\n
![\"012\"](\"http:\/\/www.epovidky.com\/wp-content\/uploads\/2016\/05\/012.jpg\")
<\/p>\nMrzlo a pod podr\u00e1\u017ekami lupal sn\u00edh. Ujel m\u011b posledn\u00ed autobus. Zam\u00ed\u0159il jsem do nejbli\u017e\u0161\u00ed hospody, abych tam u grogu uva\u017eoval co podniknu. Sed\u011bli tam jen dva strejci, bylo p\u0159ed zav\u00edrac\u00ed hodinou. P\u0159iloudala se ke mn\u011b serv\u00edrka jako proutek, ale prsa m\u011bla aspo\u0148 \u010dty\u0159ky.
\n<\/p>\n
Nev\u011b\u0159il jsem sv\u00fdm o\u010d\u00edm, byla to m\u00e1 n\u011bkdej\u0161\u00ed spolu\u017ea\u010dka Alenka. Zanesla strejc\u016fm posledn\u00ed pivo a p\u0159isedla si. Sv\u011b\u0159il jsem se j\u00ed s t\u00edm, co m\u011b potkalo. Kdy\u017e se strejci zvedli, p\u0159i\u0161la znovu ke mn\u011b a nab\u00eddla p\u0159esp\u00e1n\u00ed v podkrovn\u00edm pokoj\u00edku. Samoz\u0159ejm\u011b jsem p\u0159ijal. To jsem je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, \u017ee budeme v jedn\u00e9 posteli. Naho\u0159e zhasla a rychle se odstrojovala. Oknem tam pronikalo sv\u011btlo z pouli\u010dn\u00edho osv\u011btlen\u00ed, nemohlo mn\u011b uj\u00edt, jak od t\u011bch dn\u016f, kdy jsme se spolu \u010dasto mazlili, vysp\u011bla. Navrhl jsem j\u00ed, \u017ee bychom si mohli zavzpom\u00ednat na ty na\u0161e naivn\u00ed milostn\u00e9 hr\u00e1tky. \u0158ekla, \u017ee ty \u010dasy jsou pry\u010d a \u017ee je zasnouben\u00e1. Zaj\u00edmalo m\u011b s k\u00fdm. Vyslovila Ev\u017eenovo jm\u00e9no. V\u011bd\u011bl jsem o n\u011bm pouze to, \u017ee se stal voj\u00e1kem z povol\u00e1n\u00ed. Zeptal jsem se, kde slou\u017e\u00ed a dozv\u011bd\u011bl se, \u017ee v Houkov\u011b a \u017ee k n\u00ed jezd\u00ed na v\u00edkendy. Znal jsem Ev\u017een\u016fv n\u00e1zor na \u017eeny a hned mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee vod\u00ed Alenku za nos. Cht\u011bl jsem ji obejmout a popov\u00eddat si o tom, ale odsunula se a p\u0159ipomn\u011bla mi m\u016fj slib na schodi\u0161ti, \u017ee si nebudu k n\u00ed dovolovat. „P\u0159eci si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee je ti v\u011brn\u00fd?“ zabru\u010del jsem, jej\u00ed bl\u00edzkost m\u011b znerv\u00f3z\u0148ovala. „Ev\u017een m\u011b m\u00e1 opravdu r\u00e1d,“ vyhrkla a vzlykla.<\/p>\n
„Nebudu ti to tady vyvracet, ale abys nebyla pak zklaman\u00e1. Ty p\u0159eci nejsi \u017e\u00e1dn\u00e1 pipka, kter\u00e1 mus\u00ed \u010dekat, a\u017e j\u00ed hod\u00ed n\u011bkdo zrn\u00ed\u010dko…“ hu\u010del jsem do n\u00ed, ale nedos\u00e1hl ni\u010deho. A pak jsem s\u00e1hl k osv\u011bd\u010den\u00e9mu triku, za\u010dal jsem se obl\u00e9kat. Zabo\u0159ila obli\u010dej do pol\u0161t\u00e1\u0159e a rozplakala se. Zeptal jsem se, kde najdu kl\u00ed\u010d, abych se dostal z bar\u00e1ku. Uchopila m\u011b za ruku, vym\u00e1\u010dkla ze sebe, \u017ee j\u00ed je smutno. „A chce\u0161 m\u011b nechat odej\u00edt…“ \u0159ekl jsem a p\u0159isedl. „Ud\u011blalo, by ti dob\u0159e, kdybych t\u011b pomazlil.“ „Jen\u017ee ty bys toho ur\u010dit\u011b zneu\u017eil…“ zak\u0148ourala. Nam\u00edtl jsem, \u017ee bych j\u00ed nedok\u00e1zal ubl\u00ed\u017eit. Pot\u00e1hla, ot\u0159ela si slzy. Zamumlala, jestli mn\u011b m\u016f\u017ee v\u011b\u0159it. „Lhal jsem ti n\u011bkdy, Alenko?“ Rozepnul jsem v\u00fdst\u0159ih jej\u00ed no\u010dn\u00ed ko\u0161ilky, pono\u0159il do n\u011bho rty, sjel k jej\u00edm pevn\u00fdm \u0148adr\u016fm. „Ale jen mazlit,“ za\u0161eptala p\u0159i\u0161krcen\u011b a za\u010dala pod m\u00fdmi polibky mal\u00e1tn\u011bt, p\u0159ipadala mi vyprahl\u00e1 jako p\u016fda, kter\u00e1 u\u017e le\u017e\u00ed dlouho ladem. „Kdyby se ti n\u011bco nel\u00edbilo, \u0159ekni a j\u00e1 ihned p\u0159estanu,“ prohl\u00e1sil jsem, vyhrnul j\u00ed ko\u0161ilku nad \u0148adra a s jazykem vysunut\u00fdm z \u00fast, putoval po jej\u00edm b\u0159\u00ed\u0161ku a\u017e k pupe\u010dn\u00ed jamce a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se vracel, abych se v\u011bnoval koz\u00e1m.. Alenka se rozt\u0159\u00e1sla. Zam\u00ed\u0159il jsem znovu k jej\u00edmu kl\u00ednu a ne\u017e semkla nohy, pono\u0159il jsem mezi n\u011b hlavu. Ol\u00edzl jsem stydk\u00e9 pysky, vsunul \u0161pi\u010dku jazyka do pukliny. Popadla m\u011b za hlavu, nam\u00edtla, \u017ee takhle jsem se s n\u00ed nikdy nemazlil. „Jsem p\u0159ece o n\u011bjak\u00fd ten rok star\u0161\u00ed, Alenko.“ Rozfoukl jsem zvln\u011bn\u00e9 ochlupen\u00ed a zaryl se jazykem do jej\u00ed kundi\u010dky, vyhm\u00e1tl hrbolek po\u0161t\u011bv\u00e1\u010dku. \u0160kubla t\u011blem, nadechla, a pak velice zvolna jako by cht\u011bla, abych m\u011bl dojem, \u017ee za to nem\u016f\u017ee rozev\u0159ela v\u00edc nohy. Zav\u00ed\u0159il jsem kolem post\u011bv\u00e1\u010dku a jak se zv\u011bt\u0161oval, sna\u017eil jsem se ho vs\u00e1t mezi rty. Kdy\u017e se mi to poda\u0159ilo, prohnula se, jako by byla z gumy, sev\u0159ela mi hlavu dlan\u011bmi, vtiskla si ji do kl\u00edna a rozt\u0159\u00e1sla se. Pak m\u011b pokropila lepkavou \u0161\u0165\u00e1vou. „A tomuhle ses br\u00e1nila?“ Dostal jsem se lokty na \u00farove\u0148 Alen\u010din\u00fdch n\u00e1dhern\u00fdch prsou, l\u00edbal ji na vypjat\u00fd krk.<\/p>\n
M\u016fj tvrd\u00fd ocas j\u00ed po\u0161kub\u00e1val u kundi\u010dky, ale zat\u00edm ho asi nevn\u00edmala. Domn\u00edval jsem se, \u017ee m\u00e1m vyhr\u00e1no, ale sotva jsem vsunul \u017ealud mezi pysky, Alenka se zazm\u00edtala a p\u0159ekulila se na b\u0159icho. „Tak ti to ud\u011bl\u00e1m odzadu!“ um\u00ednit jsem si, ale semkla nohy a nepovolila je. Zaklel jsem nahlas. „To, co chce\u0161, nem\u016f\u017eu… „ozvala se p\u0159eskakuj\u00edc\u00edm hlasem. „Proto\u017ee jsi hloup\u00e1!“ sykl jsem, moje touha po n\u00ed se stala a\u017e bolestivou. Jestli ji nezdol\u00e1m, budu si to muset ud\u011blat vlastn\u00ed rukou! „Tak mi ho str\u010d… „zaj\u00edkla se, „do prdelky.“ Sly\u0161\u00edm dob\u0159e? Do kundi\u010dky nemohu, ale nab\u00edz\u00ed mn\u011b to, o\u010d jsem \u017e\u00e1dal marn\u011b u\u017e n\u011bkolik p\u0159\u00edtelky\u0148! „Nadzvedni se.“ Alenka poklekla, vysunula proti mn\u011b h\u00fd\u017ed\u011b, vzt\u00e1hla za sebe ruku, promnula mi pyj, jako by ho cht\u011bla zten\u010dit, sama si ho nasadila k d\u00edrce. Na nic jsem u\u017e ne\u010dekal a nap\u00edchl ji. \u0158i\u0165ka m\u011b sev\u0159ela daleko pevn\u011bji, ne\u017e to dok\u00e1\u017ee pochva. V\u011bzel jsem v hlubin\u00e1ch jej\u00edho zade\u010dku a let\u011blo mi hlavou. Odhodlala se k tomu teprve, kdy\u017e jsem ji cht\u011bl na\u010dnout. Ale co ta jej\u00ed zru\u010dnost? Asi nejsem prvn\u00ed, kdo j\u00ed tam pronikl… Povyt\u00e1hl jsem pyj a znovu ho vr\u00e1til do prostoru, jen\u017e mi p\u0159ipadal naprosto bez konce. Alenka trhan\u011b d\u00fdchala.<\/p>\n
Levou rukou jsem j\u00ed sev\u0159el rameno, pravou zabloudil pod b\u0159icho, na\u0161el zdu\u0159el\u00fd klitoris. S chr\u010den\u00edm jsem do n\u00ed chrlil proud semene. „A co jsi z toho m\u011bla ty?“ zeptal jsem se, kdy\u017e jsme le\u017eeli vedle sebe. „Pocit, \u017ee jsem t\u011b tam pln\u00e1 je fantastick\u00fd. „A pomohl jsi mn\u011b rukou. Tohle jsi asi s \u017e\u00e1dnou je\u0161t\u011b ned\u011blal, co?“ „M\u00e1\u0161 pravdu. V\u0161echny se tomu vyh\u00fdbaly. Ale pro\u010d…“ Zakryla mn\u011b \u00fasta dlan\u00ed. „Kdyby Ev\u017een tu\u0161il, \u017ee jsi u mne, asi by m\u011b zabil.“ „To by ses mu musela p\u0159iznat…“ „Poznal by to.“ Zasm\u00e1l jsem se tomu, jak je naivn\u00ed, ale za\u0161eptala, \u017ee je dosud panna a \u017ee Ev\u017een chce, aby to tak z\u016fstalo a\u017e do jejich svatebn\u00ed noci. Nev\u011b\u0159il jsem vlastn\u00edm u\u0161\u00edm. „Alenko, ty jsi to opravdu je\u0161t\u011b ned\u011blala do kundi\u010dky?“ „M\u00e1m Ev\u017eena r\u00e1da, chci mu z\u016fstat v\u011brn\u00e1. A te\u010f u\u017e spi, r\u00e1no mus\u00edme brzy vst\u00e1vat.“ Stulila se mn\u011b do n\u00e1ru\u010de a brzy pravideln\u011b oddechovala. J\u00e1 musel myslet na ta na\u0161e odpoledne v zahrad\u011b jejich vilky, kde jsme si poskytovali vz\u00e1jemn\u011b rozko\u0161e z l\u00edb\u00e1n\u00ed a hlazen\u00ed. Ale k p\u0159\u00edm\u00e9 soulo\u017ei mezi n\u00e1mi nikdy nedo\u0161lo. A\u0165 jsem ji prosil a zap\u0159\u00edsahal. Kdy\u017e jsem se pak sezn\u00e1mil s jednou pani\u010dkou, kter\u00e1 mn\u011b poskytla ochotn\u011b v\u0161echno, k Alence jsem u\u017e ne\u0161el.<\/p>\n\n\n