\n
![\"hh489\"](\"http:\/\/www.epovidky.com\/wp-content\/uploads\/2016\/05\/hh489-1024x631.jpg\")
<\/p>\nTa fotografie vznikla za velmi podivn\u00fdch okolnost\u00ed. Ud\u011blal ji m\u016fj p\u0159\u00edtel David. A neb\u00fdt to tak ned\u00e1vno, podlehla bych dojmu, \u017ee to v\u0161echno byl jen sen. Stalo se to po\u010d\u00e1tkem l\u00e9ta. Vyjeli jsme si na v\u00fdlet a zastavili u mal\u00e9ho opu\u0161t\u011bn\u00e9ho rybn\u00edku.<\/p>\n
\n<\/p>\n
Bylo u\u017e pozd\u011b odpoledne, ale slun\u00ed\u010dko st\u00e1le h\u0159\u00e1lo. Nekoupali jsme se, ale j\u00e1 se svl\u00e9kla do plavek, abych se trochu op\u00e1lila. Slune\u010dn\u00ed paprsky se odr\u00e1\u017eely na hladin\u011b, co\u017e vytv\u00e1\u0159elo zaj\u00edmav\u00e9 efekty. David vyt\u00e1hl z bra\u0161ny fotoapar\u00e1t. Pracuje jako fotorepoport\u00e9r v mal\u00e9 agentu\u0159e. Fot\u00ed hlavn\u011b svatby a k\u0159tiny, co\u017e ho moc nebav\u00ed. Jednou by r\u00e1d pracoval jako fotograf v n\u011bjak\u00e9m zn\u00e1m\u00e9m \u010dasopise. Mysl\u00edm, \u017ee se mu to poda\u0159\u00ed. To odpoledne David za\u010dal fotografovat hladinu rybn\u00edka. J\u00e1 m\u011bla takovou tu ospalou ned\u011bln\u00ed n\u00e1ladu. Zav\u00edraly se mi o\u010di a pomalu jsem us\u00ednala. Ale pak jsem si v\u0161imla, \u017ee se na m\u011b David up\u0159en\u011b d\u00edv\u00e1. „Sundej si plavky,“ \u0159ekl. Neptal se m\u011b, jestli m\u00e1m na n\u011bco takov\u00e9ho n\u00e1ladu. Prost\u011b mi to \u0159ekl.<\/p>\n
Svl\u00e9kla jsem se a \u010dekala, co bude d\u00e1l. Myslela jsem, \u017ee je to sou\u010d\u00e1st milostn\u00e9 p\u0159edehry. Zn\u00e1m p\u00e1r takov\u00fdch kluk\u016f. R\u00e1di se miluj\u00ed na nezn\u00e1m\u00fdch m\u00edstech a v nezvykl\u00fdch situac\u00edch. \u010c\u00edm v\u00edc se br\u00e1n\u00edm, t\u00edm jsou vzru\u0161en\u011bj\u0161\u00ed. V\u00edm, \u017ee je to takov\u00e1 hra. Myslela jsem si, \u017ee David je jin\u00fd. Nezn\u00e1me se dlouho, potkali jsme se asi m\u011bs\u00edc p\u0159ed t\u00edm v\u00fdletem v jednom baru. P\u0159ipadal mi moc mil\u00fd a sympatick\u00fd. Skoro celou noc jsme spolu chodili po m\u011bst\u011b. Pov\u00eddal mi o sob\u011b a o sv\u00e9 pr\u00e1ci. Zaj\u00edmalo ho, kdo jsem a co d\u011bl\u00e1m. Napadlo m\u011b, \u017ee je mi bl\u00edzk\u00fd, jako bychom se znali u\u017e dlouho. Za\u010dali jsme se sch\u00e1zet. Chodili jsme spolu na j\u00eddlo i na v\u00edno, za\u0161li jsme n\u011bkolikr\u00e1t do kina. Nav\u0161t\u00edvila jsem ho v jeho byt\u011b, ale nemilovali jsme se. Je\u0161t\u011b ne. Ale c\u00edtila jsem, \u017ee to mus\u00ed p\u0159ij\u00edt brzy. Nap\u011bt\u00ed mezi n\u00e1mi bylo ohromn\u00e9. Kdy\u017e jsem p\u0159ed n\u00edm na dece sed\u011bla nah\u00e1, s\u00e1hl do fotografick\u00e9 bra\u0161ny a hodil po mn\u011b mal\u00e9 pr\u016fhledn\u00e9 tri\u010dko. A\u017e te\u010f m\u011b napad\u00e1, \u017ee ho musel m\u00edt p\u0159ipraven\u00e9 dop\u0159edu, tak\u017ee po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee m\u011b bude fotit. Prohl\u00e9dla jsem si to tri\u010dko. Norm\u00e1ln\u011b bych si na sebe nic tak vyz\u00fdvav\u00e9ho nevzala. Ale David \u0159ekl: „Oble\u010d si to.“<\/p>\n
M\u011bl zast\u0159en\u00fd hlas, co\u017e je u n\u011bj zn\u00e1mka nervozity. Vzru\u0161en\u00edm jsem t\u00e9m\u011b\u0159 ani ned\u00fdchala. Budeme se milovat! Ale David zvedl fotoapar\u00e1t a za\u010dal m\u011b fotit. \u0158\u00edkal jen povely jako: „Zvedni ruce!“, „P\u0159edklo\u0148 se!“, nebo „Rozt\u00e1hni nohy!“. Zpo\u010d\u00e1tku jsem se styd\u011bla, ale pak ze m\u011b spadla nervozita a j\u00e1 se dokonce za\u010dala p\u0159edv\u00e1d\u011bt. C\u00edtila jsem nesnesiteln\u00e9 vzru\u0161en\u00ed. Cel\u00e1 jsem se otev\u0159ela a dychtila po tom, a\u017e do m\u011b vnikne. David vyfotil t\u0159i nebo \u010dty\u0159i ruli\u010dky filmu. Kdy\u017e skon\u010dil, beze slova fotoapar\u00e1t vr\u00e1til do bra\u0161ny. Zvedl se a zam\u00ed\u0159il k autu. Ulo\u017eil ji do kufru a vr\u00e1til se ke mn\u011b. Nap\u011bt\u00ed z jeho tv\u00e1\u0159e opadlo. „Oble\u010d se, budeme muset jet,“ \u0159ekl. „Je pozd\u011b.“ Nemohla jsem v\u011b\u0159it sv\u00fdm u\u0161\u00edm. To je v\u0161echno? Sed\u011bla jsem na dece, slunce se bl\u00ed\u017eilo k obzoru a jeho odraz na hladin\u011b m\u011b osl\u0148oval. Cht\u011bla jsem se milovat! P\u0159it\u00e1hla jsem Davida k sob\u011b a za\u010dala ho l\u00edbat na \u00fasta. Polibek op\u011btoval, ale pak se z m\u00e9ho ob\u011bt\u00ed vyvl\u00e9kl a znovu se narovnal. „Promi\u0148, ale opravdu mus\u00edme jet,“ \u0159ekl tich\u00fdm hlasem.<\/p>\n
Byla jsem zklaman\u00e1 jako snad nikdy v \u017eivot\u011b (kdy m\u011b naposledy n\u011bkdo takhle odm\u00edtl?), ale na Davida jsem se nezlobila. Byl to d\u016fkaz toho, jak moc mi na n\u011bm b\u011bhem t\u011bch n\u011bkolika t\u00fddn\u016f za\u010dalo z\u00e1le\u017eet. V duchu jsem se p\u0159esv\u011bd\u010dovala, \u017ee pro David\u016fv chlad mus\u00ed existovat n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. Ud\u011blala jsem n\u011bco, \u010d\u00edm jsem ho mohla ranit? Nedok\u00e1zala jsem si na nic takov\u00e9ho vzpomenout. V aut\u011b jsme skoro nemluvili. Kdy\u017e jsme p\u0159ijeli do m\u011bsta, za\u010d\u00ednalo se u\u017e \u0161e\u0159it. Doufala jsem, \u017ee pojedeme k Davidovi do bytu a tam si v\u0161echno vynahrad\u00edme. Ale David zaparkoval p\u0159ed domem, kde bydl\u00edm. Pol\u00edbil m\u011b na tv\u00e1\u0159 (byl to zase ten n\u011b\u017en\u00fd David!) a galantn\u011b mi podr\u017eel dve\u0159e. „P\u016fjde\u0161 ke mn\u011b nahoru?“, zeptala jsem se ho. Byl to \u0161\u00edlen\u00fd n\u00e1pad, proto\u017ee bydl\u00edm v mal\u00e9m byt\u011b spole\u010dn\u011b s p\u0159\u00edtelkyn\u00ed. Ale bylo mi to jedno. Ud\u011blala bych v\u0161echno na sv\u011bt\u011b, abych se ho mohla dot\u00fdkat a milovat se s n\u00edm. Zavrt\u011bl hlavou. „M\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bjakou pr\u00e1ci,“ usm\u00e1l se a znovu m\u011b pol\u00edbil. Bylo to, jakoby se m\u011b m\u00edsto rty dot\u00fdkal roz\u017ehaven\u00fdm kusem \u017eeleza.<\/p>\n
„Ozvi se,“ za\u0161eptala jsem. Kdy\u017e auto odjelo, m\u011bla jsem v o\u010d\u00edch slzy. Ten ve\u010der jsem se milovala sama se sebou a p\u0159edstavovala si, \u017ee do m\u011b m\u00edsto m\u00fdch prst\u016f pronik\u00e1 David. Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9 a kr\u00e1sn\u00e9. Moje p\u0159\u00edtelkyn\u011b musela sly\u0161et, jak hlasit\u011b vzdych\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 jsem podv\u011bdom\u011b tou\u017eila po tom, aby ke mn\u011b p\u0159i\u0161la a ut\u011b\u0161ila m\u011b. Pot\u0159ebovala jsem, aby se m\u011b tu noc n\u011bkdo dot\u00fdkal. Ale z\u016fstala jsem sama. Druh\u00fd ani t\u0159et\u00ed den se David neozval. Bylo to nezvykl\u00e9. Nevolala jsem mu ani j\u00e1, proto\u017ee jsem ho cht\u011bla vytrestat. Ale nezlobila jsem se na n\u011bj. \u010ctvrt\u00fd den jsem zvedla telefon a vyto\u010dila Davidovo \u010d\u00edslo. Nebyl jako obvykle doma, tak jsem mu nechala vzkaz na z\u00e1znamn\u00edku. \u017de se bez n\u011bj c\u00edt\u00edm stra\u0161n\u011b, miluju ho… a tak d\u00e1l. Neozval se. Volala jsem mu pak ka\u017ed\u00fd den. Nech\u00e1vala mu vzkazy, n\u011bkolikr\u00e1t se ho pokou\u0161ela zastihnout doma. V agentu\u0159e mi \u0159ekli, \u017ee m\u00e1 dovolenou. Bylo to jako v n\u011bjak\u00e9m lacin\u00e9m filmu. Nemohla jsem ho vyp\u00e1trat a vyv\u00e1d\u011bla kv\u016fli tomu jako \u0161\u00edlen\u00e1. Trvalo to dva, mo\u017en\u00e1 t\u0159i t\u00fddny. Pak jsem se za\u010dala vzpamatov\u00e1vat. P\u0159\u00edtelkyn\u011b mi tvrdily, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd chlap nestoj\u00ed za to, abych pro n\u011bj bre\u010dela. M\u011bly pravdu. Za\u010dala jsem zase chodit do bar\u016f a na ve\u010de\u0159e, na kter\u00e9 jsem se nechala zv\u00e1t od mu\u017e\u016f, kte\u0159\u00ed o m\u011b st\u00e1li.<\/p>\n
Asi po m\u011bs\u00edci jsem v jednom podniku potkala Davida. V prvn\u00ed chv\u00edli jsem z\u016fstala jako opa\u0159en\u00e1. Nevid\u011bl m\u011b. Sed\u011bl u stolu s jakousi d\u00edvkou a dr\u017eel ji za ruku. D\u00edval se na ni t\u00edm plach\u00fdm ch\u00e1paj\u00edc\u00edm pohledem, kv\u016fli kter\u00e9mu jsem se do n\u011bj zamilovala. Cht\u011bla jsem se k n\u011bmu rozb\u011bhnout a ztropit mu sc\u00e9nu. Ale z\u016fstala jsem sed\u011bt. U\u017e to p\u0159ebolelo. To bylo naposled, co jsem Davida vid\u011bla. P\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny se mi ozval obrazov\u00fd redaktor jednoho \u010dasopisu. „M\u00e1m tu na stole va\u0161e fotografie,“ \u0159ekl. „Moje fotografie?“, zeptala jsem se. „To bude n\u011bjak\u00fd omyl.“ \u0158ekl: „Nen\u00ed to omyl, sle\u010dno. A mimochodem, na t\u011bch fotk\u00e1ch vypad\u00e1te fantasticky.“ \u0158ekla jsem, \u017ee jsem p\u0159eslechla jm\u00e9no \u010dasopisu, ve kter\u00e9m je zam\u011bstnan\u00fd. Zasm\u00e1l se. A kdy\u017e vyslovil jm\u00e9no jednoho p\u00e1nsk\u00e9ho magaz\u00ednu, bylo to, jakoby do m\u011b uhodil blesk. „Jsem na t\u011bch fotografi\u00edch nah\u00e1?“, vypravila jsem ze sebe. „No to si pi\u0161t\u011b, \u017ee jste,“ skoro zak\u0159i\u010del do sluch\u00e1tka. „Pak ty fotky nikdy nesm\u011bj\u00ed vyj\u00edt,“ vy\u0161t\u011bkla jsem. Smluvili jsme si sch\u016fzku a zav\u011bsila jsem. Nenapadlo m\u011b, \u017ee to jsou sn\u00edmky, kter\u00e9 ud\u011blal David.<\/p>\n
A\u017e kdy\u017e jsem je v kancel\u00e1\u0159i u toho redaktora vid\u011bla na vlastn\u00ed o\u010di. P\u0159ekvapily m\u011b. Nejen\u017ee byly skv\u011bl\u00e9, ale p\u0159ipadalo mi, \u017ee jsou nabit\u00e9 n\u011bjakou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed energi\u00ed. Jak jsem se na n\u011b d\u00edvala, jakoby se znovu vr\u00e1tila atmosf\u00e9ra toho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho odpoledne. Na k\u016f\u017ei m\u011b h\u0159\u00e1ly paprsky zapadaj\u00edc\u00edho slunce, c\u00edtila jsem Davidovu bl\u00edzkost. Vzru\u0161ilo m\u011b to. A pak jsem si pomalu svl\u00e9kla \u0161aty a pevn\u011b objala toho redaktora. Byl vousat\u00fd, tlust\u00fd a nepohledn\u00fd, ale to mn\u011b nevadilo. Nebylo to jeho t\u011blo, kter\u00e9 jsem tiskla. Ve skute\u010dnosti jsem se dot\u00fdkala Davida, po kter\u00e9m jsem celou tu dobu podv\u011bdom\u011b tou\u017eila. Vid\u011bla jsem kousek od sebe Davidovu tv\u00e1\u0159 a c\u00edtila jeho dech. „Panebo\u017ee,“ sly\u0161ela jsem, jak \u0161ept\u00e1. Rozepnula jsem mu kalhoty, vzala do ruky jeho penis a zavedla ho do sebe. Lehli jsme si na st\u016fl, na kter\u00e9m le\u017eely ty fotky. Bylo to opojn\u011b vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, i kdy\u017e to trvalo jen chv\u00edli. Orgasmus mi projel t\u011blem jako n\u016f\u017e. „Panebo\u017ee,“ za\u0161eptala jsem. Odstr\u010dila jsem redaktora od sebe, tak\u017ee ani nev\u00edm, jestli stejn\u011b jako j\u00e1 dos\u00e1hl vyvrcholen\u00ed. Bylo mi to jedno. Pomalu jsem se obl\u00e9kla a uv\u011bdomovala si v\u0161ude na sv\u00e9m t\u011ble m\u00edsta, kter\u00fdch se je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed dot\u00fdkal David. „Co bude s t\u011bmi fotkami?“, zaslechla jsem redaktora, kdy\u017e jsem za sebou zav\u00edrala dve\u0159e jeho kancel\u00e1\u0159e. „Ta d\u00edvka na nich nejsem j\u00e1. P\u0159\u00e1la bych si b\u00fdt tak kr\u00e1sn\u00e1,“ \u0159ekla jsem. A byla to pravda.<\/p>\n\n\n