![\"\"](\"http:\/\/www.epovidky.com\/wp-content\/uploads\/2017\/01\/016.jpg\")
<\/p>\n[Gr\u016fp\u00e1\u010d, Klasika] Pavel si ustlal p\u0159id\u011blen\u00e9 leh\u00e1tko a pol\u0161t\u00e1\u0159 dal hlavou k chodbi\u010dce. \u010casto jezdil spac\u00edmi vozy a m\u011bl u\u017e sv\u00e9 ust\u00e1len\u00e9 zvyky. Pod\u00edval se po p\u0159ipraven\u00e9m leh\u00e1tku a pomyslil si, kdo s n\u00edm asi bude tr\u00e1vit tuto noc. Komu pat\u0159\u00ed ta zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed leh\u00e1tka? V\u0161e m\u011bl p\u0159ipraven\u00e9, a tak si \u0161el je\u0161t\u011b zakou\u0159it. <\/p>\n
<\/p>\n
Po chvilce k vag\u00f3nu p\u0159isp\u011bchaly dv\u011b \u017eeny. Jak se pozd\u011bji dozv\u011bd\u011bl, matka s dcerou. Zat\u00edm ho ani nenapadlo, \u017ee by pr\u00e1v\u011b ony mohly b\u00fdt jeho spolucestuj\u00edc\u00edmi. Vr\u00e1til se do sv\u00e9ho kup\u00e9 a ke sv\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed zjistil, \u017ee ob\u011b \u017eeny si ji\u017e stelou leh\u00e1tka. „Dobr\u00fd ve\u010der,“ pozdravil a pozorn\u011b si ob\u011b prohl\u00ed\u017eel. „Dobr\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bla ta star\u0161\u00ed a rovn\u011b\u017e se na n\u011bj pozorn\u011b zad\u00edvala.<\/p>\n
Tak\u00e9 mlad\u0161\u00ed z \u017een si ho za\u010dala docela bezosty\u0161n\u011b prohl\u00ed\u017eet. Byl z jejich p\u0159\u00edtomnosti docela vyveden z m\u00edry, a proto jen n\u011bco zamumlal v tom smyslu, \u017ee jde na chv\u00edli na chodbi\u010dku, aby se mohly v klidu p\u0159ipravit na span\u00ed, a rychle se vytratil. Sotva v\u0161ak stanul u okna, otev\u0159ely se dve\u0159e kup\u00e9 a star\u0161\u00ed \u017eena na n\u011bj zavolala. „Poj\u010fte klidn\u011b zp\u00e1tky, stejn\u011b je\u0161t\u011b nejdeme sp\u00e1t. Dejte si s n\u00e1mi skleni\u010dku.“ Ve\u0161el dovnit\u0159, kde u\u017e na horn\u00edm leh\u00e1tku tr\u016fnila mlad\u0161\u00ed \u017eena, sp\u00ed\u0161e d\u00edvka, a pobaven\u011b pohupovala kr\u00e1sn\u00fdma \u0161t\u00edhl\u00fdma nohama. Letmo je zhodnotil na v\u00fdbornou. Ta star\u0161\u00ed za\u010dala otev\u00edrat l\u00e1hev becherovky. Pozvedli sv\u00e9 skleni\u010dky a s p\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 cesty si p\u0159i\u0165ukli. Teprve potom se p\u0159edstavili. J\u00e1 jsem Dana a tohle je moje dcera Milada,“ \u0159ekla bez okolk\u016f ta star\u0161\u00ed a u\u017e natahovala k Pavlovi ruku. Z\u0159ejm\u011b byla zvykl\u00e1 ned\u011blat s ni\u010d\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e9 cir\u00e1ty. Ten pod\u00e1vanou ruku p\u0159ijal: „Pavel!“ Ke stisku se pak p\u0159idala i Milada. „Jedeme do l\u00e1zn\u00ed, zah\u00e1jila konverzaci Dana. Dcera jede se mnou, proto\u017ee by m\u011b to samotnou ani nebavilo. Milada se jen usm\u00e1la. Tak to m\u00e1me spole\u010dn\u00fd kus cesty, j\u00e1 jedu a\u017e do Ko\u0161ic,“ odpov\u011bd\u011bl a po o\u010dku se pod\u00edval na Miladu. Ta d\u011blala, jakoby se j\u00ed to net\u00fdkalo: „Prima, odpov\u011bd\u011bla Dana to si m\u016f\u017eeme je\u0161t\u011b jednou cvaknout,“ a ji\u017e nal\u00e9vala znovu do p\u0159ipraven\u00fdch poh\u00e1rk\u016f. „Jdu si zakou\u0159it, ozn\u00e1mila po chvilce Dana, „kdy\u017e se trochu napiju, v\u017edycky
\ndostanu chu\u0165 na cigaretu,“ a po chvilce p\u0159ehrabov\u00e1n\u00ed vyt\u00e1hla cigarety a zapalova\u010d. „No, a jsme sami prohodila Milada a svi\u017en\u011b sesko\u010dila z horn\u00edho leh\u00e1tka. Posadila se na m\u00edsto, kde p\u0159ed chv\u00edl\u00ed sed\u011bla jej\u00ed matka, a za\u010dala pomalu usrk\u00e1vat ze sv\u00e9 skleni\u010dky. „To bude p\u011bkn\u011b dlouho trvat, ne\u017e si matka vykou\u0159\u00ed tu svoj\u00ed cigaretu,“ \u0159ekla ironicky a zv\u011bdav\u011b, skoro bezosty\u0161n\u011b si Pavla prohl\u00ed\u017eela.<\/p>\n
Najednou odlo\u017eila skleni\u010dku a \u0159ekla: „M\u016f\u017eete se na chv\u00edli oto\u010dit k oknu, r\u00e1da bych se p\u0159evl\u00e9kla, a rezolutn\u011b zat\u00e1hla z\u00e1clonky na dve\u0159\u00edch kup\u00e9. Samoz\u0159ejm\u011b.“ Poslu\u0161n\u011b se oto\u010dil k oknu, za kter\u00fdm ub\u00edhala sv\u011btla. V odrazu spat\u0159il i d\u00edv\u010d\u00ed postavu, kter\u00e1 se navykl\u00fdmi pohyby svl\u00e9kla z t\u011bsn\u00fdch d\u017e\u00edn. Za okam\u017eik jsem zahl\u00e9dl, jak se nad d\u00edv\u010d\u00ed hlavou mihla b\u00edl\u00e1 ko\u0161ilka. Potom se op\u011bt posadila a \u0159ekla jen: „U\u017e!“ Oto\u010dil se a prohl\u00ed\u017eel si sv\u016fj prot\u011bj\u0161ek, nyn\u00ed u\u017e zahalen\u00fd do t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u016fsvitn\u00e9 no\u010dn\u00ed ko\u0161ile, pod n\u00ed\u017e se r\u00fdsovala mal\u00e1, ale pevn\u00e1 \u0148adra. Ty tak moci pohladit, pomyslil si. Sklidila zrc\u00e1tko a lahvi\u010dku s ple\u0165ovou vodou a pak se rychle vy\u0161plhala na sv\u00e9 m\u00edsto naho\u0159e. Umo\u017enila mu tak, aby si zezdola prohl\u00e9dl jej\u00ed kr\u00e1sn\u011b klenut\u00fd zade\u010dek a napjat\u00e1 stehna, kter\u00e1 ho za\u010dala vyv\u00e1d\u011bt z m\u00edry. Posadila se na sv\u00e9 m\u00edsto uprost\u0159ed leh\u00e1tka, pod\u00edvala se na Pavla, kter\u00fd se tv\u00e1\u0159il, jakoby ho nic nevzru\u0161ilo, a za\u010dala se ho vypt\u00e1vat na to, kde pracuje a co jede do Ko\u0161ic d\u011blat. A op\u011bt, zcela neo\u010dek\u00e1van\u011b, jak b\u00fdvalo asi jej\u00edm i mat\u010din\u00fdm zvykem, sesko\u010dila dol\u016f z leh\u00e1tka, p\u0159istoupila ke stole\u010dku, na kter\u00e9m st\u00e1la jej\u00ed nedopit\u00e1 skleni\u010dka s becherovkou, a za\u010dala z n\u00ed pomalu ve stoje up\u00edjet… „Nechcete je\u0161t\u011b jednu?“ oto\u010dila se k n\u011bmu a ani\u017e \u010dekala na odpov\u011b\u010f‘, opatrn\u011b nal\u00e9vala jeho skleni\u010dku a dolila svou.<\/p>\n
V tom vlak lehce cuknul a Milada ztr\u00e1tou rovnov\u00e1hy, se skleni\u010dkami v ka\u017ed\u00e9 ruce, se pomalu k\u00e1cela na Pavla. Ani se nemohla br\u00e1nit, jen se sna\u017eila, aby n\u00e1poj nevylila. Uc\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i jej\u00ed kozy a nenapadlo ho nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee ji pevn\u011b obejmul kolem pasu. „Boj\u00edm se, \u017ee p\u0159ijde matka,“ \u0161pitla, ale pak se sama k n\u011bmu p\u0159itiskla cel\u00fdm t\u011blem. Vlak vyklep\u00e1val svoji monot\u00f3nn\u00ed p\u00edse\u0148 a on lehce hladil rozechv\u011bl\u00e9 t\u011blo d\u00edvky. Obj\u00ed\u017ed\u011bl jej\u00ed boky, krou\u017eil dlan\u00ed po napnut\u00fdch h\u00fd\u017ed\u00edch, druhou zaj\u00ed\u017ed\u011bl pod ko\u0161ilku, aby polaskal poko\u017eku \u0148ader. V dlani uc\u00edtil pevn\u00e9 hroty, kter\u00e9 se jeho mazlen\u00edm st\u00e1valy tvrd\u0161\u00edmi a vystouplej\u0161\u00edmi. Bylo mu blaze. Za\u010d\u00ednal se vzru\u0161ovat a jeho vzru\u0161en\u00ed ji\u017e za\u010d\u00ednalo b\u00fdt zn\u00e1t nadouvaj\u00edc\u00ed se boul\u00ed v jeho kalhot\u00e1ch. Uc\u00edtila to i ona. „J\u00e1 se opravdu boj\u00edm, \u017ee p\u0159ijde matka,“ ale p\u0159itom dosedla do jeho kl\u00edna je\u0161t\u011b v\u00edce. V hlase se j\u00ed ozval t\u00f3n l\u00edtosti nad t\u00edm, \u017ee zde nejsou sami. I Pavel si rychle uv\u011bdomil nemilou situaci a p\u0159es ve\u0161kerou \u017e\u00e1dostivost se podvolil tlaku, s n\u00edm\u017e se Milada sna\u017eila dostat z jeho kl\u00edna. Kdyby tu tak nebyla matka! Pomohl j\u00ed vst\u00e1t. Rychle se vy\u0161plhala na sv\u00e9 bezpe\u010dn\u00e9 m\u00edsto na horn\u00edm leh\u00e1tku. Naposled j\u00ed pohladil stehno a rad\u011bji rychle vy\u0161el z kup\u00e9.<\/p>\n
Na chodbi\u010dce uvid\u011bl Danu, jak se bav\u00ed s n\u011bjak\u00fdm spolucestuj\u00edc\u00edm. Kdy\u017e ho spat\u0159ila, zavolala na n\u011bj a rozlou\u010dila se se sv\u00fdm spole\u010dn\u00edkem. Ned\u00e1te si tak\u00e9 cigaretu?“ zeptala se. „Asi ano, ale m\u00e1m svoje v kup\u00e9. Dojdu si pro n\u011b.“ „Tak vezm\u011bte tu l\u00e1hev sebou, napijeme se tady. Milada nemus\u00ed vid\u011bt, \u017ee piju,“ \u0159ekla s trochu koketn\u00edm \u00fasm\u011bvem. A skleni\u010dky neberte, vezmeme to jen tak, z l\u00e1hve.“ K\u00fdvl na souhlas a \u0161el pro cigarety i l\u00e1hev. Milada d\u011blala \u017ee sp\u00ed a on si netroufal se j\u00ed dotknout, i kdy\u017e to mo\u017en\u00e1 \u010dekala. Zap\u00e1lil si, pov\u00eddali a pop\u00edjeli jako sta\u0159\u00ed zn\u00e1m\u00ed. Za n\u011bjak\u00fd \u010das byla l\u00e1hev pr\u00e1zdn\u00e1, v\u0161ude u\u017e byl klid, a tak se i oni odebrali do sv\u00e9ho kup\u00e9. Vypit\u00fd alkohol a p\u0159edchoz\u00ed vzru\u0161en\u00ed ud\u011blalo sv\u00e9. Jeho fantazie pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky, zvl\u00e1\u0161t\u011b, kdy\u017e Dana ho ti\u0161e po\u017e\u00e1dala, aby se oto\u010dil, \u017ee se p\u0159evl\u00e9kne. Na horn\u00edm leh\u00e1tku u\u017e hlubok\u00fdm sp\u00e1nkem spala Milada. Jej\u00ed oddychov\u00e1n\u00ed p\u0159id\u00e1valo t\u00e9to atmosf\u00e9\u0159e n\u011bco tajemn\u00e9ho, sou\u010dasn\u011b i dr\u00e1\u017ediv\u00e9ho, co\u017e c\u00edtili oba dva. Za oknem op\u011bt ub\u00edhala sv\u011btla, nyn\u00ed jich bylo ji\u017e m\u00e9n\u011b, byla p\u0159ece jen pokro\u010dil\u00e1 noc a v lesku okna op\u011bt spat\u0159il svl\u00e9kaj\u00edc\u00ed se \u017eenskou postavu, stejn\u011b jako prve s Miladou. „U\u017e se m\u016f\u017ee\u0161 oto\u010dit, za\u0161eptala. Uvid\u011bl pod jej\u00ed, rovn\u011b\u017e pr\u016fsvitnou ko\u0161ilkou, pln\u00e1, zral\u00e1 \u0148adra, klenut\u00e9 boky a uprost\u0159ed tmav\u00fd kl\u00edn. Naklonila se k n\u011bmu.<\/p>\n
Nelenil a p\u0159it\u00e1hl si ji k sob\u011b na leh\u00e1tko. Nebr\u00e1nila se. Jen se na n\u011bj ml\u010dky d\u00edvala. M\u00edsto slov mluvily polibky, ruce. Ona ho l\u00edbala jako vyprahl\u00e1 zem\u011b, tou\u017eebn\u011b i chtiv\u011b. Jej\u00ed polibky ho rozplame\u0148ovaly a za\u010dal ztr\u00e1cet s\u00e1m nad sebou kontrolu i obavu ze sp\u00edc\u00ed Milady. Jejich ruce hledaly t\u011blo toho druh\u00e9ho, hladily a laskaly v\u0161echna m\u00edsta, kter\u00e1 znaj\u00ed zku\u0161en\u00ed milovn\u00edci. Kdy\u017e dos\u00e1hla jeho vzty\u010den\u00e9ho \u00fadu, s \u00fadivem si pomyslila: „Takov\u00fd ocas jsem dlouho neza\u017eila, ten m\u011b mus\u00ed provrtat“, ale u\u017e se t\u011b\u0161ila, a\u017e ho do n\u00ed vraz\u00ed. \u00dapln\u011b se oddala t\u011bmto milostn\u00fdm hr\u00e1m, bez ohledu na to, \u017ee by se dcera mohla probudit. Tak\u00e9 ona nem\u011bla dlouho mu\u017ee a bylo to na n\u00ed zn\u00e1t. P\u0159ir\u00e1\u017eela, vrt\u011bla se, jak jen to \u0161lo, on zase zaj\u00ed\u017ed\u011bl prsty do jej\u00edho orosen\u00e9ho kl\u00edna, d\u00e1l a d\u00e1l, a\u017e se vzp\u00ednala v k\u0159e\u010di rozko\u0161e. Vr\u00e1\u017eel oba prsty do kundy, drtil jej\u00ed hr\u00e1\u0161ek po\u0161t\u011bv\u00e1\u010dku a pro\u017e\u00edval nejvy\u0161\u0161\u00ed chv\u00edle o\u010dek\u00e1van\u00e9 rozko\u0161e. Kdy\u017e si pak rychle poklekla a vzala mu ho do \u00fast, dlouho nevydr\u017eel a vyst\u0159\u00edkl j\u00ed celou d\u00e1vku hork\u00e9ho semene na tv\u00e1\u0159. Mazlila se s n\u00edm je\u0161t\u011b chv\u00edli a to ji u\u017e on zvedl a posadil vedle sebe. Zat\u00edmco si st\u00edrala jeho rozko\u0161 z tv\u00e1\u0159e, pono\u0159il sv\u00e9 prsty op\u011bt do jej\u00edho kl\u00edna a jemnou hrou prst\u016f ji p\u0159iv\u00e1d\u011bl do ext\u00e1ze. Musela se velmi krotit, aby nahlas nevzdychala. Jej\u00ed n\u00e1hle sev\u0159en\u00e1 stehna a prudk\u00fd pohyb mu d\u00e1valy najevo, \u017ee i ona dos\u00e1hla sv\u00e9ho uspokojen\u00ed. Ti\u0161e se stulila do sebe, hladila ho po z\u00e1dech a stehn\u011b, pak op\u011bt zajela k jeho mu\u017estv\u00ed, kter\u00e9 nyn\u00ed odpo\u010d\u00edvalo v kl\u00edn\u011b. Ale pak ucukla a s povzdechem i s \u00fasm\u011bvem \u0159ekla: „A dost. Bylo to kr\u00e1sn\u00e9 a tak neo\u010dek\u00e1van\u00e9, \u017ee jsem z toho je\u0161t\u011b cel\u00e1 zmaten\u00e1.“ Pak vstala a \u0161la si lehnout na sv\u00e9 leh\u00e1tko. „Ano, bylo to kr\u00e1sn\u00e9 a nezapomenuteln\u00e9,“ pronesl Pavel a v duchu si \u0159\u00edkal, \u017ee tahle slu\u017eebn\u00ed cesta neza\u010d\u00edn\u00e1 \u0161patn\u011b.<\/p>\n\n\n