![\"mil-nkmddle008\"](\"http:\/\/www.epovidky.com\/wp-content\/uploads\/2016\/05\/mil-nkmddle008-1024x683.jpg\")
<\/p>\nVracel jsem se po n\u00e1ro\u010dn\u00e9m dni unaven\u00fd z pr\u00e1ce. Jen tak jsem sed\u011bl v autobuse a my\u0161lenkami byl n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. N\u00e1hle jsem na sob\u011b uc\u00edtil pohled. Zvednul jsem o\u010di a pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed \u017een\u011b sed\u00edc\u00ed naproti m\u011b o n\u011bkolik sedadel d\u00e1l.<\/p>\n
<\/p>\n
<\/p>\n
Neuhnula se a up\u0159en\u011b se na m\u011b d\u00edvala d\u00e1l. V jej\u00edm pohledu bylo n\u011bco velmi tvrd\u00e9ho a dominantn\u00edho. Dlouho jsem to nevydr\u017eel a sklopil o\u010di, v\u011bdom si, \u017ee to mus\u00ed vypadat velmi pon\u00ed\u017een\u011b, ale nemohl jsem si pomoci. Je\u0161t\u011b v\u00edc m\u011b zasko\u010dilo, kdy\u017e jsem c\u00edtil, jak \u010derven\u00e1m a nejen to, zaznamenal jsem tak\u00e9 pohyb v kalhotech, jak se mi za\u010dal zvedat. Nad\u00e1le jsem c\u00edtil pohled t\u00e9, na prvn\u00ed pohled nen\u00e1padn\u00e9, asi p\u011btat\u0159icetilet\u00e9 \u017eeny. Je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t jsem se pokusil zvednout pohled, ale v\u017edy jsem po chvilce musel uhnout. Nerv\u00f3zn\u011b jsem poposed\u00e1val na \u017eidli, srdce mi bu\u0161ilo jako o z\u00e1vod a p\u00e9ro mi st\u00e1lo ani nev\u00edm pro\u010d. Asi po \u010dtvrt hodin\u011b \u017eena vystupovala u samoobsluhy Julius Meinl. Je\u0161t\u011b ve dve\u0159\u00edch se na m\u011b d\u00edvala a jej\u00ed pohled p\u0159\u00edmo \u0159\u00edkal: „Vystup otroku a poj\u010f mi slou\u017eit“. Odolal jsem a jel jsem d\u00e1l. Jen o jednu stanici d\u00e1l, tam jsem bydlel.<\/p>\n
Uplynuly asi dva t\u00fddny a j\u00e1 jsem na nezn\u00e1mou dominu \u00fapln\u011b zapomn\u011bl. \u0160el jsem na v\u00edkendov\u00fd n\u00e1kup do nedalek\u00e9ho Meinla. V klidu nakupuji, vyb\u00edr\u00e1m v\u00edno, kdy\u017e v tom sly\u0161\u00edm za z\u00e1dy rozkazuj\u00edc\u00ed \u017eensk\u00fd hlas: „Podej mi to Chianti ze shora“. Ani stopa po prosebn\u00e9m t\u00f3nu. Nazloben\u011b se oto\u010d\u00edm a hled\u00edm do T\u011bch o\u010d\u00ed. Teprve te\u010f jsem si v\u0161imnul, jak je ta \u017eena je vysok\u00e1. Vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Op\u011bt klop\u00edm o\u010di a stav\u00ed se mi ocas, zat\u00edmco \u00fasta jen \u0161pitnou: „Ano madam“. Nech\u00e1pu co to d\u011bl\u00e1m, ani co m\u011b na tom tak vzru\u0161uje. Nejsem submisivn\u00ed typ, ale tahle \u017eena m\u011b \u00fapln\u011b vykolejila. Natahuji se pro v\u00edno a pokl\u00e1d\u00e1m jej do ko\u0161\u00edku. P\u0159ik\u00e1\u017ee mi nalo\u017eit je\u0161t\u011b n\u011bkolik dal\u0161\u00edch lahv\u00ed nealko pit\u00ed a odch\u00e1z\u00ed. Pomalu se vzpamatov\u00e1v\u00e1m a v klidu d\u00e1l nakupuji. Kdy\u017e jsem zaplatil, nalo\u017eil v\u0161e do ta\u0161ky a chystal se odej\u00edt, ozval se zn\u00e1m\u00fd hlas: „Vezmi ty ta\u0161ky a poj\u010f za mnou“. U\u017e jsem nabral trochu rovnov\u00e1hu, p\u0159ece jenom u\u017e jsem j\u00ed vystaven po t\u0159et\u00ed a c\u00edtil jsem, \u017ee j\u00ed klidn\u011b \u0159eknu, \u017ee se zbl\u00e1znila.<\/p>\n
„Ano madam,“ vyklouzlo z m\u00fdch rt\u016f mezi t\u00edm a j\u00e1 jsem se uklid\u0148oval t\u00edm, \u017ee nakonec nikam nesp\u011bch\u00e1m a m\u016f\u017ee to b\u00fdt zaj\u00edmav\u00e9. Popadnul jsem dv\u011b velk\u00e9 ta\u0161ky, nacpan\u00e9 hlavn\u011b konzervami a pit\u00edm a skoro jsem si to zase rozmyslel. Proch\u00e1zeli jsme pak tichou potemn\u011blou vilkovou \u010dtvrt\u00ed, j\u00e1 asi dva metry za n\u00ed a myslel jsem \u017ee snad u\u017e neujdu ani metr, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b zastavila a odemkla branku zahrady. Hned za mnou branku zamkla a sv\u00fdm tvrd\u00fdm hlasem p\u0159ik\u00e1zala: „Svl\u00e9kni se donaha!“ a v z\u00e1p\u011bt\u00ed dodala pohrdav\u00fdm t\u00f3nem: „Otroku!“. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem sena n\u00ed kouknul. To ne, \u0159ekl jsem si. To jo, \u0159\u00edkalo m\u00e9 rychle se zvedaj\u00edc\u00ed p\u00e9ro v kalhotech. Rozhl\u00e9dnul jsem se a v\u0161imnul si, \u017ee kolem cel\u00e9 zahrady je vysok\u00fd nepr\u016fhledn\u00fd plot a snad ani z okoln\u00edch vilek sem nen\u00ed vid\u011bt p\u0159es vzrostl\u00e9 stromy. „D\u011blej, na co \u010dek\u00e1\u0161?!“ p\u0159ik\u00e1zala, ale to u\u017e jsem rozep\u00ednal zip kalhot.<\/p>\n
Kdy\u017e jsem byl \u00fapln\u011b nah\u00fd, p\u0159inesla z domu ko\u017een\u00fd \u0159em\u00ednek a pevn\u011b mi ho ut\u00e1hla kolem koul\u00ed. „D\u00e1l ten n\u00e1kup odnos\u00ed\u0161 na koul\u00edch!“ Vybral jsem tedy nejleh\u010d\u00ed ta\u0161ku, je\u0161t\u011b z n\u00ed p\u00e1r v\u011bc\u00ed odebral a p\u0159iv\u00e1zal jsem j\u00ed na druh\u00fd konec \u0159em\u00ednku, tak\u017ee mi te\u010f visela za koule. Pomalu a opatrn\u011b jsem \u0161el k domu sna\u017e\u00edce se, aby se ta\u0161ka p\u0159\u00edli\u0161 nehoupala, a abych do n\u00ed nevr\u00e1\u017eel stehny. Madam \u0161la kousek za mnou, povzbuzovala m\u011b a ukazovala cestu. Trochu jsem se zhrozil, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee kuchyn\u011b je a\u017e v pat\u0159e t\u00e9to vilky, ale celkem snadno se mi poda\u0159ilo po vrzaj\u00edc\u00edch d\u0159ev\u011bn\u00fdch schodech vystoupat a dopravit prvn\u00ed n\u00e1klad a\u017e do kuchyn\u011b. Koule m\u011b trochu tla\u010dili, ale byl jsem a\u017e k nep\u0159\u00ed\u010detnosti vzru\u0161en\u00fd a p\u00e9ro jsem m\u011bl celou dobu tvrd\u00e9 jako k\u00e1men.<\/p>\n
V kuchyni jsem v\u0161e z ta\u0161ky p\u0159eskl\u00e1dal do ledni\u010dky a sp\u00ed\u017ee a u\u017e jsem zase b\u011b\u017eel dol\u016f. Na zahrad\u011b jsem ta\u0161ku, st\u00e1le vis\u00edc\u00ed na koul\u00edch naplnil z ostatn\u00edch ta\u0161ek a s doprovodem madam se vracel op\u011bt do kuchyni. Zat\u00edm to \u0161lo hladce, sam\u00e9 mal\u00e9 lehk\u00e9 v\u011bci, dokonce jsem k tomu p\u0159idal dvoulitrovku Coly. Trochu m\u011b ale d\u011bsila my\u0161lenka na p\u011btikilov\u00fd pytel prac\u00edho pr\u00e1\u0161ku.<\/p>\n
Je\u0161t\u011b jsem se oto\u010dil t\u0159ikr\u00e1t a pak u\u017e byl na zahrad\u011b jen ten prac\u00ed pr\u00e1\u0161ek. \u00a0T\u00e1zav\u011b jsem pohl\u00e9dl na madam. Ani stopy po tom, \u017ee by mi to odpustila. Naopak. „Tak d\u011blej, ho\u010f to tam a upaluj s t\u00edm do pr\u00e1delny, nem\u00e1m na to cel\u00fd den!!!“ vyk\u0159ikla. Zdr\u00e1hav\u011b jsem p\u0159id\u0159epl nad pytel s pr\u00e1\u0161kem, p\u0159endal ho do ta\u0161ky a pomalu se zvedal. \u0160ourek se nat\u00e1hl, zabral jsem a\u017e po hranici bolesti, ale t\u011b\u017ek\u00fd pytel pr\u00e1\u0161ku se ani nenadzvednul. V tom vzduchem zasvi\u0161t\u011bl l\u00edskov\u00fd prut a vz\u00e1p\u011bt\u00ed tvrd\u011b dopadnul na m\u016fj zadek. A vz\u00e1p\u011bt\u00ed dal\u0161\u00ed a zase dal\u0161\u00ed. Chv\u00edli jsem bojoval s bolest\u00ed, dokonce jsem jednou pohl\u00e9dl na Madam s my\u0161lenkou, \u017ee j\u00ed zastav\u00edm, ale nezvl\u00e1dl jsem to. Nakonec jsem ve snaze uhnout ud\u011blal krok dop\u0159edu a pytel pot\u00e1hnul za sebou. „No vid\u00ed\u0161, \u017ee si v\u00ed\u0161 rady, kdy\u017e chce\u0161. Na \u010dty\u0159i a pytel odt\u00e1hni. Sta\u010dilo jen jedno \u0161vihnut\u00ed a u\u017e jsem st\u00e1l na \u010dty\u0159ech a pomalou\u010dku za sebou t\u00e1hnul pytel po dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9m chodn\u00ed\u010dku. „Opatrn\u011b! Nep\u0159ej si vid\u011bt ten tanec, jestli ten pytel roztrhne\u0161! A t\u00edm mysl\u00edm ten pytel pr\u00e1\u0161ku, co si ud\u011bl\u00e1\u0161 se sv\u00fdm pytlem mi je jedno!!!“ vyk\u0159ikovala, ale u\u017e m\u011b bi\u010dovala jen slab\u011b a se st\u00e1le del\u0161\u00edmi p\u0159est\u00e1vkami.<\/p>\n
Dal\u0161\u00ed probl\u00e9m nastal u domovn\u00edch dve\u0159\u00ed. Byl tam schod a p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 bi\u010dov\u00e1n\u00ed jsem na n\u011bj pytel nedok\u00e1zal vyt\u00e1hnout. Ani kdy\u017e madam op\u0159ela svou koza\u010dku o mou zadnici a zatla\u010dila. Pak se smilovala a koza\u010dkou pytel lehce nadzvedla, \u017ee se mi s jej\u00ed pomoc\u00ed poda\u0159ilo ho vyt\u00e1hnout. P\u00e1r metr\u016f po mramorov\u00e9 podlaze p\u0159eds\u00edn\u011b a pak… proboha po p\u0159\u00edkr\u00fdch betonov\u00fdch schodech do sklepa. Madam mi na\u0161t\u011bst\u00ed dovolila se oto\u010dit a alespo\u0148 sl\u00e9zat schody po zadu. Nebylo to tak zl\u00e9, ale pol\u00e9vala m\u011b hr\u016fza z p\u0159edstavy, \u017ee se ten pytel rozjede po schodech dol\u016f a z\u016fstane mi viset na koul\u00edch, nebo m\u011b sp\u00ed\u0161 za n\u011b st\u00e1hne dol\u016f. Schody jsem zdolal bez nehody, pak jen p\u00e1r metr\u016f a kone\u010dn\u011b mi madam sundala \u0159em\u00ednek s koul\u00ed.<\/p>\n
„Pod\u00edvej se na sebe ty \u010dun\u011b, jak jsi se zaprasil!!!“ za\u0159vala. A m\u011bla pravdu, jak jsem lezl po \u010dty\u0159ech venku a pak tady ve sklep\u011b, byl jsem hrozn\u011b \u0161pinav\u00fd. Mohl jsem n\u011bco takov\u00e9ho \u010dekat, p\u0159esto m\u011b n\u00e1hl\u00fd prudk\u00fd proud ledov\u00e9 vody zasko\u010dil. Ano, pr\u00e1delna byla a\u017e skoro ke stropu vykachl\u00edkovan\u00e1 a na zemi byl kan\u00e1lek, tak jak jinak um\u00fdt otroka, ne\u017e proudem vody z hadice. Samoz\u0159ejm\u011b ostr\u00fdm ledov\u00fdm proudem n\u011bkolikr\u00e1t d\u016fkladn\u011b p\u0159ejela i m\u00e9 p\u0159irozen\u00ed, p\u0159esto\u017ee to nijak \u0161pinav\u00e9 nebylo. Klepal jsem se zimou, ale p\u00e9ro mi po\u0159\u00e1d st\u00e1lo, kdy\u017e jsme stoupali po schodech nahoru.<\/p>\n
Madam si sedla v ob\u00fdv\u00e1ku do k\u0159esla a pustila si televizi. Nechala si pak podat dlouh\u00fd tenk\u00fd, ale pevn\u00fd prov\u00e1zek. Ten mi ut\u00e1hla pod \u017ealudem, prot\u00e1hla do zadu mezi nohama a poru\u010dila mi j\u00edt do kuchyn\u011b a ud\u011blat j\u00ed ve\u010de\u0159i. Kuchyn\u011b byla hned vedle ob\u00fdv\u00e1ku, tak\u017ee m\u011b st\u00e1le vid\u011bla a mohl jsem j\u00ed dob\u0159e sly\u0161et, p\u0159esto kdykoliv n\u011bco cht\u011bla, prudce m\u011b p\u0159it\u00e1hla za prov\u00e1zek a a\u017e kdy\u017e jsem byl u n\u00ed mi to \u0159ekla. O\u010dividn\u011b se tak\u00e9 velmi dob\u0159e bavila v\u017edy, kdy\u017e za prov\u00e1zek neo\u010dek\u00e1van\u011b \u0161kubla ve chv\u00edli, kdy jsem m\u011bl n\u011bco rozbitn\u00e9ho v ruce. Nakonec to dopadlo jak muselo. Vaj\u00ed\u010dko m\u00edsto v hrnci skon\u010dilo na zemi. Madam vstala a p\u0159i\u0161la ke m\u011b. „Cos to provedl ty nemehlo!!!“ Hned se to mus\u00ed vyt\u0159\u00edt!!! A ty jsi hadr na podlahu! Lehnout!“ Musel jsem si lehnout na zem, rozkrokem akor\u00e1t do zm\u011bti sko\u0159\u00e1pek, \u017eloutku a b\u00edlku a ona mi pak d\u0159ev\u00e1kem p\u0159itla\u010dila zadek k zemi a s mou pomoc\u00ed se mnou vyt\u00edrala, jako bych byl hadr na podlahu a ona se mnou nohou vyt\u00edrala. Pak mi hodila ru\u010dn\u00edk, a\u0165 se o\u010dist\u00edm a hadr na podlahu, abych podlahu dole\u0161til.<\/p>\n
P\u0159i ve\u010de\u0159i jsem musel st\u00e1t vedle jej\u00ed \u017e\u00eddle na \u010dty\u0159ech a na z\u00e1dech jsem m\u011bl t\u00e1c se sklenkou a krabic\u00ed d\u017eusu.<\/p>\n
Po ve\u010de\u0159i nastal obrat. Vstala, odklidila t\u00e1cek s d\u017eusem, svl\u00e9kla se do pul t\u011bla a lehla si pode m\u011b mezi m\u00e9 nohy na podlahu tak, \u017ee m\u011bla hlavu asi v \u00farovni m\u00e9ho krku. Tvrd\u011b mi jednou rukou stiskla koule a druhou ocas. Pak trochu povolila, ale za\u010dala mi zase stahovat k\u016f\u017ei\u010dku dozadu, a\u017e se uzdi\u010dka bolestiv\u011b nap\u00ednala. Cel\u00fd jsem se za\u010d\u00ednal t\u0159\u00e1st. Vzru\u0161en\u00edm, bolest\u00ed a tak\u00e9 t\u00edm, jak jsem u\u017e dlouho nehnut\u011b st\u00e1l na \u010dty\u0159ech. Pak mi ho t\u00e1hl\u00fdmi pohyby za\u010dala honit, nahoru a\u017e se napnut\u00e1 k\u016f\u017ee zav\u0159ela za \u017ealudem a dol\u016f a\u017e se uzdi\u010dka napnula k prasknut\u00ed. B\u011bhem chv\u00edle jsem za\u010dal nekontrolovateln\u011b ejakulovat a b\u011bhem okam\u017eiku jsem j\u00ed prsa poc\u00e1kal nezvykl\u00fdm mno\u017estv\u00edm \u017ehav\u00e9ho spermatu. Vstala a zat\u00edmco se ut\u00edrala do ru\u010dn\u00edku \u0159ekla: „Jdi otroku, u\u017e jsi pr\u00e1zdn\u00fd, dnes u\u017e t\u011b nepot\u0159ebuju!“ Aby ta slova zd\u016fraznila, tvrd\u011b se op\u0159ela nohou v d\u0159ev\u00e1ku o m\u016fj zadek a odstr\u010dila m\u011b.\u00a0Jen tak tak jsem to vyrovnal, abych si nerozbil nos o zem, ale pak jsem vstal a rychle seb\u011bhl po schodech dol\u016f. Na zahrad\u011b jsem na\u0161el sv\u016fj od\u011bv, sna\u017eil jsem se ho o\u010distit a pak se obl\u00e9kl. V tom jsem si vzpomn\u011bl, \u017ee branka je zam\u010den\u00e1. Pro jistotu jsem zkusil vz\u00edt za kliku, ale bylo opravdu zam\u010deno. Nem\u011bl jsem odvahu se vr\u00e1tit, a tak jsem popadl ta\u0161ku a p\u0159elezl plot. Nikdo m\u011b na\u0161t\u011bst\u00ed nevid\u011bl, a tak jsem v klidu dorazil a\u017e dom\u016f, kde jsem si dal horkou koupel.<\/p>\n
Od t\u00e9 doby v\u017edy znerv\u00f3zn\u00edm, kdy\u017e jdu nakoupit a v bojuje ve m\u011b touha u\u017e nikdy nej\u00edt do t\u00e9 samoobsluhy a nejet t\u00edm autobusem s nal\u00e9hav\u00fdm nutk\u00e1n\u00edm tam \u010dekat nep\u0159etr\u017eit\u011b v touze setkat se znovu s Madam.<\/p>\n\n\n