslem op\u011bt ke stolu a s povzdechem prol\u00e9tla kupu firemn\u00ed agendy. Tohle v\u0161echno je\u0161t\u011b p\u0159e\u010d\u00edst, proj\u00edt, napsat n\u011bkolik dopis\u016f. Pomalu j\u00ed za\u010d\u00ednalo b\u00fdt jasn\u00e9, \u017ee se odsud d\u0159\u00edv ne\u017e t\u011bsn\u011b p\u0159ed p\u016flnoc\u00ed nedostane. Sm\u00ed\u0159ila se sv\u00fdm osudem, prost\u011b je to jeden z dn\u016f, kter\u00e9 se mus\u00ed n\u011bjak p\u0159e\u017e\u00edt. P\u0159em\u00fd\u0161lela, co se vlastn\u011b dneska ud\u00e1lo a nemohla p\u0159ij\u00edt na nic, co by ji n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 pot\u011b\u0161ilo. R\u00e1no ji ujel vlak a tak do pr\u00e1ce dorazila t\u011bsn\u011b p\u0159ed polednem. Nikdo z veden\u00ed si toho nev\u0161iml, pouze na stole nalezla vzkaz od kolegyn\u011b, \u017ee j\u00ed tu hledal n\u011bjak\u00fd mlad\u00fd p\u00e1n. Kdo to mohl b\u00fdt? Uva\u017eovala, ale pak na to rychle zapomn\u011bla. Odpoledne si na chvilku odsko\u010dila do m\u011bsta kamar\u00e1d ji pozval na kafe.<\/p>\n
Necht\u011bla p\u0159ij\u00edt pozd\u011b, na setk\u00e1n\u00ed se t\u011b\u0161ila, a tak po chodb\u011b\u00a0 skota\u010div\u011b b\u011b\u017eela. Byl to vlastn\u011b docela trapas, ale kdy\u017e ta d\u00e1ma se z ni\u010deho nic vyno\u0159ila zpoza rohu a je\u0161t\u011b si to \u0161inula st\u0159edem chodby asi k t\u00e9 sr\u00e1\u017ece doj\u00edt muselo. Hanka byla temperamentn\u00ed kv\u00edtko, av\u0161ak m\u011bla dobrou v\u016fli t\u00e9 osob\u011b pomoci na nohy a posb\u00edrat rozhozen\u00e9 pap\u00edry, ale kdy\u017e ona se tak rozk\u0159ikla… , \u017ee Han\u010dina reakce na sebe nenechala dlouho \u010dekat. Nemyslela to v\u016fbec zle, ale kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee jej\u00ed snaha po sm\u00edru se m\u00edj\u00ed \u00fa\u010dinkem, slova j\u00ed ze rt\u016f splynula tak n\u011bjak sama. Pravda, ke korpulentn\u00edmu tu\u010d\u0148\u00e1kovi val\u00edc\u00edmu se st\u0159edem chodby ji zrovna p\u0159irovn\u00e1vat nemusela, ale kdy\u017e ji v ten moment nic milosrdn\u011bj\u0161\u00edho nenapadlo. Vypadala ura\u017een\u011b a je\u010dela, \u017ee si bude st\u011b\u017eovat. To m\u016f\u017ee, t\u0159eba na n\u00e1dra\u017e\u00ed Praha Bubny. Jist\u011b, kaf\u00ed\u010dko s kamar\u00e1dem bylo celkem p\u0159\u00edjemn\u00e9, akor\u00e1t by tam m\u011bli zak\u00e1zat kou\u0159it. Od\u00e9r z cigaret se nat\u00e1hne do v\u0161eho a ned\u00e1 se jen tak p\u0159ekr\u00fdt. Zp\u011bt do firmy p\u0159i\u0161la chvilinku po \u0161est\u00e9 a od t\u00e9 doby z\u00e1pas\u00ed s neten\u010d\u00edc\u00edm se bal\u00edkem p\u00edsemnost\u00ed. Byla v cel\u00e9 budov\u011b sama a pot\u0159ebovala se tro\u0161ku odreagovat, s n\u011bk\u00fdm prohodit p\u00e1r sl\u016fvek, za\u017eertovat si a jako naschv\u00e1l nikde nikdo. Jist\u011b, mohla zvednout telefon a n\u011bkomu zavolat, ale hovor\u016f u\u017e tento t\u00fdden bylo dost a dost. Soukrom\u00e9 tlach\u00e1n\u00ed na firemn\u00ed \u00fa\u010det maj\u00ed, jak jinak, zak\u00e1zan\u00e9, ale kolegyn\u011b j\u00ed \u0159\u00edkala, \u017ee se to stejn\u011b nikde neeviduje, tak\u017ee si sem tam s n\u011bk\u00fdm popov\u00edd\u00e1 n\u011bjak\u00e1 ta p\u016flhodinka se v tom mno\u017estv\u00ed hovor\u016f v pohod\u011b ztrat\u00ed. Co by se tak dalo d\u011blat? Chvilku p\u0159em\u00fd\u0161lela a to u\u017e jej\u00ed prsty zku\u0161en\u011b vy\u0165uk\u00e1valy na kl\u00e1vesnici a ruka navykl\u00fdm pohybem \u0161mejdila s po\u010d\u00edta\u010dovou my\u0161\u00ed po podlo\u017ece. P\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci k nim do firmy zavedli internet a Hanka se s n\u00edm nau\u010dila celkem rychle zach\u00e1zet. Z po\u010d\u00e1tku nev\u011bd\u011bla, k \u010demu takov\u00e1 s\u00ed\u0165 m\u016f\u017ee b\u00fdt dobr\u00e1, ale postupn\u011b tomu p\u0159ich\u00e1zela na kloub. Jednak se pomoc\u00ed toho dala \u0159e\u0161it cel\u00e1 \u0159ada pracovn\u00edch probl\u00e9m\u016f, ale to by ji a\u017e tak nenadchlo. Jist\u011b, t\u011b\u0161ilo ji, \u017ee se s n\u00ed chod\u00ed spolupracovn\u00edci radit a \u017ee m\u016f\u017ee b\u00fdt u\u017eite\u010dn\u00e1, pr\u00e1ce s po\u010d\u00edta\u010dem j\u00ed v jejich dvaceti ned\u011blala \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my, co\u017e se o star\u0161\u00ed generaci \u0159\u00edci nedalo, ale na internetu ji p\u0159itahovala cel\u00e1 \u0159ada jin\u00fdch v\u011bc\u00ed.<\/p>\n
Prost\u0159ednictv\u00edm obrazovky monitoru m\u011bla p\u0159ed sebou cel\u00fd sv\u011bt a jak zjistila, lze na s\u00edti nal\u00e9zt mnoho zaj\u00edmav\u00e9ho. Pr\u00e1ce po\u010dk\u00e1, m\u00ednila Hanka a rozhodla se, \u017ee si prohl\u00e9dne n\u011bjak\u00e9 str\u00e1nky, kter\u00e9 ji pobav\u00ed. Anebo rad\u011bji snad ne, pod\u00edv\u00e1 se n\u011bkam \u00fapln\u011b jinam \u010das od \u010dasu se napoj\u00ed na str\u00e1nky, kter\u00e9 ji sv\u00fdm obsahem dost\u00e1vaj\u00ed do zvl\u00e1\u0161tn\u00edho vnit\u0159n\u00edho rozru\u0161en\u00ed. D\u011bl\u00e1 j\u00ed dob\u0159e, kdy\u017e m\u016f\u017ee podr\u00e1\u017edit nitern\u00e9 strunky a odd\u00e1vat se sv\u00fdm zat\u00edm tajn\u00fdm fantazi\u00edm a p\u0159edstavovat si, co by se mohlo st\u00e1t. Anebo si jen tak s n\u011bk\u00fdm popov\u00eddat a nechat se un\u00e1\u0161et na vln\u00e1ch podivn\u00e9 sm\u011bsice strachu a vzru\u0161en\u00ed… To bude ono. Hanka je\u0161t\u011b v rychlosti vykoukla na chodbu, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dila, \u017ee j\u00ed nikdo nem\u016f\u017ee z ni\u010deho nic p\u0159ekvapit a ji\u017e s lehk\u00fdm mrazen\u00edm v z\u00e1dech vy\u0165uk\u00e1vala d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1mou adresu. Soukrom\u00ed v lidupr\u00e1zdn\u00e9 budov\u011b se j\u00ed te\u010f vlastn\u011b hodilo nedok\u00e1zala si p\u0159edstavit, \u017ee by ji p\u0159i prohl\u00ed\u017een\u00ed tajemn\u00fdch str\u00e1nek n\u011bkdo chytil a zjistil, co ji tolik zaj\u00edm\u00e1. R\u00e1no si sice dala z\u00e1vazek, ze se do „zak\u00e1zan\u00e9 komnaty“ pod\u00edv\u00e1, a\u017e bude m\u00edt v\u0161e ud\u011bl\u00e1no, ale co, pr\u00e1ce po\u010dk\u00e1 a neute\u010de. Plna o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed si otev\u0159ela svou soukromou schr\u00e1nku s elektronickou po\u0161tou a byla mile p\u0159ekvapena, kdy\u017e tam nalezla n\u011bkolik dopis\u016f. Otv\u00edrala jeden za druh\u00fdm a s pot\u011b\u0161en\u00edm je pro\u010d\u00edtala. Ob\u010das si odsko\u010dila na jin\u00e9 str\u00e1nky, kter\u00e9 ji pisatel\u00e9 doporu\u010dovali, pak se zase vr\u00e1tila k dopis\u016fm a bylo j\u00ed dob\u0159e. Na chvilku okem zavadila o nevy\u0159\u00edzenou kupu firemn\u00ed agendy, ale u\u017e ji sv\u011bdom\u00ed netr\u00e1pilo. Zvolna se j\u00ed odkr\u00fdval sv\u011bt, kter\u00fd ji v posledn\u00ed dob\u011b tolik zaj\u00edmal a zji\u0161\u0165ovala, \u017ee se sv\u00fdmi neobvykl\u00fdmi p\u0159\u00e1n\u00edmi nen\u00ed sama a p\u0159\u00edjemn\u011b se zachv\u00edvala p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by se mohla s n\u011bk\u00fdm sbl\u00ed\u017eit, otev\u0159en\u011b si s n\u00edm pov\u00eddat a t\u0159eba jednou…? Nevn\u00edmala \u010das a \u00fanava, kter\u00e1 se je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed cht\u011bla pl\u00ed\u017eiv\u011b vloudit do mlad\u00e9ho t\u011bla byla r\u00e1zem ta tam.<\/p>\n
Hanka se c\u00edtila fit a naprosto se zabrala do prohl\u00ed\u017een\u00ed str\u00e1nek, hltala ka\u017ed\u00e9 slov\u00ed\u010dko a pomalu dosp\u011bla do stavu, kdy pro ni p\u0159estal existovat \u010das. Po\u0161mourno podzimu v pln\u00e9 s\u00edle se n\u011bkam vytratilo a kdyby sle\u010dnu v ten moment n\u011bkdo pozoroval, dosp\u011bl by k n\u00e1zoru, \u017ee naprosto nevn\u00edm\u00e1 okol\u00ed… O\u010dima se d\u00edvala kamsi za ze\u010f, byla zasn\u011bn\u00e1, duchem nep\u0159\u00edtomn\u00e1 a tak si v prvn\u00ed chv\u00edli ani neuv\u011bdomila, \u017ee v z\u00e1mku dve\u0159\u00ed \u0161ramot\u00ed kl\u00ed\u010d a n\u011bkdo se je pokou\u0161\u00ed otev\u0159\u00edt. Z\u00e1padka dve\u0159\u00ed kancel\u00e1\u0159e cvakla napr\u00e1zdno v\u017edy\u0165 bylo p\u0159eci odemknuto a to u\u017e se Hanka s trhnut\u00edm a pat\u0159i\u010dn\u00fdm leknut\u00edm navr\u00e1tila do reality. Automaticky se oto\u010dila ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 se ji\u017e ji\u017e pomalinku otv\u00edraly. Hanka s \u00fadivem hled\u011bla na nezn\u00e1m\u00e9ho n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka, kter\u00fd se ze z\u00e1mku pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed sna\u017eil vyprostit kl\u00ed\u010d. Po t\u00e9, co se mu to poda\u0159ilo, zaregistroval, \u017ee tak\u00e9 nen\u00ed v m\u00edstnosti s\u00e1m, jak p\u016fvodn\u011b o\u010dek\u00e1val, n\u00fdbr\u017e je zde spole\u010dnost v podob\u011b sympatick\u00e9 d\u00edvky. Hanka hled\u011bla do tv\u00e1\u0159e mlad\u00e9ho mu\u017ee a tak se v posledn\u00ed chv\u00edli zmohla na to, aby na monitoru zobrazila okno s jinou tematikou. Mlad\u00fd mu\u017e na sob\u011b dal zn\u00e1t lehk\u00e9 rozpaky, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed u\u017e p\u0159\u00edjemn\u00fdm pln\u00fdm hlasem pozdravil: „Dobr\u00fd den… tedy sp\u00ed\u0161e dobr\u00fd ve\u010der. “ „Ahoj“, uklouzlo zprvu instinktivn\u011b Hance, nebo\u0165 se nechala un\u00e9st chlapeck\u00fdm vzez\u0159en\u00edm tv\u00e1\u0159e, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se opravila: „Toti\u017e promi\u0148te, dobr\u00fd ve\u010der. “ „Pros\u00edm meomlouvejte se,“ odv\u011btil s p\u0159\u00e1telsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a pokra\u010doval: „Omluvit bych se m\u011bl asi j\u00e1 v\u00e1m, nebo\u0165 pozoruji, \u017ee jsem v\u00e1s trochu vylekal a to jsem rozhodn\u011b necht\u011bl. “ Hanka se malinko usm\u00e1la a podotkla: „Ano, tro\u0161i\u010dku jste m\u011b vylekal. “ „To je mi opravdu l\u00edto. V\u00edte, pracuji u t\u00e9to firmy jako technik a na\u0161e \u0159editelka mi p\u0159ed n\u011bkolika dny volala, \u017ee tu jsou n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my a abych to dal do po\u0159\u00e1dku. „To, \u017ee u firmy pracuje, bylo celkem pravd\u011bpodobn\u00e9. Kde by jinak vzal kl\u00ed\u010de od dve\u0159\u00ed? „Pracuji tu u\u017e docela dlouho“, \u0159ekla, „ale v\u00e1s jsem tu je\u0161t\u011b nevid\u011bla…“ „Aha, asi jsem V\u00e1m nedal p\u0159\u00edle\u017eitost. V\u00edte, j\u00e1 tu b\u00fdv\u00e1m z\u0159\u00eddka. “<\/p>\n
Pozorn\u011b naslouchala a jej\u00ed zaujet\u00ed se projevilo v tom, \u017ee se na k\u0159es\u00edlku nato\u010dila k nov\u00e9mu objektu. „Charakter m\u00e9 pr\u00e1ce mi umo\u017e\u0148uje, \u017ee tu nemus\u00edm b\u00fdt ka\u017ed\u00fd den a nav\u00edc v\u011bt\u0161inu sv\u00e9 \u010dinnosti mohu vykon\u00e1vat odjinud.“ „To zn\u00e1m, „ozvala se z\u00fa\u010dastn\u011bn\u011b Hanka, „taky tu b\u00fdv\u00e1m jen n\u011bkolikr\u00e1t do m\u011bs\u00edce a v\u011bt\u0161inu pr\u00e1ce si mohu ud\u011blat v klidu doma. Mohu se zeptat, co d\u011bl\u00e1te?“ „M\u016f\u017eete. P\u016fvodn\u011b m\u011b tu najali jako s\u00edlu, kter\u00e1 se m\u00e1 starat o takov\u00e9 ty modern\u00ed hra\u010dky, jejich\u017e jeden exempl\u00e1\u0159 v\u00e1m te\u010f vrn\u00ed na stole, ale pak…“ „Jste tu p\u0159es po\u010d\u00edta\u010de?“ sko\u010dila mu do \u0159e\u010di Hanka. „Ano, m\u00e1m tu sm\u016flu, \u017ee mus\u00edm ope\u010dov\u00e1vat tyhle digit\u00e1ln\u00ed potv\u016frky a starat se o to, aby p\u0159\u00edli\u0161 nezlobily ty, kte\u0159\u00ed je obsluhuj\u00ed. Ale jak tak zji\u0161\u0165uji, n\u011bkter\u00e9 stroje maj\u00ed skute\u010dn\u011b p\u016fvabnou obsluhu. Asi bych m\u011bl svou pr\u00e1ci vykon\u00e1vat sv\u011bdomit\u011bji a chodit sem \u010dast\u011bji,“ prohl\u00e1sil s jisk\u0159i\u010dkou v o\u010d\u00edch a op\u0159el se o d\u0159ev\u011bnou z\u00e1rube\u0148. Hance malinko zacukaly koutky \u00fast a byla pot\u011b\u0161ena. „Promi\u0148te, poj\u010fte d\u00e1l a posa\u010fte se,“ laskav\u011b nab\u00eddla volnou \u017eidli. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem ot\u00e1lela s pozv\u00e1n\u00edm, ale skute\u010dn\u011b m\u011b va\u0161e n\u00e1v\u0161t\u011bva zasko\u010dila. Kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1te, \u017ee se star\u00e1te o po\u010d\u00edta\u010de, tak to by jste tu m\u011bl b\u00fdt skute\u010dn\u011b \u010dast\u011bji. Ob\u010das si s n\u011b\u010d\u00edm nev\u00edm rady a opravdov\u00fd odborn\u00edk by se mi hodil k ruce. Jak to, \u017ee tu b\u00fdv\u00e1te tak m\u00e1lo? J\u00e1 m\u00e1m s po\u010d\u00edta\u010dem probl\u00e9my neust\u00e1le…“ nav\u00e1zala na sbli\u017eovac\u00ed notu. „J\u00e1 asi nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd opravdov\u00fd odborn\u00edk“, podotkl a p\u0159ijal nab\u00eddnutou \u017eidli. „V\u00edte, star\u00e1m se t\u0159eba o to, aby v\u00e1m tu fungovala s\u00ed\u0165, instaluji tu nov\u00e9 programy a tak podobn\u011b. Tahle pr\u00e1ce m\u00e1 tu v\u00fdhodu, \u017ee ji mohu d\u011blat t\u0159eba z domova pokud bych tam byl napojen\u00fd na s\u00ed\u0165. \u0158\u00edk\u00e1 se tomu d\u00e1lkov\u00e1 spr\u00e1va. Tak\u017ee j\u00e1 sem vlastn\u011b jen ob\u010das chod\u00edm preventivn\u011b zkontrolovat telefonn\u00ed \u00fast\u0159ednu, nastavit klimatizaci \u010di skouknout sv\u011btla. Prost\u011b spadlo na m\u011b v t\u00e9to budov\u011b v\u0161e, co m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 dr\u00e1tky a funguje to na elekt\u0159inu. \u0160koda, vy do toho asi nespad\u00e1te…“ „Ne, zat\u00edm jsem nevypozorovala, \u017ee bych m\u011bla n\u011bjak\u00e9 dr\u00e1tky a s tou elekt\u0159inou v\u00e1m to nemus\u00ed b\u00fdt l\u00edto. Alespo\u0148 v\u00e1s nemohu kopnout,“ op\u00e1\u010dila vesele Hanka. „To jste m\u011b tedy pot\u011b\u0161ila!“ usm\u00e1l se. „R\u00e1da d\u011bl\u00e1m druh\u00fdm radost, to v\u00edte, ale kdy\u017e u\u017e v\u00e1s tu dneska m\u00e1m, tak by jste mi mohl s n\u011b\u010d\u00edm poradit, kdy se tak vyzn\u00e1te v t\u011bch po\u010d\u00edta\u010d\u00edch,“ \u0161vito\u0159ila Hanka a hned ho sezn\u00e1mila se sv\u00fdm probl\u00e9mem.<\/p>\n
Byl velice ochotn\u00fd. Spole\u010dn\u011b si p\u0159isedli ke kl\u00e1vesnici a za\u010dal j\u00ed radit co a jak m\u00e1 ud\u011blat. M\u011bla radost, \u017ee se m\u016f\u017ee n\u011bco snadno dozv\u011bd\u011bt a tak\u00e9 j\u00ed d\u011blalo dob\u0159e, kdy\u017e mohla udr\u017eovat jeho pozornost. A tak j\u00ed p\u0159edv\u00e1d\u011bl r\u016fzn\u00e1 kouzla jak vyzr\u00e1t na po\u010d\u00edta\u010d a p\u0159idal i n\u011bjak\u00e9 u\u017eite\u010dn\u00e9 rady. Str\u00e1vili spolu dobrou a velmi p\u0159\u00edjemnou p\u016flhodinku, kdy\u017e se Hanka osm\u011blila a rozhodla se, \u017ee o n\u011bm zjist\u00ed n\u011bco osobn\u00edho: „Promi\u0148te, u\u017e n\u011bjak\u00fd \u010das si tu spolu pov\u00edd\u00e1me a je\u0161t\u011b jsem se nep\u0159edstavila. J\u00e1 jsem Hanka. “ P\u0159edpokl\u00e1dala, \u017ee se bude dr\u017eet zab\u011bhnut\u00e9 konverza\u010dn\u00ed logiky a sd\u011bl\u00ed j\u00ed sv\u00e9 jm\u00e9no, nam\u00edsto toho ji v\u0161ak zasko\u010dil: „J\u00e1 v\u00edm.“ „Jak to m\u016f\u017eete v\u011bd\u011bt?“ udiven\u011b se ot\u00e1zala Hanka. „Hledal jsem v\u00e1s tu dnes po r\u00e1nu, ale nikdo tu nebyl. Kolegyn\u011b z vedlej\u0161\u00ed kancel\u00e1\u0159e mi prozradila va\u0161e jm\u00e9no,“ ochotn\u011b vysv\u011btloval. Kdesi v nitru mlad\u00e9 sle\u010dny se ozval popla\u0161n\u00fd zvone\u010dek: „Cht\u011bl jste mi n\u011bco?“ „Ne, tedy, vlastn\u011b to ani nestoj\u00ed za \u0159e\u010d, ale pov\u011bzte mi: „Na tomto po\u010d\u00edta\u010di pracujete jenom vy?“ Polo\u017eil ot\u00e1zku a pozorn\u011b sledoval d\u00edv\u010dinu reakci. „To ne,“ pronesla Hanka bez mrknut\u00ed oka a pokra\u010dovala: „P\u0159es den se n\u00e1s tu st\u0159\u00edd\u00e1 v\u00edc, jak kdo pot\u0159ebuje.“ Chv\u00edli se zd\u00e1lo, \u017ee ho odpov\u011b\u010f uspokojila. Souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou, odml\u010del se a se z\u00e1jmem dodal: „A ve\u010der?“ „To tu b\u00fdv\u00e1m sama. Doj\u00ed\u017ed\u00edm sem z domova, a tak tu d\u011bl\u00e1m takov\u00e9 n\u00e1razovky. N\u011bkdy jsem tu i p\u0159es noc,“ objasnila mu. „A nen\u00ed v\u00e1m tu samotn\u00e9 smutno?“ Optal se s neskr\u00fdvan\u00fdm n\u00e1znakem sympati\u00ed. „Ani ne, b\u00fdv\u00e1m zabr\u00e1na do pr\u00e1ce a tak mi to ani nep\u0159ijde. A nav\u00edc, dneska tu nejsem sama,“ dodala u\u017e zase vesel\u00fdm t\u00f3nem Hanka. Tohle drobn\u00e9 flirtov\u00e1n\u00ed se j\u00ed zamlouvalo a v duchu se t\u011b\u0161ila na to, jak se bude hovor d\u00e1le vyv\u00edjet. „Vlastn\u011b u\u017e v\u00e1s nebudu d\u00e9le zdr\u017eovat. Zjistil jsem, co jsem pot\u0159eboval,“ prohl\u00e1sil z ni\u010deho nic a zvedl se ze \u017eidle. „A kdy\u017e vid\u00edm na stole tu kupu pap\u00edr\u016f, tak v\u00e1m to nez\u00e1vid\u00edm. D\u011bkuji za p\u0159\u00edjemnou spole\u010dnost a t\u0159eba se n\u011bkdy n\u011bkde… v\u0161ak v\u00edte, n\u011bkdy \u0161\u0165astn\u00e1 n\u00e1hoda a jindy osud vl\u00e1dne sv\u011btu. “ Odsunul \u017eidli stranou a vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm. Hanku tak n\u00e1hl\u00e9 ukon\u010den\u00ed hovoru nemile p\u0159ekvapilo a sna\u017eila se ve\u010dern\u00edho n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka je\u0161t\u011b na chvilku zadr\u017eet. „Po\u010dkejte je\u0161t\u011b chvilku. T\u0159eba by t\u00e9 n\u00e1hod\u011b \u0161lo n\u011bjak napomoci. V\u00edte, kde p\u0159eb\u00fdv\u00e1m, tak se klidn\u011b n\u011bkdy stavte. Budu li tu, r\u00e1da v\u00e1s uvid\u00edm.“ „To nen\u00ed tak jist\u00e9,“ prohodil na p\u016fl \u00fast. „J\u00e1 jsem k v\u00e1m ale te\u010f byla up\u0159\u00edmn\u00e1. Skute\u010dn\u011b v\u00e1s r\u00e1da uvid\u00edm,“ malinko dot\u010den\u011b prohl\u00e1sila Hanka. „J\u00e1 v\u00e1m v\u011b\u0159\u00edm,“ oto\u010dil se k n\u00ed ode dve\u0159\u00ed,“ ale nen\u00ed jist\u00e9, jestli tu budete.“<\/p>\n
Zatv\u00e1\u0159il se p\u0159i tom tak n\u011bjak z\u00e1hadn\u011b. Co t\u00edm jenom mysl\u00ed, marn\u011b dumala Hanka. Jej\u00ed zv\u011bdavost vystr\u010dila dr\u00e1pek a st\u016fj co st\u016fj cht\u011bla v\u011bd\u011bt v\u00edce. „Moment, jen tak v\u00e1s nepust\u00edm,“ prohl\u00e1sila sebev\u011bdom\u011b a vstala z k\u0159esla, aby svoje rozhodnut\u00ed podpo\u0159ila. „Mluv\u00edte v z\u00e1had\u00e1ch. J\u00e1 jsem k v\u00e1m byla p\u0159ed chv\u00edl\u00ed up\u0159\u00edmn\u00e1, a tak by jste mi to mohl op\u011btovat. Co jste myslel t\u00edm, \u017ee nen\u00ed jist\u00e9, jestli tu budu?“ Ud\u011blal krok sm\u011brem do m\u00edstnosti: „Hanko, ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee v\u00e1m to nemohu \u0159\u00edci. Pan\u00ed \u0159editelov\u00e1 m\u011b pov\u011b\u0159ila jist\u00fdm \u00fakolem a jsem v\u00e1z\u00e1n ml\u010denlivost\u00ed. A jak sama v\u00edte, poru\u0161ov\u00e1n\u00ed na\u0159\u00edzen\u00ed se u na\u0161\u00ed firmy p\u0159\u00edsn\u011b trest\u00e1. Jenom kv\u016fli tvrd\u00e9 mor\u00e1lce se dr\u017e\u00edme na \u0161pici a…“ „Po\u010dkejte, nezamlouvejte to. Jednak nejsem typ, kter\u00fd by se hned se v\u0161\u00edm ut\u00edkal sv\u011b\u0159ovat a jednak mi v\u016fbec nejde do hlavy \u00fa\u010del va\u0161\u00ed dne\u0161n\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Tak s pravdou ven!“ Na\u0161pulila pusinku. Bylo vid\u011bt, \u017ee chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a v\u00e1\u017e\u00ed sv\u00e9 rozhodnut\u00ed: „Tak tedy dobr\u00e1. Pros\u00edm, ml\u010dte o tom jako hrob, nikomu ani slov\u00ed\u010dko. \u0158\u00edk\u00e1m v\u00e1m to jenom ze zn\u00e1mosti. “ Nucen\u011b se usm\u00e1l a pokra\u010doval. „Stejn\u011b se s t\u00edm u\u017e ned\u00e1 nic d\u011blat. Posledn\u00ed dobou se n\u00e1m enormn\u011b zvedla finan\u010dn\u00ed vyd\u00e1n\u00ed za pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed internetu a tak\u00e9 plat\u00edme o dost v\u00edc za telefonn\u00ed hovory. \u0158editelku to velmi rozzlobilo a pojala podez\u0159en\u00ed, \u017ee n\u011bkdo pou\u017e\u00edv\u00e1 firemn\u00ed prost\u0159edky pro sv\u00e9 soukrom\u00e9 aktivitky. Dostal jsem za \u00fakol zjistit, co se tu vlastn\u011b d\u011bje, jak\u00fd po\u010d\u00edta\u010d se k \u010demu pou\u017e\u00edv\u00e1, kdo kam vol\u00e1 a tak. Tak\u00e9 m\u00e1m analyzovat z\u00e1b\u011bry z videokamery, co je nad vchodem a zjistit, kdo a jak vyu\u017e\u00edv\u00e1 pracovn\u00ed dobu. A poz\u00edt\u0159\u00ed m\u00e1m o tom v\u0161em podat p\u00edsemnou zpr\u00e1vu a \u0159editelka z toho vyvod\u00ed d\u016fsledky.“ Hanka nebyla hloup\u00e1 a tak zvolna poj\u00edmala tu\u0161en\u00ed, co by za pr\u00e1v\u011b vyslechnut\u00fdm sd\u011blen\u00edm mohlo b\u00fdt.<\/p>\n
Hrome, v\u017edy\u0165 by se to tak\u00e9 mohlo dost dob\u0159e t\u00fdkat j\u00ed. \u0158editelov\u00e1 vyvod\u00ed d\u016fsledky? Vlastn\u011b ji ani je\u0161t\u011b nevid\u011bla, ale jak tak sly\u0161ela, jedin\u00fdm d\u016fsledkem za pr\u016f\u0161vihy b\u00fdv\u00e1 rychl\u00fd co rychl\u00fd okam\u017eit\u00fd vyhazov. No to by byla r\u00e1na! Co bych tak asi d\u011blala, pomyslela si Hanka. Nu t\u0159eba se tu v\u016fbec nejedn\u00e1 o m\u011b a pla\u0161\u00edm se naprosto zbyte\u010dn\u011b, pokra\u010dovala ve sv\u00e9m rozj\u00edman\u00ed a jakoby se cht\u011bla o tom ujistit, s malinko chv\u011bj\u00edc\u00edm se hl\u00e1skem nesm\u011ble polo\u017eila ot\u00e1zku: „Ale tenhle po\u010d\u00edta\u010d je v po\u0159\u00e1dku, \u017ee?“ a uk\u00e1zala rukou na stroj le\u017e\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00ed. „Ob\u00e1v\u00e1m se Hanko, \u017ee ne. Abych pravdu \u0159ekl, je to vlastn\u011b jedin\u00fd stroj, kter\u00fd je podez\u0159ele aktivn\u00ed. M\u00e1m tu v\u00fdpis adres, kter\u00e9 byly vol\u00e1ny z tohoto stroje za posledn\u00ed m\u011bs\u00edc,“ vyt\u00e1hl ze slo\u017eky n\u011bkolik hust\u011b poti\u0161t\u011bn\u00fdch pap\u00edr\u016f. Hance se malinko za\u010dali t\u0159\u00e1st kolena, ale ovl\u00e1dla se a neztratila hlavu. Pomalu p\u0159e\u0161la ke k\u0159es\u00edlku a pokud mo\u017eno se sna\u017eila, aby na n\u00ed nebylo vid\u011bt rozru\u0161en\u00ed. Dosedla a chytila se prvn\u00edho a mo\u017en\u00e1 i posledn\u00edho z\u00e1chrann\u00e9ho kruhu, kter\u00fd vid\u011bla: „Ale na tomhle po\u010d\u00edta\u010di ned\u011bl\u00e1m jenom j\u00e1. Douf\u00e1m, \u017ee si nemysl\u00edte, \u017ee bych…“ „Ale j\u00e1 v\u00e1s z ni\u010deho neobvi\u0148uji,“ po\u010dal sm\u00ed\u0159liv\u011b a p\u0159esunul se ode dve\u0159\u00ed zp\u00e1tky na \u017eidli, kterou p\u0159ed chv\u00edl\u00ed opustil. „M\u011b osobn\u011b je situace jasn\u00e1. Ale snad by jste mi mohla je\u0161t\u011b pomoci. Pod\u00edvejte se t\u0159eba tady na ten seznam adres nav\u0161t\u00edven\u00fdch webovsk\u00fdch str\u00e1nek a zkuste mi \u0159\u00edci, kterou z nich jste t\u0159eba zad\u00e1vala do po\u010d\u00edta\u010de vy.“ Hance svitla nad\u011bje, \u017ee se z podivn\u00e9 situace dostane a to docela rychle v\u017edy\u0165 se d\u00edv\u00e1 i na norm\u00e1ln\u00ed str\u00e1nky, kter\u00e9 pou\u017e\u00edv\u00e1 p\u0159i pr\u00e1ci. Nahl\u00e9dla do seznamu a po\u010d\u00ednala trnout. Hrome, sam\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 a choulostiv\u00e9 adresy, na ty se tu d\u00edv\u00e1m jenom j\u00e1. P\u0159iznat se \u010di nep\u0159iznat, v\u00e1hala a t\u011bkala o\u010dima po nab\u00eddnut\u00e9m pap\u00edru. „Ne, ani jedna z adres mi nen\u00ed zn\u00e1m\u00e1. Snad n\u011bkter\u00e1 z kolegy\u0148…?“ „A v\u00edte \u017ee ani nev\u00edm, jak\u00e9 str\u00e1nky na t\u011bch adres\u00e1ch jsou? Mo\u017en\u00e1 bychom se na n\u011b mohli pod\u00edvat a t\u0159eba byste mi dala tip, kter\u00e9ho z na\u0161ich spolupracovn\u00edk\u016f by to mohlo zaj\u00edmat. Vy je p\u0159eci zn\u00e1te mnohem v\u00edc a tak\u00e9 jako \u017eena m\u00e1te jist\u011b lep\u0161\u00ed odhad, ne\u017eli j\u00e1. I kdy\u017e… to nic neznamen\u00e1, j\u00e1 mus\u00edm schra\u0148ovat fakta a ne n\u011bjak\u00e9 dohady a domn\u011bnky, by\u0165 by byly od n\u011bkoho, koho si velmi v\u00e1\u017e\u00edm…“Je\u0161t\u011b zn\u011bla posledn\u00ed slova a u\u017e sahal po kl\u00e1vesnici. Co v\u0161echno v ten moment prolet\u011blo Hance hlavou. Je\u0161t\u011b, \u017ee aspo\u0148 sed\u011bla v k\u0159esle, nebo\u0165 v\u016fbec nec\u00edtila s\u00edlu v noh\u00e1ch. To snad ani nen\u00ed pravda, on se chyst\u00e1 vyzkou\u0161et n\u011bkter\u00e9 adresy s hr\u016fzou pozorovala, jak se chopil kl\u00e1vesnice. „Hanko, pros\u00edm v\u00e1s, mohla byste mi nadiktovat t\u0159eba tu prvn\u00ed adresu ze seznamu?“ Zn\u011bl jeho po\u017eadavek a Hanka c\u00edtila, \u017ee to nap\u011bt\u00ed u\u017e d\u00e9le nevydr\u017e\u00ed. Jej\u00ed tv\u00e1\u0159e m\u00edrn\u011b z\u010dervenaly. „Po\u010dkejte,“ pronesla potichu a ruka s pap\u00edrem ji klesla. „Ty adresy jsou asi v\u0161echny moje.“ A bylo to venku.<\/p>\n
Sv\u011bsila hlavu a nejrad\u011bji by byla n\u011bkde daleko. Ticho kancel\u00e1\u0159e p\u0159eru\u0161il skoro vl\u00eddn\u00fd hlas: „J\u00e1 v\u00edm. “ Hor\u0161\u00ed u\u017e to b\u00fdt nemohlo a zdrcen\u00e9 Hance u\u017e bylo v\u0161echno jedno. V\u016fbec si nedok\u00e1zala p\u0159edstavit, co bude n\u00e1sledovat. Ta ostuda a hanba! „Jak to m\u016f\u017eete v\u011bd\u011bt?“ Ot\u00e1zala se sp\u00ed\u0161e ze setrva\u010dnosti. M\u00edstnost op\u011bt naplnil jeho pln\u00fd hlas: „To je jednoduch\u00e9. Na\u0161el jsem si soubory, do kter\u00fdch se zapisuj\u00ed nav\u0161t\u00edven\u00e9 str\u00e1nky. Krom\u011b adresy se tam zapisuje i \u010das, kdy byla str\u00e1nka vol\u00e1na. Pak jsem se pod\u00edval na z\u00e1znamy z videokamery a nebylo t\u011b\u017ek\u00e9 zjistit, \u017ee se \u010dasy shoduj\u00ed s va\u0161\u00ed p\u0159\u00edtomnost\u00ed v budov\u011b. \u010casy z\u00e1pis\u016f spadaj\u00ed do no\u010dn\u00edch hodin a to lze poznat nejenom ze z\u00e1znam\u016f, ale p\u0159ed chv\u00edli jste se k tomu sama p\u0159iznala. Mimochodem, je tam tak\u00e9 vid\u011bt, \u017ee ob\u010das p\u0159ijdete pozd\u011b a pokud chcete vid\u011bt v\u00fdpis z telefonn\u00ed \u00fast\u0159edny, tak tak\u00e9 mohu slou\u017eit. “ To je jenom zl\u00fd sen, to p\u0159eci nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. Jestli\u017ee p\u0159ed chv\u00edl\u00ed se Hance m\u00edhaly hlavou my\u0161Hanky jedna za druhou, tak te\u010f se c\u00edtila dokonale pr\u00e1zdn\u00e1. Nev\u011bd\u011bla, jak se m\u00e1 zachovat. Tenhle den by nejrad\u011bji ze sv\u00e9ho \u017eivota vymazala. Zav\u0159ela na chvilku o\u010di a doufala, \u017ee a\u017e je otev\u0159e, bude kancel\u00e1\u0159 pr\u00e1zdn\u00e1, ale… byl tu a sed\u011bl vedle n\u00ed. \u010cekal, co ud\u011bl\u00e1. „Vy jste ty str\u00e1nky vid\u011bl?“ „Ne, to m\u011b ani nenapadlo. Jedin\u00e9 co tu\u0161\u00edm je, \u017ee nemaj\u00ed co d\u011blat s na\u0161\u00ed pracovn\u00ed n\u00e1pln\u00ed. “ „Mohu v\u00e1s o n\u011bco po\u017e\u00e1dat? Ned\u00edvejte se na n\u011b. Styd\u011bla bych se p\u0159ed v\u00e1mi, i kdy\u017e asi u\u017e to se mnou hor\u0161\u00ed b\u00fdt nem\u016f\u017ee. “ Co te\u010f, zatracen\u011b, co te\u010f? t\u00e1zala se Hanka sama sebe. „Co s t\u00edm seznamem ud\u011bl\u00e1te?“ prohodila Hanka a podala mu pap\u00edr s adresami. „Coby? B\u011bhem z\u00edt\u0159ka vypracuji podrobnou zpr\u00e1vu o tom, co jsem zjistil a poz\u00edt\u0159\u00ed to m\u00e1 \u0161\u00e9fov\u00e1 na stole. To\u0165 v\u0161e.“ V\u0161e, v\u0161e, on si snad ani neuv\u011bdomuje, co \u0159\u00edk\u00e1. Hanka c\u00edtila, jak se j\u00ed hrout\u00ed budoucnost jako dome\u010dek z karet. To se neutaj\u00ed a docela dob\u0159e se to s n\u00ed pot\u00e1hne. Kde ji s takov\u00fdm doporu\u010den\u00edm vezmou? Ach jo, co bude. „Kdo o tom v\u0161echno v\u00ed?“ Zeptala se rezignovan\u011b. „Jenom j\u00e1, je to m\u00e9 soukrom\u00e9 \u0161et\u0159en\u00ed a nem\u00e1m ve zvyku se komukoliv sv\u011b\u0159ovat. “ Zat\u00edm to v\u00ed jenom on, ale jak dlouho je\u0161t\u011b. Poz\u00edt\u0159\u00ed, u\u017e poz\u00edt\u0159\u00ed to bude m\u00edt na stole \u0159editelka a pak si m\u016f\u017ee sbalit fidl\u00e1tka.<\/p>\n
Co te\u010f, co te\u010f ptala se Hanka sama sebe, ale nic smyslupln\u00e9ho ji nenapadalo. Zat\u00edm to v\u00ed jenom on, ale co s t\u00edm? V hlav\u011b ji op\u011bt za\u010d\u00ednalo hu\u010det jako v \u00fale. „Pros\u00edm v\u00e1s, nev\u00edm jak to \u0159\u00edci,“ za\u010dala
\npomalu a smutn\u011b Hanka. „Nemohl by jste t\u0159eba ty pap\u00edry zahodit a n\u011bjak za\u0159\u00eddit, aby se na nic nep\u0159i\u0161lo. V\u00edte, byla bych v\u00e1m stra\u0161liv\u011b vd\u011b\u010dn\u00e1,“ soukala ze sebe Hanka a d\u011blala smutn\u00e9 o\u010di doufaje, \u017ee oblom\u00ed jeho srdce. „Ale Hanko, j\u00e1 jsem zvykl\u00fd svoji pr\u00e1ci d\u011blat poctiv\u011b a toto by se neslu\u010dovalo s m\u00fdmi z\u00e1sadami. Skute\u010dn\u011b, nejde to. “ „Ale to m\u011b vyhod\u00ed z firmy!“ Zvolala. P\u0159eci nem\u016f\u017ee m\u00edt srdce z kamene a nen\u00ed to necita. „Pros\u00edm v\u00e1s…“ „Je mi v\u00e1s up\u0159\u00edmn\u011b l\u00edto, ale ob\u00e1v\u00e1m se \u017ee pro v\u00e1s v tuto chv\u00edli nemohu nic ud\u011blat. Skute\u010dn\u011b, ct\u00edm z\u00e1sady firemn\u00ed politiky a udr\u017eov\u00e1n\u00ed discipl\u00edny je podm\u00ednkou \u00fasp\u011bchu. V\u00edm, \u017ee rozhodnut\u00ed pan\u00ed \u0159editelky se m\u016f\u017ee zd\u00e1t tvrd\u00e9, ale j\u00e1 s n\u00edm vnit\u0159n\u011b souhlas\u00edm, a\u010dkoliv mi do toho nic nen\u00ed. Berte to z t\u00e9 lep\u0161\u00ed str\u00e1nky, t\u0159eba v\u00e1m tato \u017eivotn\u00ed zku\u0161enost bude jednou k n\u011b\u010demu dobr\u00e1. “ „P\u0159eci nem\u016f\u017eete b\u00fdt tak krut\u00fd. Dr\u017e\u00edte m\u011b v hrsti, “ pronesla potichu Hanka a nebyla daleko do pl\u00e1\u010de. „Skute\u010dn\u011b bych v\u00e1m byla vd\u011b\u010dn\u00e1 a ud\u011blala bych pro v\u00e1s cokoliv…“ v posledn\u00edm zoufal\u00e9m pokusu se Hanka koketn\u011b naklonila sm\u011brem k n\u011bmu a vypnula hru\u010f…“Ale ale Hanko“ zarazil ji. To co te\u010f nab\u00edz\u00edte je pod va\u0161i d\u016fstojnost a sna\u017e\u00edte se m\u011b zat\u00e1hnout do podivn\u00e9 hry. Jste p\u016fvabn\u00e1 a sympatick\u00e1 mlad\u00e1 d\u00e1ma, ale m\u00e1m-li b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd, tak v\u00e1\u0161 vytahan\u00fd svetr \u010dp\u00edc\u00ed cigaretov\u00fdm d\u00fdmem v\u00e1m rozhodn\u011b na p\u0159ita\u017elivosti nep\u0159id\u00e1v\u00e1. A to u\u017e ani nemluv\u00edm o tom, \u017ee se v t\u00e9to budov\u011b kou\u0159it nesm\u00ed… „Hanka se cht\u011bla vzep\u0159\u00edt posledn\u00ed nar\u00e1\u017ece, ale pak si uv\u011bdomila, \u017ee by j\u00ed asi stejn\u011b nev\u011b\u0159il. „To je ale konec…,“ konstatovala Hanka a polo\u017eila si hlavu do dlan\u00ed. „J\u00e1 v\u00e1s je\u0161t\u011b jednou pros\u00edm, nev\u00edm co m\u00e1m ud\u011blat, ale pros\u00edm, pros\u00edm v\u00e1s…,“ zoufale opakovala. Bylo mu j\u00ed l\u00edto, ale zd\u00e1lo se, \u017ee tak\u00e9 nev\u00ed, jak by j\u00ed mohl pomoci. „Skute\u010dn\u011b, je mi v\u00e1s nesm\u00edrn\u011b l\u00edto a z\u00e1rove\u0148 douf\u00e1m, \u017ee m\u011b nevin\u00edte z jist\u00fdch probl\u00e9m\u016f, kter\u00e9 v\u00e1m zd\u00e1 se nastanou ve va\u0161\u00ed kari\u00e9\u0159e. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, jak by se v\u00e1m dalo pomoci, ale nenapad\u00e1 m\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. “ „Pros\u00edm, v\u017edy\u0165 ty pap\u00edry by jste mohl zahodit a j\u00e1 v\u00e1m slibuji, \u017ee u\u017e to nikdy neud\u011bl\u00e1m.“ „To by bylo p\u0159\u00edli\u0161 lacin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed a abych se p\u0159iznal, neslu\u010dovalo by se to s m\u00fdm sv\u011bdom\u00edm. A pak, v\u00e1\u0161 slib by\u0165 je hodnotn\u00fd, mi ned\u00e1v\u00e1 jistotu, \u017ee se ze sv\u00fdch chyb n\u00e1le\u017eit\u011b pou\u010d\u00edte a \u017ee se to nebude opakovat. “ „Ale j\u00e1 bych to u\u017e skute\u010dn\u011b nikdy neud\u011b…“<\/p>\n
P\u0159eru\u0161il ji gestem a pravil: „Je mi l\u00edto, ale \u017eel, asi se ned\u00e1 nic… d\u011blat…. Snad jen… ale ne… to je hloupost. “ Hanka zbyst\u0159ila: „Co snad jen, co v\u00e1s napadlo? Pros\u00edm…“ „Nic, tak mi n\u011bco blesklo hlavou… musel bych to je\u0161t\u011b promyslet. A mimoto, je velmi nepravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee byste na to p\u0159istoupila.“ „Poslouch\u00e1m, pros\u00edm, je to moje jedin\u00e1 nad\u011bje…“ „Dejte mi chvili\u010dku“, po\u017e\u00e1dal a bylo vid\u011bt, \u017ee se zamyslel. Hanka s nedo\u010dkavost\u00ed o\u010dek\u00e1vala, co se dozv\u00ed, s \u010d\u00edm p\u0159ijde. „Byla jste n\u011bkdy bita?“ Prostoupila m\u00edstnost naprosto neo\u010dek\u00e1van\u00e1 ot\u00e1zka a Hanka si zprvu myslela, \u017ee se p\u0159eslechla. „Jak pros\u00edm??“ „Ptal jsem se, zdali jste n\u011bkdy byla bita, jestli jste n\u011bkdy dostala v\u00fdprask.“ Hanka nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edrala: „To ne, nikdy. Leda snad jsem n\u011bkdy dostala od maminky p\u00e1r facek, ale jinak… ne.“ „Napadlo m\u011b jedno \u0159e\u0161en\u00ed. V\u00edm, \u017ee se v\u00e1m bude zd\u00e1t starom\u00f3dn\u00ed a asi krajn\u011b podivn\u00e9, ale p\u0159edlo\u017e\u00edm v\u00e1m jej ke zv\u00e1\u017een\u00ed. Proutek se m\u00e1 oh\u00fdbat, dokud je mlad\u00fd a vy mlad\u00e1 jste, dokonce velmi mlad\u00e1. Nemysl\u00edm si, \u017ee to, co jste provedla, by si zasluhovalo zrovna v\u00fdpov\u011b\u010f z firmy, ale na druhou stranu bych cht\u011bl m\u00edt jistotu, \u017ee se z toho pou\u010d\u00edte. \u010cili, m\u016f\u017eeme nechat v\u0161e tak,
\njak do te\u010f a d\u00e1t voln\u00fd pr\u016fchod ud\u00e1lostem pak to s v\u00e1mi poz\u00edt\u0159\u00ed vy\u0159\u00edd\u00ed na\u0161e \u0159editelka nebo se dohodneme na ur\u010dit\u00e9 form\u011b t\u011blesn\u00e9ho trestu, po jeho\u017e vykon\u00e1n\u00ed budu z\u00e1le\u017eitost pova\u017eovat za vy\u0159\u00edzenou a obratem se postar\u00e1m o to, aby seznam, kter\u00fd jste dnes vid\u011bla, zmizel ze sv\u011bta. D\u00e1m do po\u0159\u00e1dku v\u00fdpis z telefonn\u00ed \u00fast\u0159edny a poml\u010d\u00edm o dal\u0161\u00edch drobnostech. \u0160\u00e9fov\u00e1 se nic nedozv\u00ed a z\u00e1le\u017eitost tak z\u016fstane jen mezi n\u00e1mi. “ Hanku p\u0159ekvapil dal\u0161\u00ed zvrat situace a usilovn\u011b zva\u017eovala v\u00fdhody nab\u00edzen\u00e9ho \u0159e\u0161en\u00ed. „To jako byste mi napl\u00e1cal?“ „Ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee napl\u00e1cat nen\u00ed v kontextu s adekv\u00e1tnost\u00ed
\nt\u011blesn\u00e9ho trestu za va\u0161e proh\u0159e\u0161ky to spr\u00e1vn\u00e9 slovo. M\u011bl jsem na mysli d\u016fstojn\u011bj\u0161\u00ed a zejm\u00e9na d\u016fkladn\u011bj\u0161\u00ed formu trestu…“ „A jakou, sm\u00edm li se optat?“ „\u0158ekn\u011bme, \u017ee opravdov\u00fd a d\u016fkladn\u00fd v\u00fdprask, \u0159emenem nebo je\u0161t\u011b l\u00e9pe r\u00e1koskou!“ Hanka nev\u011b\u0159ila sv\u00fdm u\u0161\u00edm: „V\u00fdprask? To p\u0159eci nemysl\u00edte v\u00e1\u017en\u011b… Ne, to by tedy rozhodn\u011b ne\u0161lo, ne… a to jako bych dostala te\u010f hned?“ „Mysl\u00edm to naprosto v\u00e1\u017en\u011b a upozor\u0148oval jsem v\u00e1s, \u017ee navrhovan\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed bude na dne\u0161n\u00ed dobu neobvykl\u00e9, ale osobn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee v\u00e1m zp\u016fsob\u00ed mnohem m\u00e9n\u011b probl\u00e9m\u016f. Pochopiteln\u011b, te\u010f hned by jste trest neabsolvovala i kdybyste s t\u00edm nakr\u00e1sn\u011b souhlasila. V\u00fdchovn\u00fd v\u00fdprask je ur\u010dit\u00fd ritu\u00e1l, kter\u00fd bude vy\u017eadovat ur\u010ditou p\u0159\u00edpravu jak od v\u00e1s, tak zejm\u00e9na ode m\u011b. A mimoto, r\u00e1d bych si je\u0161t\u011b promyslel m\u00edru potrest\u00e1n\u00ed. “<\/p>\n
Hanka si naplno uv\u011bdomila v jak\u00e9 je situaci. Jestli\u017ee si p\u0159ed chv\u00edl\u00ed je\u0161t\u011b p\u0159ipadala jako ve zl\u00e9m snu, tak te\u010f byla dokonale \u0161okov\u00e1na a mysl\u00ed se ji honila v\u011bta, kterou u\u017e dneska jednou sly\u0161ela, cosi o osudu, kter\u00fd vl\u00e1dne sv\u011btu. Pozoroval ji a proto\u017ee si pov\u0161iml, \u017ee nen\u00ed schopna vypravit hl\u00e1sky, pokra\u010doval ve sv\u00e9m monologu: „Vypad\u00e1te sle\u010dno pon\u011bkud zasko\u010den\u011b. Pln\u011b ch\u00e1pu, \u017ee va\u0161e rozhodov\u00e1n\u00ed bude pon\u011bkud del\u0161\u00ed, a proto po v\u00e1s nechci okam\u017eitou odpov\u011b\u010f. Tady v\u00e1m nap\u00ed\u0161i l\u00edstek s adresou a \u0159ekn\u011bme… z\u00edtra ve\u010der p\u0159esn\u011b v dev\u011bt… p\u0159i\u0161la by jste mi pros\u00edm ozn\u00e1mit sv\u00e9 rozhodnut\u00ed? Pokud nep\u0159ijdete, bude to tak\u00e9 sv\u00fdm zp\u016fsobem volba a j\u00e1 se j\u00ed p\u0159izp\u016fsob\u00edm. Pokud p\u0159ijdete, prosil bych v\u00e1s, aby jste byla vkusn\u011b a \u010dist\u011b oble\u010dena. Spole\u010dn\u011b se pak kulturn\u00edm zp\u016fsobem pokus\u00edme vy\u0159e\u0161it nep\u0159\u00edjemnou situaci.“ Podal Hance pap\u00edrek, slu\u0161n\u011b se rozlou\u010dil, pop\u0159\u00e1l j\u00ed dobrou noc a sp\u011b\u0161n\u011b ode\u0161el. Hanka st\u00e1la jako opa\u0159en\u00e1 a jestli\u017ee se j\u00ed toho ve\u010dera poda\u0159ilo n\u011bkolikr\u00e1t z\u010dervenat, tak te\u010f byla dokonale pobledl\u00e1. St\u00e1le cht\u011bla v\u011b\u0159it na zlomysln\u00fd sen, ale l\u00edstek s adresou, kter\u00fd dr\u017eela v dlani, byl sp\u00ed\u0161e dokladem o podivn\u00e9 h\u0159\u00ed\u010dce osudu. V\u016fbec nehrozilo, \u017ee by se toho dne je\u0161t\u011b pustila do rozd\u011blan\u00e9 pr\u00e1ce. R\u00e1no moud\u0159ej\u0161\u00ed ve\u010dera \u0159ekla si, a tak n\u011bjak mechanicky vypnula po\u010d\u00edta\u010d, lehce urovnala kancel\u00e1\u0159 a vyrazila na n\u00e1dra\u017e\u00ed. Po \u010dem tou\u017eila byla m\u011bkk\u00e1 postel v jej\u00edm\u017e n\u00e1ru\u010d\u00ed se dalo ut\u00e9ci z reality a\u010dkoliv kolikr\u00e1t p\u0159ed t\u00edm si ve vyh\u0159\u00e1t\u00e9 post\u00fdlce snila, jak by mohla b\u00fdt realita kr\u00e1sn\u00e1 a p\u0159ita\u017eliv\u00e1… R\u00e1no pro probuzen\u00ed s nelibost\u00ed zjistila, \u017ee sp\u00e1nek j\u00ed ani zdaleka nep\u0159inesl to, co od n\u011bho o\u010dek\u00e1vala. Zprvu ani nemohla usnout, pod pokr\u00fdvkou bylo nesnesiteln\u00e9 horko a zbytek noci spala p\u0159er\u00fdvan\u011b, co chv\u00edli se na l\u016f\u017eku neklidn\u011b p\u0159evalovala. Vstala a otev\u0159ela \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148. Hlavou se j\u00ed honilo v\u0161elicos a v\u016fbec nev\u011bd\u011bla, jak str\u00e1v\u00ed cel\u00fd dlouh\u00fd den. Mus\u00ed jet do Prahy, jen kv\u016fli tomu, aby… ne, to p\u0159eci nen\u00ed mo\u017en\u00e9… v hlav\u011b se j\u00ed honilo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 mno\u017estv\u00ed spekulac\u00ed. M\u011bla cel\u00fd dlouh\u00fd den na z\u00e1va\u017en\u00e9 rozhodnut\u00ed. Hrozilo ji, \u017ee u\u017e z\u00edtra ztrat\u00ed skv\u011bl\u00e9 m\u00edsto, ach, jak b\u00fdvala lehkomysln\u00e1 a bezstarostn\u00e1 a te\u010f tohle. O m\u00edsto p\u0159ij\u00edt nemus\u00ed, ale to by musela… p\u0159ij\u00edt a souhlasit s t\u00edm… t\u011blesn\u00fdm trestem… nedovedla si p\u0159edstavit, \u017ee by o n\u011bj sama musela po\u017e\u00e1dat. v\u017edy\u0165 je\u0161t\u011b nikdy v \u017eivot\u011b nebyla bita! Dnes by to bylo poprv\u00e9… v\u017edy\u0165 je d\u00e1vno dosp\u011bl\u00e1. Hlavou j\u00ed v\u00ed\u0159ily do hady o tom, jak takov\u00fd v\u00fdprask prob\u00edh\u00e1. \u010c\u00edm, \u017ee by to m\u011bla b\u00fdt bita? Jej\u00ed pohled utkv\u011bl na pe\u010dliv\u011b svinut\u00e9m opasku. Neodolala a vyjmula jej ze sk\u0159\u00edn\u011b, uchopila jej za voln\u00fd konec a nechala sta\u017een\u00e9 klub\u00ed\u010dko rozvinout.<\/p>\n
M\u011bkounk\u00e1 ko\u017eenka se snadno podd\u00e1vala lehk\u00fdm stisk\u016fm rukou Hanka si natvarovala p\u00e1sek tak, \u017ee z n\u011bj vznikl asi dvaceticentimetrov\u00fd jazyk a zkusmo se j\u00edm pleskla p\u0159es nastavenou dla\u0148. Jen tak to pl\u00e1clo, skoro to ani nec\u00edtila a tak sv\u016fj pokus zopakovala je\u0161t\u011b jednou, tentokr\u00e1t s v\u011bt\u0161\u00ed intenzitou. Op\u011bt to plesklo a snad malinko \u0161t\u00edplo, ale bylo to celkem v pohod\u011b. Konec konc\u016f by ten v\u00fdprask nemusel b\u00fdt nic stra\u0161n\u00e9ho, uva\u017eovala, a mohla by z toho vyv\u00e1znout je\u0161t\u011b docela lacino. S jist\u00fdm uleh\u010den\u00edm vr\u00e1tila sv\u016fj od\u011bvn\u00ed dopln\u011bk do sk\u0159\u00edn\u011b a… pak si pov\u0161imla sv\u00fdch d\u017e\u00ednov\u00fdch kalhot, kter\u00e9 visely na ram\u00ednku. Jej\u00ed pozornost neupoutaly kalhoty samotn\u00e9, ale dal\u0161\u00ed opasek, kter\u00fd byl navle\u010den v poutc\u00edch. Hanka opatrn\u011b nat\u00e1hla ruku a mezi prsty promnula kvalitn\u00ed vypracovanou k\u016f\u017ei. Huuu, to byl tedy pan \u0159emen, zachv\u011bla se a p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na v\u00fdplatu takov\u00fdmto expon\u00e1tem si automaticky pohladila svoji sedinku. Klid, holka, pros\u00edm t\u011b klid. Nic se nej\u00ed tak hork\u00e9, jak se
\nto uva\u0159\u00ed. P\u0159eci t\u011b takov\u00fd kluk nem\u016f\u017ee jen tak vyplatit, to v dne\u0161n\u00ed dob\u011b prost\u011b nejde. P\u0159ijde\u0161 tam a on ti s \u00fasm\u011bvem \u0159ekne, \u017ee to v\u0161e byl jenom \u017eert a n\u011bjak se to srovn\u00e1. V\u017edy\u0165 v\u010dera to chv\u00edli vypadalo naprosto beznad\u011bjn\u011b a pak sis vyprosila \u00fastupek z jeho strany. Zkus\u00ed\u0161 n\u011bjak\u00fd ten \u017eensk\u00fd f\u00edgl p\u016fvaby na to m\u00e1\u0161 a pokud by to nezabralo, tak v\u011bt\u0161ina chlap\u016f d\u00e1 na vlhk\u00e9 o\u010di. A pokud by ani to nezabralo, tak snad n\u011bjakou tu r\u00e1nu, t\u0159eba p\u0159es dlan\u011b, jist\u011b vydr\u017e\u00ed\u0161. P\u0159eci si nedovol\u00ed ti na\u0159ezat na zadek? Pl\u00e1novala si Hanka, ale p\u0159i obl\u00e9kan\u00ed se neubr\u00e1nila my\u0161lence, zdali by si p\u0159eci jenom nem\u011bla vz\u00edt jedny \u010di dvoje siln\u011bj\u0161\u00ed kalhotky navrch. Po chv\u00edli to zavrhla a za\u010dala se pe\u010dliv\u011b p\u0159ipravovat na dne\u0161n\u00ed ve\u010der. Cht\u011bla ho st\u016fj co st\u016fj zaujmout… \u010cas toho dne d\u011blal neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 kotrmelce.<\/p>\n
Chv\u00edlemi se stra\u0161liv\u011b vlekl, chv\u00edlemi let\u011bl jak spla\u0161en\u00fd k\u016f\u0148. Jej\u00ed mysl n\u011bkdy opanovala vidina mlad\u00e9ho mu\u017ee, jeho ruky a p\u0159edev\u0161\u00edm n\u011bjak\u00e9ho pru\u017en\u00e9ho \u010di ohebn\u00e9ho n\u00e1stroje rytmicky dopadaj\u00edc\u00edho na jej\u00ed vy\u0161pulenou zadni\u010dku, ale dok\u00e1zala se s n\u00ed srovnat, zvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e druhou nehezkou mo\u017enost\u00ed, kter\u00e1 by ji bezesporu \u010dekala, by byl prvn\u00ed a posledn\u00ed pohovor s \u0159editelkou. Hanka snadno nalezla adresu, kterou m\u011bla naps\u00e1nu na pap\u00edrku a nyn\u00ed bloudila po chodb\u00e1ch jak\u00e9si instituce. V\u0161ak u\u017e se kvapen bl\u00ed\u017eila dev\u00e1t\u00e1. Kone\u010dn\u011b nalezla spr\u00e1vn\u00e9 dve\u0159e. Na chvilinku si pohr\u00e1vala s pomy\u0161len\u00edm, \u017ee by odtud utekla, pak si v\u0161ak naposledy upravila \u00fa\u010des a od\u011bv, zhluboka se nadechla a s m\u00edrn\u00fdm tlakem v hrdle za\u0165ukala na dve\u0159e. „Vstupte,“ vyzval ji hlas a Hanka s obavami a v\u011bdom\u00edm, \u017ee te\u010f jde o v\u0161echno, p\u0159ekro\u010dila pr\u00e1h m\u00edstnosti. Sed\u011bl u po\u010d\u00edta\u010de a dopisoval n\u011bjakou zpr\u00e1vu. „Pros\u00edm, poj\u010fte d\u00e1l a posa\u010fte se,“ vyzval ji a letmo na ni pohl\u00e9dl. Byl zjevn\u011b zabr\u00e1n do sv\u00e9 pr\u00e1ce, ale pak si uv\u011bdomil, \u017ee s n\u00e1v\u0161t\u011bvnic\u00ed se stala oproti v\u010derej\u0161ku n\u011bjak\u00e1 nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00e1 zm\u011bna. M\u00edstnost\u00ed proplouvala na \u010derven\u00fdch lodi\u010dk\u00e1ch mimo\u0159\u00e1dn\u011b p\u0159ita\u017eliv\u00e1, lehce sebev\u011bdom\u00e1 mlad\u00e1 \u017eena s projasn\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed a z\u00e1\u0159\u00edc\u00edma o\u010dima. Skoro nemohl uv\u011b\u0159it t\u00e9 prom\u011bn\u011b, ale bylo to tak. „Dobr\u00fd ve\u010der“ usly\u0161el z povzd\u00e1l\u00ed jemn\u00fd, tich\u00fd a nezvykle p\u0159\u00edjemn\u00fd hlas. Hanka vypadala skute\u010dn\u011b elegantn\u011b a a\u010dkoliv si dala z\u00e1le\u017eet, aby jej\u00ed oble\u010den\u00ed p\u016fsobilo decentn\u011bji, kouzlo necht\u011bn\u00e9ho d\u00e1valo za od\u011bvem tu\u0161it pln\u00e9 a ladn\u00e9 t\u011blo.<\/p>\n
Hanka m\u011bla na sob\u011b klasick\u00e9 voln\u011b rozepl\u00e9 kr\u00e1tk\u00e9 s\u00e1\u010dko, pod n\u00edm\u017e bylo vid\u011bt b\u00edlou bl\u016fzku, kter\u00e1 stejn\u011b nen\u00e1padn\u011b jako neodbytn\u011b kop\u00edrovala horn\u00ed proporce. S\u00e1\u010dko dopl\u0148ovala krat\u0161\u00ed sukn\u011b, kter\u00e1 kon\u010dila kousek nad koleny. Sukn\u011b byla mimo\u0159\u00e1dn\u011b \u00fazk\u00e1 a p\u0159il\u00e9hav\u00e1 p\u0159i pohledu zep\u0159edu tak d\u00e1vala najevo k\u0159ivku bok\u016f a p\u0159\u00edslib, \u017ee rozhodn\u011b nepo\u0161kod\u00ed tvar a formu zadn\u00edch oblinek. P\u0159echod mezi bl\u016fzkou a sukn\u00ed byl vhodn\u011b zd\u016frazn\u011bn \u010derven\u00fdm lakovan\u00fdm p\u00e1skem se zdobenou sponou. „Promi\u0148te, tak\u00e9 v\u00e1m p\u0159eji dobr\u00fd ve\u010der“, \u0159ekl a sna\u017eil se b\u00fdt na ni stejn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd. Hanka u\u017e byla u nab\u00eddnut\u00e9 \u017eidle a p\u0159i dosed\u00e1n\u00ed se lehce pooto\u010dila, p\u0159i\u010dem\u017e j\u00ed kolem hlavy zavl\u00e1la \u00fa\u017easn\u00e1 p\u0159\u00edrodn\u00ed svatoz\u00e1\u0159 z jejich p\u011bst\u011bn\u00fdch vlas\u016f. P\u0159i dosednut\u00ed si nemohl nev\u0161imnout kr\u00e1sn\u00fdch kr\u00e9mov\u011b zbarven\u00fdch nohou a poc\u00edtil, \u017ee prost\u0159ed\u00ed jeho pracovny prostoupila nev\u0161edn\u00ed a uklid\u0148uj\u00edc\u00ed kv\u011btinov\u00e1 v\u016fn\u011b. Hanka, bylo-li to nutn\u00e9, dok\u00e1zala skv\u011ble prodat svou p\u0159irozenou kr\u00e1su a rafinovan\u011b zd\u016fraznit, co za zd\u016frazn\u011bn\u00ed st\u00e1lo. „Tedy Hanko, „pronesl obdivn\u011b, „v\u00e1m to ale slu\u0161\u00ed! To v\u00e1m odpust\u00edm i to dvouminutov\u00e9 zpo\u017ed\u011bn\u00ed. “ Malinko se za\u010dervenala a naklonila hlavu sm\u011brem k rameni. „D\u011bkuji.,“ odpov\u011bd\u011bla skromn\u011b. „Tak jak jste se dnes m\u011bla?“ Za\u010dal z vesela a v\u016fbec nic nenasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee by situace m\u011bla b\u00fdt n\u011bjak\u00e1 dramatick\u00e1. Hance uvoln\u011bn\u00ed atmosf\u00e9ry vyhovovalo a prakticky z n\u00ed zmizela nejistota, s n\u00ed\u017e vstupovala do t\u00e9to m\u00edstnosti. Spole\u010dn\u011b prohodili n\u011bkolik na prvn\u00ed pohled konverza\u010dn\u00edch v\u011bt, ale oba c\u00edtili, \u017ee se jeden o druh\u00e9ho skute\u010dn\u011b zaj\u00edmaj\u00ed. Slibn\u011b se rozb\u00edhaj\u00edc\u00ed hovor v\u0161ak p\u0159eru\u0161ila jeho omluva, v n\u00ed\u017e \u017e\u00e1dal Hanku o chvilinku strpen\u00ed s t\u00edm, \u017ee pak se j\u00ed u\u017e bude pln\u011b v\u011bnovat. Po\u017e\u00e1dal o p\u011bt, deset minutek, mus\u00ed pr\u00fd je\u0161t\u011b n\u011bco mal\u00e9ho dopsat.<\/p>\n
Hanka tak m\u011bla \u010das l\u00e9pe si ho prohl\u00e9dnout Takov\u00fd norm\u00e1ln\u00ed, slu\u0161n\u00fd \u0161t\u00edhl\u00fd kluk. Na ulici by si ho nev\u0161imla, ale te\u010f u\u017e by pozv\u00e1n\u00ed neodm\u00edtla. C\u00edtila se v jeho spole\u010dnosti docela dob\u0159e, slov\u00ed\u010dka jim do sebe docela zapadala mohli by b\u00fdt minim\u00e1ln\u011b dob\u0159\u00ed kamar\u00e1di. „Vydr\u017ete, u\u017e to bude,“ v\u011bnoval Hance pohled nep\u0159est\u00e1vaje \u0165ukat do kl\u00e1vesnice. „Kv\u016fli m\u011b sp\u011bchat nemus\u00edte. “ zdvo\u0159ile odpov\u011bd\u011bla. „Nechat \u010dekat \u017eenu je p\u0159eci neslu\u0161n\u00e9 a nechat \u010dekat v\u00e1s to by byla p\u0159eci \u0161koda, ne?“ Prohodil a sledoval, jak z tisk\u00e1rny leze jeden pap\u00edr za druh\u00fdm. „To nemohu posoudit, ale na druhou stranu, r\u00e1da na v\u00e1s po\u010dk\u00e1m,“ \u0161pitla Hanka. „To pot\u011b\u0161\u00ed, a jak se \u0159\u00edk\u00e1, kdo si po\u010dk\u00e1, ten se do\u010dk\u00e1. Tak, tady to m\u00e1me,“ prohl\u00e1sil a srovnal do \u00fahledn\u00e9 podoby n\u011bkolik list\u016f, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b opustily tisk\u00e1rnu. „Zd\u00e1 se, \u017ee jsem pro dne\u0161ek hotov. “<\/p>\n
S t\u011bmito slovy podal Hance pr\u00e1v\u011b vyti\u0161t\u011bn\u00e9 listy……obe\u0161el Hanku z boku, p\u0159ilo\u017eil ratanovou h\u016flku do oblasti k\u0159\u00ed\u017ee a s lehk\u00fdm tlakem ji nechal zvolna p\u0159ejet p\u0159es perfektn\u011b vyvinut\u00e9 h\u00fd\u017e\u010fov\u00e9 svalstvo a stehna a\u017e do p\u016fli l\u00fdtek, kde se sm\u011br pohybu oto\u010dil. I p\u0159es vypjatost situace si Hanka nemohla nepov\u0161imnout, \u017ee jemn\u00e9 hlazen\u00ed d\u0159ev\u011bnou h\u016flkou p\u0159es ur\u010dit\u00e1 m\u00edsta v n\u00ed vyvol\u00e1valo velmi lib\u00e9 pocity a \u017ee se k t\u011bmto m\u00edst\u016fm \u0159adil i zade\u010dek, o tom nebylo t\u0159eba pochybovat. Proutek u\u017e byl zase v m\u00edst\u011b, kde zapo\u010dal svou pou\u0165. Hance se chv\u011bly nohy v kotn\u00edc\u00edch a u\u017e u\u017e \u010dekala prvn\u00ed \u00fader. M\u00edsto toho h\u016fl zezadu poklepala na p\u00e1sek. „Rozepnout!“ Zazn\u011bl stru\u010dn\u00fd pokyn a a\u010dkoliv Hanka nerozum\u011bla jeho smyslu, chv\u011bj\u00edc\u00edmi se prsty po\u010dala z\u00e1pasit se sponou. Po cvaknut\u00ed p\u00e1sek skon\u010dil na \u017eidli a h\u016flka si zopakovala svou p\u0159edchoz\u00ed cestu. Na zp\u00e1te\u010dn\u00ed trase v\u0161ak z\u016fstala st\u00e1t v nejvy\u0161pulen\u011bj\u0161\u00edm bod\u011b p\u016flek. \u0164uk, \u0165uk, poklepala na h\u00fd\u017ed\u011b p\u0159ikryt\u00e9 kvalitn\u00ed l\u00e1tkou. „T\u00e9 sukn\u011b by bylo \u0161koda. Svl\u00e9knout!“ „Ale pane“ vyrazila ze sebe Hanka necht\u011bje se sm\u00ed\u0159it s chystan\u00fdm pon\u00ed\u017een\u00edm. \u0164uk, \u0165uk. „Neodmlouvejte, jinak…“pohrozil a v\u00fdmluvn\u011b se r\u00e1koskou pleskl do nastaven\u00e9 dlan\u011b. Co j\u00ed zb\u00fdvalo? Hanku polilo horko. Chv\u00edli j\u00ed trvalo, ne\u017eli nahmatala tit\u011brn\u00fd zip a pak se pokusila sukni st\u00e1hnout. Byla opravdu velmi t\u011bsn\u00e1 a tak se musela n\u011bkolikr\u00e1t sv\u016fdn\u011b zavlnit v boc\u00edch. Jakmile se horn\u00ed lem p\u0159esoukal p\u0159es stehna, sukn\u011b samovoln\u011b spadla dol\u016f. Cht\u011bla ji automaticky zdvihnout, ale zarazil ji v navykl\u00e9m pohybu. R\u00e1koska Hanku decentn\u011b p\u0159inutila, aby vystoupila ze sukn\u011b a stoj\u00edce o kr\u016f\u010dek d\u00e1l sledovala, jak sukni zru\u010dn\u011b navl\u00e9kl na konec h\u016flky a p\u0159enesl z podlahy na \u017eidli. V\u00fdm\u011bnou za sukni byl Hance navr\u00e1cen jej\u00ed p\u00e1sek s t\u00edm \u017ee si j\u00edm m\u00e1 v pase pevn\u011b st\u00e1hnout kr\u00e1tkou bl\u016fzku, aby se j\u00ed p\u0159\u00edpadn\u011b nevyhrnula. Pevn\u00e9 sta\u017een\u00ed opaskem m\u011blo za n\u00e1sledek, \u017ee zade\u010dek nyn\u00ed ji\u017e ukryt\u00fd jen pod sn\u011bhob\u00edlou l\u00e1tkou luxusn\u00edch kalhotek se je\u0161t\u011b v\u00edce vypnul a z profilu tvo\u0159il p\u0159irozen\u00e9 pokra\u010dov\u00e1n\u00ed zp\u011btn\u00e9ho pr\u016fhybu p\u00e1te\u0159e. Cest\u011b ke stolu u\u017e nic nebr\u00e1nilo. „Postavte se sem,“ klepl r\u00e1kosko od bodu nach\u00e1zej\u00edc\u00edho se\u00a0p\u016fl metru p\u0159ed krat\u0161\u00ed hranou stolu.<\/p>\n
Han\u010diny lodi\u010dky zaklapaly na podlaze p\u0159i\u010dem\u017e ani v t\u00e9to chv\u00edli neztratila nic ze sv\u00e9 elegantn\u00ed ch\u016fze dopln\u011bn\u00e9 vln\u011bn\u00edm bok\u016f. Zastavila se a \u010dekala na nevyhnuteln\u00e9. Nikdy by nev\u011b\u0159ila, \u017ee se kdy objev\u00ed v takov\u00e9to sc\u00e9n\u011b a je\u0161t\u011b bude m\u00edt hlavn\u00ed roli. Kolena j\u00ed sl\u00e1bly, \u010dek\u00e1n\u00ed bylo p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9, \u010das se snad zastavil. „\u0160pi\u010dky k sob\u011b a do pozoru! A\u017e v\u00e1m \u0159eknu, tak se m\u00edrn\u011b p\u0159edklon\u00edte a rukama se zachyt\u00edte, nikoli pouze op\u0159ete, p\u0159edn\u00edho okraje stolu. Prove\u010fte… v\u00fdborn\u011b… a nyn\u00ed se nepou\u0161t\u011bjte okraje, malinko se pokr\u010dte v kolenou a rukama se jakoby odtla\u010dte od stolu… je\u0161t\u011b trochu… ano, ano moment\u00edk…“ Na chvilinku odlo\u017eil n\u00e1stroj trestu, postavil se za Hanku a zhodnotil jej\u00ed postoj. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed ji ob\u011bma rukama pevn\u011b uchopil v pase a m\u00edrn\u011b le\u010d d\u016frazn\u011b ji prohnul v pase a p\u0159inutil ji je\u0161t\u011b o n\u011bco pokr\u010dit kolena. P\u00f3za byla dokonal\u00e1, konstatoval p\u0159i pohledu z boku a chopil se r\u00e1kosky. P\u0159ilo\u017eil tenkou h\u016flku na nejvy\u0161\u0161\u00ed bod zade\u010dku: „Takto budete st\u00e1t a ani se nepohnete. A zvedn\u011bte hlavu!“. R\u00e1koska opustila nad\u00fdchan\u00e9 polokoule a Hanka u\u017e u\u017e o\u010dek\u00e1vala prvn\u00ed r\u00e1nu. M\u00edsto toho koutkem oka zahl\u00e9dla, \u017ee exekutor op\u011bt poode\u0161el za n\u00ed a vz\u00e1p\u011bt\u00ed… ne, to ne… to p\u0159eci nem\u016f\u017ee… c\u00edtila jak prsty zachytily horn\u00ed pru\u017en\u00fd lem kalhotek a pomalinku, skute\u010dn\u011b pomalinku je po\u010daly stahovat dol\u016f. „Ne, pane, ne.“ protestovala, ale neodv\u00e1\u017eila se pohnout. C\u00edtila, jak se jemn\u00fd materi\u00e1l ot\u00edr\u00e1 o vypnutou poko\u017eku, ale to u\u017e byly kalhotky p\u0159etahov\u00e1ny p\u0159es stehna a zastavily se u sev\u0159en\u00fdch kolen. Jak to bylo poni\u017euj\u00edc\u00ed st\u00e1t polonah\u00e1 p\u0159ed mlad\u00fdm mu\u017eem a to hrozn\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed. H\u016fl se dotkla l\u00fdtek a cel\u00e9 t\u011blo se v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed napnulo v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed prvn\u00ed r\u00e1ny. Zakon\u010den\u00ed r\u00e1kosky ji\u017e p\u0159ejelo stehna jak to bylo vzru\u0161uj\u00edc\u00ed a to u\u017e se r\u00e1koska n\u011b\u017en\u011b dot\u00fdkala zade\u010dku, jeho\u017e alabastrov\u00e1 bledost kontrastovala se zdrav\u00fdm op\u00e1len\u00edm okoln\u00edch parti\u00ed. Malinko to lechtalo. Exekutor ji\u017e byl na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a rozkro\u010dil se. Na kr\u00e1tk\u00fd a pro Hanku sou\u010dasn\u011b nekone\u010dn\u011b dlouh\u00fd moment zapanovalo v m\u00edstnosti hrobov\u00e9 ticho. Po t\u00e9 mlad\u00fd p\u00e1n klidn\u011b \u0159ekl: „V po\u0159\u00e1dku, sle\u010dno, p\u0159ipravte se. Prvn\u00edch dvan\u00e1ct a bez pohnut\u00ed, pros\u00edm!“<\/p>\n
Vz\u00e1p\u011bt\u00ed ji\u017e pozvedl ruku, na sv\u00e9 pom\u011bry se m\u00e1lo rozp\u0159\u00e1hl a nechal r\u00e1kosku bleskovou rychlost\u00ed sl\u00e9tnout na vy\u0161pulenou zadnici. Svuch! R\u00e1koska se na zlomek vte\u0159iny dotkla st\u0159edn\u011b vypnut\u00e9 poko\u017eky a odrazila se od n\u00ed, jako bal\u00f3n ode zdi. Bylo to podstatn\u011b hor\u0161\u00ed ne\u017e se Hanka d\u0159\u00edve ob\u00e1vala. Z\u0159eteln\u011b c\u00edtila, kterak ji r\u00e1koska pr\u00e1skla nap\u0159\u00ed\u010d st\u0159edem sedinky. V nejprvn\u011bj\u0161\u00edm okam\u017eiku nic nec\u00edtila, pak j\u00ed ale \u017ehnouc\u00ed bolest rozp\u00e1lila na zade\u010dku tenk\u00fd pruh, ze kter\u00e9ho se \u0161t\u00edpan\u00ed \u0161\u00ed\u0159ilo do okol\u00ed. Pa\u017ee s ratanov\u00fdm n\u00e1strojem se op\u011bt pozvedla a tentokr\u00e1t klesla a\u017e za rameno, aby si to vz\u00e1p\u011bt\u00ed elegantn\u011b st\u0159i\u017een\u00fdm obloukem nam\u00ed\u0159ila k obna\u017een\u00fdm zadn\u00edm parti\u00edm. Svuch! Doprovodn\u00e9 pr\u00e1sknut\u00ed oznamuj\u00edc\u00ed konec letu bylo tentokr\u00e1t hlasit\u011bj\u0161\u00ed a tak\u00e9 \u0161tiplav\u00e1 bolest vzpl\u00e1la o n\u011bco d\u0159\u00edve. Hanka se ot\u0159\u00e1sla a pocity vyst\u0159eluj\u00edc\u00ed ze sedac\u00ed \u010d\u00e1sti ji p\u0159inutily na okam\u017eik zav\u0159\u00edt o\u010di a st\u00e1hnout obo\u010d\u00ed. Cht\u011blo se j\u00ed zast\u00e9nat, ale pak v sob\u011b sten zadr\u017eela a m\u00edsto n\u011bj potichu vzdychla. T\u0159et\u00ed \u00fader na sebe nedal dlouho \u010dekat. R\u00e1koska op\u011bt na chvilku zmizela za ramenem, aby se vz\u00e1p\u011bt\u00ed mihnula vzduchem. Ozvalo se lehk\u00e9 zasvi\u0161t\u011bn\u00ed, ale po\u0159\u00e1d to bylo daleko tomu, co bylo sly\u0161et p\u0159i zku\u0161ebn\u00edm \u0161vihu. Nyn\u00ed v\u0161ak ji\u017e h\u016flka odsko\u010dila podstatn\u011b m\u00e9n\u011b a objeviv\u0161\u00ed se prou\u017eek byl na rozd\u00edl od sv\u00fdch p\u0159edch\u016fdc\u016f podstatn\u011b probarven\u011bj\u0161\u00ed. Bolest nab\u00edrala na s\u00edle a co bylo hor\u0161\u00ed, ka\u017ed\u00e9 nov\u00e9 \u0161t\u00edpnut\u00ed p\u0159isp\u00edvalo k pocitu p\u00e1len\u00ed z p\u0159edchoz\u00edch \u00fader\u016f a oblinky se za\u010d\u00ednaly prokrvovat. Prst\u00edky je\u0161t\u011b pevn\u011bji sev\u0159ely desku stolu… Svuuch! Pr\u00e1sk! H\u016flka ji\u017e odsko\u010dila jen docela malinko a Hanka se lehce zhoupla. V\u011bdoma si sv\u00fdch povinnost\u00ed, sna\u017eila se udr\u017eet svou pozici. Jej\u00ed d\u00fdch\u00e1n\u00ed se prohloubilo a c\u00edtila, \u017ee se j\u00ed srdce st\u011bhuje n\u011bkam do krku. Bylo j\u00ed jasn\u00e9, \u017ee intenzita v\u00fdprasku se bude s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm \u00faderem zvy\u0161ovat. A\u010dkoliv tu\u0161ila, \u017ee tento m\u00edrn\u00fd za\u010d\u00e1tek je patrn\u011b jedn\u00edm z \u00fastupk\u016f oproti klasick\u00e9mu pr\u016fb\u011bhu a m\u011bla by c\u00edtit vd\u011bk, jej\u00ed mysl zachv\u00e1tily obavy z bl\u00edzk\u00e9 budoucnosti. Nedovedla si p\u0159edstavit, kam a\u017e se m\u016f\u017ee stup\u0148ovat utrpen\u00ed a jestli to v\u016fbec vydr\u017e\u00ed.<\/p>\n
R\u00e1koska se nacvi\u010den\u00fdm pohybem mihla vzduchem a m\u00edstnost naplnilo kr\u00e1tk\u00e9, such\u00e9 pr\u00e1sknut\u00ed. H\u016flka pol\u00edbila zadek, kter\u00fd se poprv\u00e9 nepatrn\u011b st\u00e1hnul, aby na n\u011bm nasko\u010dil dvojit\u011b konturovan\u00fd, pomalinku se nal\u00e9vaj\u00edc\u00ed pruh, kter\u00fd ji\u017e nem\u011bl daleko ke klasick\u00e9mu jel\u00edtku. A\u010dkoliv se Hanka sna\u017eila co mohla, nyn\u00ed se ji\u017e hlasit\u00e9mu zast\u00e9n\u00e1n\u00ed neubr\u00e1nila. Co by za to dala, kdyby u\u017e byl konec, jen\u017ee zat\u00edm… Svuuch! Pr\u00e1sk! „Au“ vyjekla zoufale a instinktivn\u011b vyst\u0159elila rukou sm\u011brem k posti\u017een\u00e9mu m\u00edstu. P\u0159\u00edsn\u00fd hlas ji zarazil je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017eli si mohla trestan\u00fd zade\u010dek na chvilku pohladit, polaskat a alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zhasit rozr\u016fstaj\u00edc\u00ed se po\u017e\u00e1r. Musela se vr\u00e1tit do z\u00e1kladn\u00ed pozice. Z\u00edskala t\u00edm sice trochu \u010dasu, ale jak zjistila, bolest ustupovala \u010d\u00edm d\u00e1l m\u00e9n\u011b ochotn\u011bji. Mlad\u00fd p\u00e1n byl p\u0159\u00edjemn\u011b p\u0159ekvapen t\u00edm, jak sle\u010dna state\u010dn\u011b zvl\u00e1dala po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed f\u00e1zi v\u00fdprasku. Ani n\u00e1hodou nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee se d\u00edvka bude tak state\u010dn\u011b dr\u017eet, a\u010dkoliv s\u00e1m v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 v technice \u00faderu je\u0161t\u011b velk\u00e9 rezervy a to nejlep\u0161\u00ed teprve p\u0159ijde. A ostatn\u011b nebylo kam sp\u011bchat, m\u00ednil, kdy\u017e se zvolna nap\u0159ahoval k dal\u0161\u00ed r\u00e1n\u011b. Svuuch! Pr\u00e1sk! P\u016flky se reflexivn\u011b st\u00e1hly a jejich majitelka zast\u00e9nala. S uspokojen\u00edm pozoroval, jak st\u0159\u00eddav\u011b odleh\u010duje jednu a druhou nohu. Rovn\u011b\u017e pohled na prou\u017eky r\u016fzn\u00e9ho odst\u00ednu byl zaj\u00edmav\u00fd a nebyl d\u016fvod, pro\u010d nezv\u00fd\u0161it jejich po\u010det. Rutinn\u00ed pohyb, svuuch! Pr\u00e1sk! Bolest byla t\u00e9m\u011b\u0159 nesnesiteln\u00e1. „\u00d3ooch“ vyhekla sle\u010dna a zvedla na \u0161pi\u010dky nejd\u0159\u00edve jednu a vz\u00e1p\u011bt\u00ed druhou no\u017eku. Mlad\u00e9 t\u011blo se po\u010d\u00ednalo potit a a\u010dkoliv se zd\u00e1lo, \u017ee cel\u00e1 exekuce spo\u010d\u00edv\u00e1 jen v ne\u010dinn\u00e9m st\u00e1n\u00ed, ve skute\u010dnosti to bylo fyzicky zna\u010dn\u011b nam\u00e1hav\u00e9. Snaha vyd\u00fdchat bolest se m\u00edjela \u00fa\u010dinkem a zd\u00e1lo se, \u017ee polokoule jsou j\u00ed p\u0159epln\u011bn\u00e9. Co je v\u0161ak zd\u00e1n\u00ed proti realit\u011b! Dev\u00e1t\u00e1 r\u00e1na Hanku utvrdila v tom, \u017ee hranice utrpen\u00ed lze libovoln\u011b posouvat. Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! Poprv\u00e9 do\u0161lo k efektu, kdy se r\u00e1koska nepatrn\u011b zano\u0159ila do vypnut\u00e9ho svalu. Reakce byla pozvoln\u00e1, ale neodbytn\u00e1. Posti\u017een\u00e9 m\u00edsto nejprve zb\u011blalo, aby se vz\u00e1p\u011bt\u00ed ohrani\u010dilo dv\u011bma reli\u00e9fn\u00edmi liniemi, kter\u00e9 zvolna tak jak se nal\u00e9valy, vystupovaly z povrchu.<\/p>\n
Na sv\u011bt\u011b bylo prvn\u00ed klasick\u00e9 jel\u00edtko, kter\u00e9 sebou h\u00e1zelo spole\u010dn\u011b s celou zadnic\u00ed sem a tam, zat\u00edmco m\u00edstnost\u00ed se rozl\u00e9halo potla\u010dovan\u00e9 \u00fap\u011bn\u00ed. Vy\u010dkal, a\u017e sebou Hanka p\u0159estane vrt\u011bt a zku\u0161en\u011b \u0161vihnul ratanov\u00fdm proutkem. Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! „Jauuuu… aaach… ach“ p\u0159eru\u0161ovan\u011b zavzdychala Hanka a posko\u010dila na m\u00edst\u011b, jakoby j\u00ed pod nohama pl\u00e1polal ohe\u0148 p\u0159inejmen\u0161\u00edm stejn\u011b velk\u00fd jako ten, kter\u00fd rozpaloval jej\u00ed zaoblen\u00e9 pozad\u00ed. Cuk\u00e1n\u00ed v zade\u010dku je\u0161t\u011b zdaleka neustalo, kdy\u017e se op\u011bt ozval ten stra\u0161liv\u00fd zvuk a zcela mimo navykl\u00fd rytmus zasvi\u0161t\u011bl dal\u0161\u00ed \u00fader. Pr\u00e1sknut\u00ed se n\u011bkolikr\u00e1t odrazilo jako ozv\u011bna mezi st\u011bnami, a\u017e zaniklo ve kv\u00edlen\u00ed. Hanka se narovnala pod vlivem vibrac\u00ed, kter\u00fdm nedovedla zabr\u00e1nit. „Z\u016fsta\u0148te v klidu!“ p\u0159ik\u00e1zal j\u00ed, av\u0161ak jeho slova z\u016fstala hodnou chv\u00edli nevysly\u0161ena. Hance chv\u00edli trvalo, ne\u017eli v sob\u011b nalezla dostatek v\u016fle, kterou dok\u00e1zala p\u0159emoci reflexivn\u00ed stahy svalstva. Vy\u010dkal, a\u017e sle\u010dna zujme stanovenou pozici a zase ji\u017e klidn\u00fdm a naprosto nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u00fdm hlasem prohl\u00e1sil: „Tak, je\u0161t\u011b jedna, a m\u00e1te prvn\u00ed \u010d\u00e1st za sebou. Soust\u0159e\u010f te se!“ Hanka i p\u0159es mocn\u00fd \u017e\u00e1r poc\u00edtila sotva znateln\u00fd dotek h\u016fl\u010di\u010dky, p\u0159i\u010dem\u017e ji hlavou bleskla my\u0161Hanka stejn\u011b tu\u0161en\u00e1 jako spr\u00e1vn\u00e1, \u017ee se pr\u00e1v\u011b ohled\u00e1v\u00e1 a zam\u011b\u0159uje ter\u00e9n pro dal\u0161\u00ed p\u0159ist\u00e1n\u00ed. Soust\u0159ed\u011bn\u00fd pohled, hlubok\u00fd n\u00e1dech, pozvoln\u00fd n\u00e1p\u0159ah a\u017e n\u011bkam dozadu, r\u00e1koska zpomaluje, pak se na chvilinku zastav\u00ed a to u\u017e se s obrovsk\u00fdm zrychlen\u00edm vrac\u00ed zp\u011bt. Svuuuch! Pr\u00e1\u00e1\u00e1sk! Jelito nasko\u010dilo tak\u0159ka sou\u010dasn\u011b s v\u00fdk\u0159ikem: „Jaujaujau\u00fa\u00fa\u00fa\u00fa…“pi\u0161t\u011bla Hanka. Bylo to jako bodnut\u00ed od obrovsk\u00e9 vosy jen\u017ee mnohokr\u00e1t intenz\u00edvn\u011bj\u0161\u00ed a nav\u00edc bolest ani v nejmen\u0161\u00edm neodezn\u00edvala. P\u016flky p\u011bkn\u00e9 zadnice se k\u0159e\u010dovit\u011b stahovaly a op\u011bt uvol\u0148ovaly. Byla to n\u00e1dhern\u00e1 pod\u00edvan\u00e1 nemaj\u00edc\u00ed daleko do ohniv\u00e9ho z\u00e1padu slunce…“Jsme skoro v polovin\u011b. “ prohl\u00e1sil a Hanka vyc\u00edtila, \u017ee nade\u0161el \u010das pro malou p\u0159est\u00e1vku. „M\u016f\u017eete se zvednou, ov\u0161em opova\u017ete se dlan\u011bmi dotknout poko\u017eky!“ pohrozil a postavil se p\u0159ed Hanku nespou\u0161t\u011bje tu stra\u0161livou r\u00e1kosku z pevn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed ruky. Zadnice Hanku p\u00e1lila neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm zp\u016fsobem a v prvn\u00edch n\u011bkolika minut\u00e1ch nedok\u00e1zala vn\u00edmat nic jin\u00e9ho ne\u017e tu odporn\u011b pal\u010divou bolest, kter\u00e1 v podob\u011b bodav\u00fdch \u0161\u00edp\u016f vyst\u0159elovala do cel\u00e9ho t\u011bla. Neust\u00e1le c\u00edtila nal\u00e9hav\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed polaskat si rozbou\u0159enou zadnici, av\u0161ak na\u0161t\u011bst\u00ed v sob\u011b nalezla tolik poslu\u0161nosti, \u017ee sv\u00e9 touhy potla\u010dila. Zadnice si zvolna p\u0159ivykala na konstantn\u00ed \u017e\u00e1r, co\u017e m\u011blo jednu malou nev\u00fdhodu. Hanka si op\u011bt po\u010dala p\u0159ipou\u0161t\u011bt absurditu cel\u00e9 situace a k pocitu bolesti se p\u0159ipojilo i v\u011bdom\u00ed jist\u00e9ho pon\u00ed\u017een\u00ed. Ba co v\u00edc, je\u0161t\u011b zdaleka nebyl v\u0161emu konec.<\/p>\n
„Tak budeme pokra\u010dovat. “ Slova mladou sle\u010dnu vytrhla z nep\u0159\u00edjemn\u00fdch \u00favah a byla potvrzen\u00edm toho, \u017ee chv\u00edle zd\u00e1nliv\u00e9ho klidu jsou ty tam a m\u00edsto nich je tu op\u011bt strach a hr\u016fza z nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed procedury. Hanka se sp\u00ed\u0161e pro klid sv\u00e9ho sv\u011bdom\u00ed pokusila zaprosit o odpu\u0161t\u011bn\u00ed, ale p\u00e1n v\u011bnoval svou pozornost tenk\u00e9, svi\u017en\u00e9 a ohebn\u00e9 r\u00e1kosce, se kterou netrp\u011bliv\u011b po\u0161vih\u00e1val nahoru a dolu, \u010d\u00edm\u017e d\u00e1val naprosto v\u00fdmluvnou odpov\u011b\u010f na p\u0159ednesenou prosbu. „Tentokr\u00e1te to ud\u011bl\u00e1me malinko jinak. “ oznamoval skoro zvesela. „N\u011bjak jste polevila, \u010dili… stoj spatn\u00fd a do pozoru! Nyn\u00ed se pokuste d\u00e1t \u0161pi\u010dky co nejv\u00edce od sebe… Ano tak. A te\u010f se op\u011bt op\u0159ete o hranu stolu, ov\u0161em ponechte nohy co nejv\u00edce vypnut\u00e9. “ Pro Hanku byl tento postoj pon\u011bkud m\u00e9n\u011b nam\u00e1hav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ten p\u0159edchoz\u00ed, ov\u0161em, jak spr\u00e1vn\u011b tu\u0161ila, bude to jist\u011b n\u011b\u010d\u00edm vyv\u00e1\u017eeno. „Tak dal\u0161\u00edch osm a budete si sama po\u010d\u00edtat!“ Nemilosrdn\u00fd exekutor p\u0159istoupil z boku a Hanka, potolik\u00e1t\u00e9 u\u017e, poc\u00edtila ten magicky jemn\u00fd dotek bezvadn\u011b hladk\u00e9ho povrchu t\u00e9 stra\u0161liv\u00e9 v\u011bci na p\u016flk\u00e1ch. Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! Prvn\u00ed r\u00e1na otev\u0159ela druhou sadu a a\u010dkoli sle\u010dna tu\u0161ila, co j\u00ed \u010dek\u00e1, bolest ji znovu p\u0159ekvapila. „Jauuuauuu, aiii…… jedna“ vypravila ze sebe s n\u00e1mahou, aby se vz\u00e1p\u011bt\u00ed kousla do rtu. Zadnice se nerv\u00f3zn\u011b zacukala sem a tam, a kdy\u017e ji vypl\u00e1cen\u00e1 d\u00edvka bezd\u011b\u010dn\u00fdm impulsem je\u0161t\u011b v\u00edc vystr\u010dila, pr\u00e1v\u011b v tom momentu dopadlo ohebn\u00e9 d\u0159\u00edvko znovu. Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! „Ouvej, aiii… ach, to je bolest. “ \u00fap\u00ed Hanka a pod vydatn\u00fdm p\u0159\u00edd\u011blem dojm\u016f zcela zapom\u00edn\u00e1 vyslovit o\u010dek\u00e1vanou \u010d\u00edslovku.<\/p>\n
Po nekone\u010dn\u00fdch dvou minut\u00e1ch si udiven\u00e1 Hanka rozpomn\u011bla: „Dv\u011b“. Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! n\u00e1sledovalo vz\u00e1p\u011bt\u00ed a p\u00e1liv\u00e9 \u0161t\u00edpan\u00ed zkroutilo jej\u00ed obli\u010dej, zat\u00edmco polokoule se barvily st\u00e1le \u010derven\u011bji a leskly se ve sv\u00e9 nabub\u0159elosti. „T\u0159i“ zazn\u011blo pla\u010dtiv\u011b. Exekuce zvolna nab\u00edrala na ot\u00e1\u010dk\u00e1ch a Hanka si uv\u011bdomovala, \u017ee p\u0159edchoz\u00ed \u010d\u00e1st v\u00fdprasku byla sp\u00ed\u0161e jak\u00fdmsi pooh\u0159\u00e1t\u00edm a \u017ee velik\u00e9 fin\u00e1le jist\u011b teprve p\u0159ijde. Co\u017epak m\u016f\u017ee b\u00fdt je\u0161t\u011b n\u011bco hor\u0161\u00edho? s\u017e\u00edr\u00e1 se v my\u0161lenk\u00e1ch a se zcela obna\u017eenou a vypnutou zadnic\u00ed o\u010dek\u00e1v\u00e1 dal\u0161\u00ed r\u00e1nu. Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! Zazn\u011bl v\u00fdk\u0159ik bolesti zp\u016fsoben\u00e9 dal\u0161\u00edm mocn\u00fdm \u0161vihem a vlna z doteku r\u00e1kosky prob\u011bhla cel\u00fdm t\u011blem. „\u010cty\u0159i“ vydechla Hanka a pov\u0161imla si, \u017ee r\u00e1koska se u\u017e nespokojuje s n\u00e1v\u0161t\u011bvami centr\u00e1ln\u00edch parti\u00ed kr\u00e1sn\u00e9 sedinky, n\u00fdbr\u017e \u017ee neodbytn\u011b po\u010d\u00edn\u00e1 vymetat okrajov\u00e9 oblasti. Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! Dal\u0161\u00ed \u00fader dopadlna vy\u0161pulenou prdelku mlad\u00e9 d\u00e1my a z jej\u00edch \u00fast se vydral dal\u0161\u00ed hlasit\u00fd v\u00fdk\u0159ik. Monot\u00f3nost t\u00e9to \u010d\u00e1sti exekuce byla deptaj\u00edc\u00ed. Snad je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed ne\u017e samotn\u00e1 prvotn\u00ed bolest bylo oo zlov\u011bstn\u00e9 n\u011bkolikavte\u0159inov\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed, kdy musela bez pohnut\u00ed \u010dekat na dal\u0161\u00ed kvalitn\u00ed r\u00e1nu. Po celou tu dobu mohla sle\u010dna jasn\u011b c\u00edtit, jak se na jej\u00ed zadnici v m\u00edst\u011b dopadu formuje opuchlina…“P\u011bt. “ Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! H\u016fl\u010di\u010dka za doprovodu charakteristick\u00e9ho zvuku po sv\u00e9m pol\u00edbila nastaven\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159e, kter\u00e9 se j\u00ed odm\u011bnily mohutn\u00fdm zavln\u011bn\u00edm ne nepodobn\u00fdm vzedmut\u00e9mu p\u0159\u00edboji v bou\u0159i. Ne\u0161\u0165astnice se mohla jen modlit a doufat, \u017ee se ruka kone\u010dn\u011b unav\u00ed, le\u010d vrouc\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed bylo v p\u0159\u00edm\u00e9m rozporu s realitou. Mlad\u00fd p\u00e1n byl ve vynikaj\u00edc\u00ed form\u011b a nem\u011bl nejmen\u0161\u00edho d\u016fvodu, pro\u010d by m\u011bl n\u011bjak, by\u0165 malinko, polevit. Ostatn\u011b, co se tak\u00e9 d\u00e1 d\u011blat? Pokud v\u00fdprask nep\u016fsob\u00ed nefal\u0161ovan\u00e9 utrpen\u00ed, potom nem\u016f\u017ee m\u00edt v\u00fdchovn\u00fd efekt, uva\u017eoval v duchu a pozoroval, jakou n\u00e1dhernou hru barev vytv\u00e1\u0159\u00ed na \u017eiv\u00e9m podkladu.<\/p>\n
Po\u010dkal si, a\u017e sle\u010dna ze sebe s n\u00e1mahou vyprav\u00ed dal\u0161\u00ed \u010d\u00edslici, s l\u00e1skou se zad\u00edval \u00fachvatn\u00e9 oblinky a s chut\u00ed se nap\u0159\u00e1hl… Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! Op\u011bt se zade\u010dek n\u00e1dhern\u011b zavlnil a h\u016flka do n\u011bj obtiskla dal\u0161\u00ed podpis tv\u016frce. Zakv\u00edlen\u00ed a n\u011bkolik hlubok\u00fdch vzdech\u016f se ji\u017e stalo samoz\u0159ejm\u00fdm hudebn\u00edm doprovodem tohoto koncertu pro jeden bic\u00ed n\u00e1stroj. Fantastick\u00e9 pohybov\u00e9 divadlo, kter\u00e9 p\u0159edv\u00e1d\u011bly
\npolokoule mlad\u00e9 d\u00e1my se te\u010f roz\u0161\u00ed\u0159ilo i do vy\u0161\u0161\u00edch sf\u00e9r. Ne\u0161lo si nepov\u0161imnout, \u017ee spole\u010dn\u011b s hlubok\u00fdmi n\u00e1dechy se pod bl\u016fzkou mohutn\u011b dmou pevn\u00e1 \u0148adra. Hanka se po sedm\u00e9 r\u00e1n\u011b ohl\u00e9dla a na chvilinku spat\u0159ila v\u00fdzdobu sv\u00e9ho pozad\u00ed n\u011bco takov\u00e9ho vid\u011bla poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b a tak\u00e9 ji hned do\u0161lo, \u017ee se um\u011bleck\u00e9ho d\u00edla jen tak nezbav\u00ed. V m\u00edstnosti zavl\u00e1dl podez\u0159el\u00fd klid co se to jen d\u011bje? \u017de p\u0159ich\u00e1z\u00ed posledn\u00ed r\u00e1na z druh\u00e9 s\u00e9rie ji do\u0161lo ve stejn\u00e9m momentu, kdy se ozvalo ono mraziv\u00e9 Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! „Auiiiiiiiiiii jauuiiiiiiii, ne, u\u017e ne, pros\u00ed\u00ed\u00edm!“ zav\u0159e\u0161t\u011bla a jej\u00ed o\u010di p\u0159ipom\u00ednaly p\u0159epln\u011bnou stud\u00e1nku jen jen se vyl\u00edt. P\u0159est\u00e1vka p\u0159i\u0161la pr\u00e1v\u011b v \u010das. H\u016fl z\u016fstala milostiv\u011b le\u017eet na stole, zat\u00edmco Hance bylo d\u00e1no cel\u00fdch p\u011bt minut, aby se v kout\u011b p\u0159ipravila na pokra\u010dov\u00e1n\u00ed. Sle\u010dna byla r\u00e1da za ka\u017ed\u00fd okam\u017eik, kdy mohla b\u00fdt z dosahu t\u00e9 stra\u0161n\u00e9 v\u011bci, ov\u0161em velmi dob\u0159e c\u00edtila, \u017ee v poskytnut\u00e9 chv\u00edli volna j\u00ed zade\u010dek mohutn\u00ed, m\u011bn\u00ed barvy a co bylo nejhor\u0161\u00ed, probouz\u00ed se z prvotn\u00edho uhranut\u00ed ratanov\u00fdm instrumentem a st\u00e1v\u00e1 se citliv\u011bj\u0161\u00edm a citliv\u011bj\u0161\u00edm. Kdyby se tak alespo\u0148 na vte\u0159inku mohla dotknout zdu\u0159el\u00e9 poko\u017eky a ukonej\u0161it \u010di pofoukat sv\u00e9 p\u016flky, co by za to dala! „Hanko, vra\u0165te se ke stolu!“ zazn\u011bla neodbytn\u00e1 pozv\u00e1nka k dal\u0161\u00edmu chodu.<\/p>\n
Musela p\u0159ej\u00edt s kalhotkami nyn\u00ed a\u017e n\u011bkde u kotn\u00edk\u016f celou tu nekone\u010dnou m\u00edstnost dokonale zlomena ve sv\u00e9 p\u00fd\u0161e. U\u010dila se velmi rychle sama se postavila do pozoru na p\u0159edchoz\u00ed m\u00edsto, ale \u017eivot je zm\u011bna. Byla vyzv\u00e1na, aby se postavila t\u011bsn\u011b k hran\u011b stolu. P\u0159ed sebou u\u017e zase vid\u011bla tu obrovskou r\u00e1kosku, aby vz\u00e1p\u011bt\u00ed poc\u00edtila, jak ji ruce zku\u0161en\u011b oh\u00fdbaj\u00ed v pase a\u017e nalehla celou horn\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed trupu na desku stolu. Zade\u010dek byl op\u011bt naserv\u00edrovan\u00fd jako na podnose, hostina mohla za\u010d\u00edt. „Dostanete posledn\u00edch p\u011bt ran a pak si rozmysl\u00edm, co s v\u00e1mi provedu. Chy\u0165te se co nejpevn\u011bji stolu a za \u017e\u00e1dnou cenu se ho nepou\u0161t\u011bjte!“ sly\u0161ela Hanka v\u00fdstrahu a u\u017e si p\u0159edstavovala, jak se r\u00e1koska chyst\u00e1 k vrouc\u00edmu pomilov\u00e1n\u00ed zadnice. Skute\u010dn\u011b, p\u00e1n pon\u011bkud poodstoupil a jednou nohou se nakro\u010dil, aby mohl do \u00faderu vn\u00e9st nejen \u0161vih pa\u017ee, ale v mistrn\u011b proveden\u00e9m pohybu t\u00e9\u017e p\u0159edat nenasytn\u00e9 h\u016flce i n\u011bco s\u00edly z pohybu trupu. R\u00e1koska ji\u017e byla ve sv\u00e9 startovn\u00ed pozici, jen jen vyrazit na svou bleskovou pou\u0165, kdy\u017e byla z ni\u010deho nic zadr\u017eena. P\u00e1n se vr\u00e1til k Hance a zcela samoz\u0159ejm\u011b ji pohladil po zade\u010dku. Ano, jeho tu\u0161en\u00ed se nem\u00fdlilo byl cel\u00fd zatnut\u00fd a k\u0159e\u010dovit\u011b sta\u017een\u00fd, a\u017e se skoro t\u0159\u00e1sl. „Tak ne, Hanko, to by V\u00e1s moc bolelo. “ projevil starost, nep\u0159est\u00e1vaje hladit zra\u0148ovan\u00e9 p\u016flky. Jeho chladn\u00e1 ruka zvolna hn\u011btla tu levou, tu pravou. „Uvoln\u011bte se, tak, je\u0161t\u011b v\u00edc. “ doporu\u010doval j\u00ed a zvolna prot\u00e1hl sv\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty mezi p\u016flkami. „Te\u010f je to ono!“ prohl\u00e1sil p\u0159\u00e1telsky a m\u011bkce Hanku pleskl. „A nezapome\u0148te, za \u017e\u00e1dnou cenu nepou\u0161t\u011bt! Bude to malinko rychlej\u0161\u00ed a tak ani nepo\u010d\u00edtejte, snad se nespletu…“\u0159ekl pochybova\u010dn\u011b a m\u00edsto toho, aby se dal bezprost\u0159edn\u011b do d\u00edla jak sle\u010dna o\u010dek\u00e1vala vydal se k prot\u011bj\u0161\u00ed \u0161t\u011bn\u011b. Na umyvadle le\u017eela hubka. Rozto\u010dil kohoutek a nechal odt\u00e9ci d\u00edl vody, kter\u00fd byl vla\u017en\u00fd od dlouh\u00e9ho st\u00e1n\u00ed v potrub\u00ed. Teprve, kdy\u017e byl s teplotou spokojen\u00fd, vlo\u017eil hubku pod nevelk\u00fd pram\u00ednek vyv\u011braj\u00edc\u00ed z kohoutku a n\u011bkolikr\u00e1te ji opakovan\u011b nechal nas\u00e1knout a vy\u017ed\u00edmat. Hanka byla v naprost\u00e9 ag\u00f3nii, zur\u010div\u00e9 zvuky vody vn\u00edmala jakoby zpovzd\u00e1l\u00ed a st\u00e1le necht\u011bla v\u011b\u0159it tomu, \u017ee je te\u010f a tady… Z bludn\u00e9ho kruhu my\u0161lenek ji vytrhl chlad, kter\u00fd n\u00e1hle po\u010dal ovla\u017eovat \u017e\u00e1r v zadn\u00edch tv\u00e1\u0159\u00edch. Ach, jak to bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/p>\n
Neodolala a nato\u010dila hlavu t\u00e9m\u011b\u0159 vid\u011bla sv\u00e9 vy\u0161pulen\u00e9 p\u016flky a chv\u00edlemi spat\u0159ila nacucanou hubku, kterak zvlh\u010dovala a ochlazovala rozbr\u00e1zd\u011bn\u00fd povrch. Kapi\u010dky vody se zahn\u00edz\u010fovaly na vypnut\u00e9 k\u016f\u017ei. D\u00e1val si skute\u010dn\u011b z\u00e1le\u017eet a tak se po chvilce cel\u00e1 zadnice bl\u00fdskav\u011b leskla a p\u0159\u00edmo sv\u00e1d\u011bla k poplesk\u00e1n\u00ed. Odolal a nam\u00edsto toho stiskl v dlani hubku tak, a\u017e se v n\u00ed vytvo\u0159ilo mal\u00e9 jez\u00edrko. Vzniklou vodn\u00ed plochou pak opatrn\u011b prot\u00e1hl r\u00e1kosku a pot\u011b\u0161ilo jej, kterak je sledov\u00e1n t\u00e1zav\u00fdm pohledem. Nedbale upustil hubku na podlahu a postavil se tam, aby h\u016flka mohla p\u0159ed dopadem absolvovat co nejdel\u0161\u00ed letovou dr\u00e1hu. M\u00edrn\u011b se nato\u010dil a rozkro\u010dil se tak, aby m\u011bl co nejpevn\u011bj\u0161\u00ed postoj. \u0158\u00e1dn\u011b se nap\u0159\u00e1hl, Hanka zav\u0159ela o\u010di a… Svuuch! R\u00e1koska se zastavila na milimetr p\u0159esn\u011b tak, \u017ee nedo\u0161lo ani k nepatrn\u00e9mu dotyku. Hanka sebou instinktivn\u011b \u0161kubla, ale byla zasa\u017eena pouze vlnou studen\u00e9ho vzduchu. Srdce j\u00ed po\u010dalo divoce bu\u0161it, krev se nahrnula do sp\u00e1nk\u016f a tentokr\u00e1t ji\u017e imponuj\u00edc\u00ed zvuk vyvolal pat\u0159i\u010dn\u00fd efekt. Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! R\u00e1koska doslova p\u0159ibila p\u0159edepnutou zadnici k hran\u011b stolu. Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! Nad p\u016flkami se vytvo\u0159il ml\u017en\u00fd opar z rozst\u0159\u00edknut\u00fdch vodn\u00edch kapek… Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! H\u016flka se vyno\u0159ila z nejvy\u0161\u0161\u00edho m\u00edsta kulat\u00e9 sediny, kter\u00e1 sebou mohutn\u011b h\u00e1zela. Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! K\u0159e\u010dovit\u011b zatnut\u00e9 prsty jakoby cht\u011bly stiskem rozdrtit d\u0159ev\u011bnou desku…“A posledn\u00ed. “ Svuuch! Pr\u00e1\u00e1sk! R\u00e1koska ob\u0161\u0165astnila dol\u00ed\u010dky na p\u0159echodu mezi h\u00fd\u017ed\u011bmi a stehny. M\u00edstnost\u00ed se neslo t\u00e1hl\u00e9 kv\u00edlen\u00ed p\u0159eru\u0161ovan\u00e9 p\u0159er\u00fdvan\u00fdmi vzlyky a m\u011blk\u00fdmi n\u00e1dechy. Pochopiteln\u011b, po posledn\u00ed r\u00e1n\u011b se Hanka neovl\u00e1dla a ruce ji vyst\u0159elily k se\u0161vihan\u00e9mu zadku. Sna\u017eila se neboh\u00fd zade\u010dek uklidnit a t\u0159en\u00edm zapla\u0161it p\u0159\u00ed\u0161ernou bolest, ale jej\u00ed po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed bylo
\nkontraproduktivn\u00ed. Doteky jakoby rozdm\u00fdchavaly nov\u00e9 p\u0159\u00edvaly neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho \u0161t\u00edpan\u00ed. A\u010dkoliv se exekuce p\u0159\u00edmo t\u00fdkala pouze zadn\u00edch parti\u00ed, Hanka m\u011bla dojem, \u017ee ho\u0159\u00ed cel\u00e1. Zatnula zuby a zav\u0159ela o\u010di, nic v\u0161ak nepom\u00e1halo. Nev\u011bd\u011bla, jestli si m\u00e1 zade\u010dek d\u00e1le drhnout nebo se, nev\u011bda jak, pokusit bolest zapla\u0161it… Posadil se na \u017eidli a prohl\u00ed\u017eel si sv\u00e9 d\u00edlo. N\u00e1dhern\u00e9 abstraktn\u00ed malb\u011b dominovalo p\u011bt vzorov\u00fdch, v\u00fdborn\u011b nalit\u00fdch rudofialov\u00fdch jelit, rozm\u00edst\u011bn\u00fdch p\u011bkn\u011b rovnob\u011b\u017en\u011b vedle sebe p\u0159es celou plochu h\u00fd\u017ed\u00ed. Sledoval, jak se sle\u010dna marn\u011b sna\u017e\u00ed sv\u00fdmi dlan\u011bmi uchl\u00e1cholit rozbou\u0159en\u00e9 polokoule. „Vsta\u0148te a poj\u010fte p\u0159ede m\u011b!“ rozk\u00e1zal. Hanka se s n\u00e1mahou odlepila od stolu a pomalu se do\u0161ourala p\u0159ed sv\u00e9ho vychovatele.<\/p>\n
Ud\u00fdchan\u00e1, zpocen\u00e1 a pon\u00ed\u017een\u00e1 st\u00e1la p\u0159ed n\u00edm od\u011bna jen do bl\u016fzky a opasku. Nev\u011bd\u011bla, jestli si m\u00e1 t\u0159\u00edt pozad\u00ed nebo ut\u00edrat vlhkou tv\u00e1\u0159…“T\u00edmto jsme vy\u0159\u00eddili tu firemn\u00ed z\u00e1le\u017eitost a v\u0161e je smaz\u00e1no. Mysl\u00edm, \u017ee jste z toho vyv\u00e1zla je\u0161t\u011b velmi lacino a v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee nezneu\u017eijete dobr\u00e9 v\u016fle, kterou v\u00e1m firma projevila. “ Hanka absolutn\u011b nech\u00e1pala smysl t\u011bchto slov a po pravd\u011b je vlastn\u011b ani moc nevn\u00edmala. „Postavte se pros\u00edm na chv\u00edli do kouta a p\u0159esta\u0148te sebou vrt\u011bt! Mysl\u00edm, \u017ee k tomu nem\u00e1te \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod“, ozn\u00e1mil udiven\u00e9 sle\u010dn\u011b a v\u00fdhru\u017en\u011b prohnul r\u00e1kosku, kterou st\u00e1le je\u0161t\u011b neodlo\u017eil. V Hance zahlodal \u010derv\u00ed\u010dek volaj\u00edc\u00ed po pat\u0159i\u010dn\u00e9 pomst\u011b za takov\u00e9 pon\u00ed\u017een\u00ed, ale p\u0159i pohledu na gesto s ratanovou h\u016flkou poslu\u0161n\u011b splnila na\u0159\u00edzen\u00ed. C\u00edtila jeho pohled na sv\u00e9m zmu\u010den\u00e9m pozad\u00ed, kter\u00e9 zvolna osychalo ostatn\u011b v\u011bt\u0161ina vodn\u00edch kapek byla stejn\u011b vypr\u00e1sk\u00e1na. Uplynulo n\u011bjak\u00fdch p\u011bt \u010di deset minut. „Hanko?“ Oto\u010dila se vid\u011bla, jak st\u00e1le sed\u00ed na \u017eidli v nezm\u011bn\u011bn\u00e9 poloze. V ruce nam\u00edsto r\u00e1kosky dr\u017eel kompromituj\u00edc\u00ed zpr\u00e1vu. „Poj\u010fte sem a oble\u010dte se,“ pokynul j\u00ed slo\u017ekou. Hanka si v tichosti nat\u00e1hla kalhotky a pokusila se nasoukat sv\u00e9 nab\u011bhl\u00e9 pozad\u00ed do elastick\u00e9 sukn\u011b. A\u010dkoli si p\u0159i tom po\u010d\u00ednala co nejopatrn\u011bji, p\u0159eci jenom nezabr\u00e1nila n\u011bkolika necht\u011bn\u00fdm neopatrn\u00fdm dotek\u016fm, p\u0159i kter\u00fdch sykla.<\/p>\n
Velmi te\u010f litovala, \u017ee je sukn\u011b tak vypasovan\u00e1 a p\u0159ilehav\u00e1. S neutr\u00e1ln\u00edm v\u00fdrazem j\u00ed podal zpr\u00e1vu: „Toto je nyn\u00ed va\u0161e. M\u016f\u017eete si to schovat na pam\u00e1tku. Je to to jedin\u00e9, co v\u00e1m po n\u011bkolika dnech bude moci p\u0159ipomenout tento ve\u010der. “ Hanka ani na okam\u017eik nev\u00e1hala a plna probuzen\u00e9ho vzdoru a s pocity zadostiu\u010din\u011bn\u00ed demonstrativn\u011b pap\u00edry roztrhala a hodila vztekle do ko\u0161e. „Kouk\u00e1m, ze jste to vy\u0159\u00eddila velmi rychle, mlad\u00e1 d\u00e1mo. Tak poj\u010fte, dokon\u010d\u00edme to spolu,“ \u0159ekl a narovnal se na \u017eidli a rukou uk\u00e1zal na sv\u00e1 vzorov\u011b nastaven\u00e1 kolena. „Co\u017ee?“ nech\u00e1pav\u011b se ot\u00e1zala Hanka. „M\u00e1me tu je\u0161t\u011b ten men\u0161\u00ed trest\u00edk, kter\u00fd dostanete mojim jm\u00e9nem, nebo jste ji\u017e zapomn\u011bla?“ „Na to nem\u00e1te \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo…“ „J\u00e1 tu ne\u0159e\u0161\u00edm, jestli m\u00e1m pr\u00e1vo \u010di nem\u00e1m, prost\u011b se poj\u010fte p\u0159ehnout a nezkou\u0161ejte moji trp\u011blivost. “ „No to tedy nep\u016fjdu, nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 mal\u00e1 holka, abyste.“ „Ale to se pletete. Chovala jste se jako mal\u00e1 holka, a proto te\u010f dostanete jako mal\u00e1 holka napl\u00e1c\u00e1no. “ Sotva to do\u0159ekl, m\u00edrn\u011b se nazdvihl ze \u017eidle, uchopil Hanku za ruku a p\u0159it\u00e1hl si ji k sob\u011b. „Tak naposledy, p\u0159ehnout!“ Hanka se ani nehla. „No, jak mysl\u00ed\u0161,“ p\u0159e\u0161el v klidu do tyk\u00e1n\u00ed. „Alespo\u0148 te\u010f uvid\u00ed\u0161, co s tebou m\u011bli ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno. Mysl\u00edm, \u017ee ti takov\u00e9 napl\u00e1c\u00e1n\u00ed jen prosp\u011bje. “ S t\u011bmito slovy vstal ze \u017eidle nakro\u010dil si a rukou uchopil Hanku kolem ramen a p\u0159ehnul ji v pase. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se pohodln\u011b uvelebil na \u017eidli a mlad\u00e1 d\u00e1ma byla p\u0159ehnuta p\u0159es kolena ani nev\u011bd\u011bla jak. Zdvihl ruku a pevnou otev\u0159enou dlan\u00ed ji za\u010dal vypl\u00e1cet. Reakce na sebe nedala dlouho \u010dekat. Sle\u010dna se po\u010dala kroutit a v\u0161emo\u017en\u011b se sna\u017eila rukama uchr\u00e1nit sv\u00e9 pozad\u00ed. „N\u00e9\u00e9\u00e9, to p\u0159eci nesm\u00edte, \u00ed\u00ed\u00ed\u00ed…“ Hanka se br\u00e1nila celkem dob\u0159e a u\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee se osvobod\u00ed. Jakoby na to \u010dekal, pevn\u011b Hanku chytil jednou rukou za ob\u011b z\u00e1p\u011bst\u00ed a loktem j\u00ed stla\u010dil horn\u00ed \u010d\u00e1st trupu sm\u011brem k zemi. R\u00e1zem se tak ocitla v pozici, kdy zadnice tvo\u0159ila nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010d\u00e1st jej\u00edho t\u011bla.<\/p>\n
Neme\u0161kal a p\u00e1dnou dlan\u00ed ji po\u010dal mohutn\u011b vypl\u00e1cet: lev\u00e1, prav\u00e1, lev\u00e1, prav\u00e1 rytmicky st\u0159\u00eddal ob\u011b p\u016flky a plesk\u00e1n\u00ed nebralo konce. Hanka divoce kopala no\u017ekama, pi\u0161t\u011bla a sna\u017eila se se svou zadnic\u00ed uh\u00fdbat ran\u00e1m, co\u017e se j\u00ed sice p\u0159\u00edli\u0161 neda\u0159ilo, ale i tak si vynutila p\u0159eru\u0161en\u00ed v\u00fdplaty. P\u0159idr\u017euje vzpouzej\u00edc\u00ed se sle\u010dnu za zk\u0159\u00ed\u017een\u00e1 z\u00e1p\u011bst\u00ed, p\u0159ehodil si jednu nohu p\u0159es jej\u00ed kopaj\u00edc\u00ed no\u017eky a zcela je tak znehybnil. Ruka, kter\u00e1 p\u0159ed chv\u00edl\u00ed sv\u00edrala z\u00e1p\u011bst\u00ed, se nyn\u00ed pevn\u011b obto\u010dila kolem \u0161t\u00edhl\u00e9ho pasu. Hanka si je\u0161t\u011b sta\u010dila v\u0161imnout, \u017ee zase zachrastila spona jej\u00edho p\u00e1sku, ale to u\u017e ho t\u0159\u00edmal on. „Z\u0159ejm\u011b ti napl\u00e1c\u00e1n\u00ed nevyhovuje, tak\u017ee to zkus\u00edme s napr\u00e1sk\u00e1n\u00edm,“ prohl\u00e1sil a bez jak\u00e9koliv debaty uchopil spodn\u00ed lem sukn\u011b a p\u0159et\u00e1hl ji p\u0159es pln\u00e1 stehna a st\u00e1le je\u0161t\u011b siln\u011b \u017ehnouc\u00ed polokoule sm\u011brem k pasu, aby vz\u00e1p\u011bt\u00ed protipohybem pomalu st\u00e1hl kalhotky. Podruh\u00e9 v jednom dni se mu naskytl pohled na propracovan\u00e9 pozad\u00ed, kter\u00e9 v\u0161ak nyn\u00ed hr\u00e1lo v\u0161emi barvami. Sle\u010dna byla upravena tak, jak pot\u0159eboval: sev\u0159ena mezi nohama jak v kle\u0161t\u00edch sebou zm\u00edtala, ale bylo j\u00ed to m\u00e1lo platn\u00e9. Neme\u0161kal, p\u0159ehnul p\u00e1sek v p\u016fli a po\u010dal vy\u0161pulenou zadnici mydlit. Ko\u017een\u00fd had zlov\u011bstn\u011b sy\u010del a proh\u00e1n\u011bl se po jelitech od p\u0159edchoz\u00ed exekuce. Pr\u00e1skal Hanku s chut\u00ed, d\u00e1val si z\u00e1le\u017eet a \u0161lo mu to od srdce. Sle\u010dna je\u010dela, vzlykala, ale on \u0159ezal d\u00e1l. Nap\u0159\u00ed\u010d zadkem, jedna p\u016flka, druh\u00e1, i p\u0159es stehna ji p\u00e1rkr\u00e1t p\u0159et\u00e1hl. \u0158emen l\u00e9tal vzduchem nedbaje proseb a pl\u00e1\u010de. Mrskan\u00e1 zadnice toho m\u011bla akor\u00e1t tak dost, kdy\u017e Hanka ze sebe vyrazila: „J\u00e1 u\u017e budu hodn\u00e1\u00e1\u00e1, a\u00fa\u00fa\u00fa, j\u00e1 se polep\u0161\u00ed\u00ed\u00edm, pros\u00ed\u00ed\u00edm, u\u017e n\u00e9\u00e9. “ Je\u0161t\u011b ji p\u00e1rkr\u00e1t p\u0159et\u00e1hl, pak v\u0161ak spr\u0161ka ran ustala stejn\u011b n\u00e1hle, jako p\u0159i\u0161la. „To r\u00e1d sly\u0161\u00edm“ prohl\u00e1sil a pohledem zhodnotil vy\u0161pulenou zmrskanou zadnici, kterou m\u011bl p\u0159\u00edmo pod sebou. Holka, na tu se jen tak neposad\u00ed\u0161.<\/p>\n
A jakoby si cht\u011bl hned sv\u016fj dohad ov\u011b\u0159it, uvolnil Hanku ze sev\u0159en\u00ed a pomohl ji k nap\u0159\u00edmen\u00ed. Zru\u010dn\u011b si napolo stoj\u00edc\u00ed d\u00edvku p\u0159eto\u010dil a vz\u00e1p\u011bt\u00ed si ji usadil s je\u0161t\u011b vyhrnutou sukn\u00ed a sta\u017een\u00fdmi kalhotkami do kl\u00edna. I p\u0159es sv\u00e9 kalhoty c\u00edtil, jak to ve zmu\u010den\u00e9m pozad\u00ed pulsuje a v\u0159e. Objal ji kolem pasu a starostliv\u011b na ni pohl\u00e9dl: „Tak co, jak na tom jsme?“ Hance po tv\u00e1\u0159i tekla slzi\u010dka, jej\u00ed m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 rt\u00edky se chv\u011bly, kdy\u017e v tom zabo\u0159ila hlavu do jeho ramene a dala se do pl\u00e1\u010de. Hladil ji po vlasech a kon\u011bj\u0161il. „To bude dobr\u00fd, uvid\u00ed\u0161.“ Hanka na\u0161la v pl\u00e1\u010di \u00falevu. S ka\u017edou vyteklou slzou j\u00ed bylo l\u00e9pe, alespo\u0148 tedy na du\u0161i, nebo\u0165 o sv\u00e9 se\u0159ezan\u00e9 zadnici to rozhodn\u011b \u0159\u00edci nemohla. „Za t\u00fdden si ani nevzpomene\u0161, \u010d\u00edm jsi dostala,“ po\u0161eptal ji do ucha. Hanka zvolna ust\u00e1vala v pl\u00e1\u010di a zdvihla hlavu: „Kdy\u017e on m\u011b ten zadek tak stra\u0161n\u011b p\u00e1l\u00ed…“ „To je dob\u0159e. Ale m\u016f\u017eeme to trochu spravit. “ S t\u011bmito slovy s\u00e1hnul do kapsy a vyt\u00e1hl odtud tubi\u010dku poti\u0161t\u011bnou motivem d\u0159eva. „Co to je?“ byla zv\u011bdav\u00e1 Hanka. „Balz\u00e1m po holen\u00ed“ dostalo se j\u00ed odpov\u011bdi. Posunul si ji na kl\u00edn\u011b tak, aby m\u011bla zade\u010dek ve voln\u00e9m prostoru, vym\u00e1\u010dkl trochu b\u00edl\u00e9ho kr\u00e9mu do dlan\u011b a po\u010dal jej rozt\u00edrat po d\u00edv\u010d\u00edm zade\u010dku. Byl velmi opatrn\u00fd. Pod b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f z\u0159eteln\u011b c\u00edtil ka\u017ed\u00e9 nab\u011bhl\u00e9 jel\u00edtko a necht\u011bl je zbyte\u010dn\u011b dr\u00e1\u017edit. Hance na chvilku p\u0159ipadalo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee jej\u00ed oblinky budou von\u011bt stejn\u011b jako jeho tv\u00e1\u0159, ale pak se t\u00edm p\u0159estala zab\u00fdvat a byla docela r\u00e1da, \u017ee se o ni star\u00e1. „Tak“ \u0159ekl, kdy\u017e o\u0161et\u0159il nab\u011bhl\u00e9 p\u016flky. „Te\u010f bych je\u0161t\u011b n\u011bco r\u00e1d sly\u0161el. “ Hanka dlouho nev\u00e1hala a samotnou ji p\u0159ekvapilo, \u017ee v\u00ed, co chce sly\u0161et: „Slibuji, \u017ee u\u017e budu hodn\u00e1,“ pronesla ti\u0161e a na znamen\u00ed stvrzen\u00ed sv\u00e9ho slibu pol\u00edbila nastavenou pravici. „V\u00fdborn\u011b, tak… snad abychom \u0161li, ne?“ navrhl. Hanka vstala, chvatn\u011b se upravila.<\/p>\n
Vzal jej\u00ed s\u00e1\u010dko, pod n\u00edm\u017e skryl tenkou r\u00e1kosku a spole\u010dn\u011b za sebou zabouchli dve\u0159e… Zrovna si ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i navl\u00e9kal bundu, zat\u00edmco Hanka u\u017e st\u00e1la u dve\u0159\u00ed op\u011bt kr\u00e1sn\u00e1 a elegantn\u00ed, kdy\u017e v tom ne\u010dekan\u011b zazvonil telefon. Zvedl sluch\u00e1tko. „Dobr\u00fd ve\u010der… ano… u\u017e je to v po\u0159\u00e1dku… jist\u011b, spolehn\u011bte se… vy\u0159\u00edd\u00edm. Dobrou noc“ „To byla na\u0161e \u0159editelka. M\u00e1m t\u011b od n\u00ed pozdravovat a vy\u0159\u00eddit, \u017ee z\u00edtra si m\u00e1\u0161 m\u00edsto pr\u00e1ce volno.“ „Po\u010dkejte“ divila se Hanka. „V\u017edy\u0165 ona m\u011b v\u016fbec nezn\u00e1 a jak m\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt, \u017ee jsem tu s V\u00e1mi?“ Tajemn\u011b se usm\u00e1l: „Mysl\u00edm, \u017ee T\u011b zn\u00e1. Pamatuje\u0161 si na toho korpulentn\u00edho tu\u010d\u0148\u00e1ka? Tak to byla ona. A pokud se \u0159e\u0161\u00ed firemn\u00ed z\u00e1le\u017eitosti, tak kdo jin\u00fd by to m\u011bl v\u011bd\u011bt, ne\u017e \u0159editelka? Ostatn\u011b, kdo mysl\u00ed\u0161, \u017ee mi dal tu senza\u010dn\u00ed r\u00e1kosku?“ Hanka u\u017e se rad\u011bji na nic neptala a spole\u010dn\u011b vyrazili do nejbli\u017e\u0161\u00ed stanice metra. „Jinak, ne\u0159\u00edk\u00e1 se po\u010dkejte, ale po\u010dkej. J\u00e1 jsem Pavel. “ „J\u00e1 v\u00edm,“ odpinknula Hanka s \u00fasm\u011bvem. „A\u017e bude\u0161 m\u00edt n\u011bkdy chvilku, uk\u00e1\u017ei ti, jak si m\u016f\u017ee\u0161 prohl\u00ed\u017eet nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed str\u00e1nky na internetu, ani\u017e by na to kdokoliv p\u0159i\u0161el,“ nab\u00eddl se a dodal. „I kdy\u017e, koho by vlastn\u011b zaj\u00edmalo, na co se tajn\u011b d\u00edv\u00e1\u0161? Ten, co to cht\u011bl v\u011bd\u011bt, u\u017e to d\u00e1vno zjistil… „Zasm\u00e1l se a rozvern\u011b pleskl Hanku po zadnici. Toho ve\u010dera byla vlakov\u00e1 souprava metra sv\u011bdkem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed situace. Ve zcela pr\u00e1zdn\u00e9m vag\u00f3n\u011b st\u00e1l u dve\u0159\u00ed p\u00e1r mlad\u00fdch lid\u00ed. Ona proto, \u017ee musela a on proto, \u017ee s n\u00ed souc\u00edtil…<\/p>\n
<\/p>\n\n\n