To byla slova, kter\u00e1 mi vyjela z \u00fast v moment\u011b, kdy star\u0161\u00ed p\u00e1n na druh\u00e9m konci telefonu projevil z\u00e1jem o pokud mo\u017eno tvrd\u00fd v\u00fdprask. Bylo n\u011bco po des\u00e1t\u00e9 ve\u010der a p\u00e1n p\u016fvodn\u011b volal pouze pro to, aby zjistil mo\u017enost objedn\u00e1n\u00ed, tato slova mu v\u0161ak vyrazila dech.<\/p>\n
Ne\u010dekal toti\u017e tak bezprost\u0159edn\u00ed reakci, tak\u017ee tro\u0161ku znejist\u011bl. „V\u00e1m by se to l\u00edbilo?“ zeptal se zara\u017een\u011b. „A pro\u010d by se mi to nem\u011blo l\u00edbit, pokud to mysl\u00edte v\u00e1\u017en\u011b s t\u00edm vej\u0159ezem, tak sem s V\u00e1mi, nota bene, jestli nebudu muset d\u00e1vat pozor, aby V\u00e1m nez\u016fstal sebemen\u0161\u00ed \u0161r\u00e1me\u010dek na zadku!“ zahlaholila jsem do sluch\u00e1tka. „No to by jste nemusela, naopak, chci jich vys\u00e1zet p\u011bkn\u011b 120, se\u010d V\u00e1m s\u00edly budou sta\u010dit, zvl\u00e1dnete to?“ Csss… pomyslela jsem si, je\u0161t\u011b netu\u0161\u00ed s k\u00fdm mluv\u00ed. „M\u00e1m pocit, \u017ee jste ji\u017e d\u00e1vno m\u011bl zvonit u m\u00fdch vr\u00e1tek, tak se zbyte\u010dn\u011b nezdr\u017eujte nejapn\u00fdmi ot\u00e1zkami! Jste-li z Prahy, m\u00e1te na to t\u0159i\u010dtvrt\u011b hodiny, aby jste ke mn\u011b dorazil. A mimochodem, za ka\u017edou minutu zpo\u017ed\u011bn\u00ed vyfasujete dv\u011b r\u00e1ny nav\u00edc! Jasn\u00e9?“ „Jasn\u00e9, p\u0159esv\u011bd\u010dila jste m\u011b, za chv\u00edli jsem tam, tak zat\u00edm…“ ani nedopov\u011bd\u011bl a seknul se sluch\u00e1tkem. Srd\u00e9nko mi posko\u010dilo, to byla p\u0159esn\u011b ta \u0161leha\u010dka na dort\u00edku, kter\u00e1 mi chyb\u011bla a to jsem je\u0161t\u011b netu\u0161ila, \u017ee k n\u00ed p\u0159ibude i t\u0159e\u0161ni\u010dka. Ani jsem nesta\u010dila nale\u0161tit r\u00e1kosky, kdy\u017e se rozdrn\u010del zvonek.<\/p>\n
Koukla jsem na hodinky – hmm, necel\u00e1 p\u016fl hodinka, to sebou mrsknul, pomyslela jsem si a \u0161la otev\u0159\u00edt. Za vr\u00e1tky st\u00e1l ud\u00fdchan\u00fd pades\u00e1tn\u00edk a sv\u00edral v pravici podivn\u00e9ho, co p\u0159ipom\u00ednalo futr\u00e1l na golfov\u00e9 hole. „Jste rychlej. “ Poznamenala jsem z\u00e1rove\u0148 s pozdravem a vedla jej do sklepa. „Po v\u00fdprasku je\u0161t\u011b na golf?“ neodolala jsem polo\u017eit tuto cynickou ot\u00e1zku, p\u0159i pohledu na ji\u017e zm\u00edn\u011bn\u00fd futr\u00e1l. „Kdepak, to jsou r\u00e1kosky, bi\u010d\u00edky a tu\u0161\u00edrky. V\u00edte j\u00e1 jsem se ani nesta\u010dil zeptat, jestli m\u00e1te pot\u0159ebn\u00e9 vybaven\u00ed a tak jsem si dovolil n\u011bco m\u00e1lo p\u0159in\u00fdst. “ „To V\u00e1s \u0161lecht\u00ed, nicm\u00e9n\u011b u m\u011b se p\u00e1r kousk\u016f taky najde, pochlubte se v\u0161ak, co \u017ee to v\u0161echno m\u00e1te. “ Vyzvala jsem ho, aby p\u0159edvedl to sv\u00e9 n\u00e1dob\u00ed\u010dko. Mus\u00edm \u0159\u00edci, \u017ee ji\u017e u mne bylo mnoho „spanking\u00e1\u0159\u016f“ a ob\u010das si p\u0159inesli n\u011bjak\u00fd sv\u016fj obl\u00edben\u00fd n\u00e1stroj, ale takou sb\u00edrku jsem je\u0161t\u011b nevid\u011bla. „No, \u0159eknu V\u00e1m, p\u0159ekvapil jste m\u011b, zjevn\u011b se v tomto oboru vyzn\u00e1te. To m\u00e1m radost, tak\u017ee je na \u010dase, abychom si domluvili pravidla hry. Tak\u017ee…“, pochvaln\u011b jsem zamru\u010dela, ale z\u00e1rove\u0148 nasadila kategorick\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd jasn\u011b nazna\u010dil, \u017ee je t\u0159eba j\u00edti „na to“. „Jasn\u011b, jasn\u011b. .!“ vyhrkl . „Tak jak jsem \u0159\u00edkal, 120 r\u00e1koskou a hezky pomalinku rozlo\u017eenech, a\u0165 to m\u00e1 \u0159\u00edz a pak m\u00e1m je\u0161t\u011b jednu prosbi\u010dku, kdybych se mohl v\u017edycky po dvaceti pod\u00edvat do zrc\u00e1tka, jak to vypad\u00e1. “ Za\u017eadonil a podal mi nevelk\u00e9 zrc\u00e1tko. „Fajn, to nen\u00ed probl\u00e9m, ale te\u010f mi hlavn\u011b \u0159ekn\u011bte, jak to bude s tou intenzitou \u00fader\u016f?Trv\u00e1te na tom, \u017ee m\u016f\u017eou bejt stopy?“ zeptala jsem se pro jistotu lehce ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b je\u0161t\u011b jednou.<\/p>\n
Nezn\u00e1m toti\u017e nic hor\u0161\u00edho, ne\u017e kdy\u017e mi ujede ruka a klient si na zadku odnese mini \u0161r\u00e1me\u010dek, kter\u00fd ov\u0161em m\u016f\u017ee doma zp\u016fsobit maxi probl\u00e9me\u010dek. „To v\u00edte, \u017ee j\u00f3\u00f3, v\u017edy\u0165 by to jinak nem\u011blo v\u00fdznam!“ zahalekal zvesela a za\u010dal \u0161trachat ve futr\u00e1lu. „Po\u010dkejte, na z\u00e1v\u011br si je\u0161t\u011b vyzkou\u0161\u00edte takovou chu\u0165ov\u010di\u010dku… hned V\u00e1m to uk\u00e1\u017eu!“ a vyt\u00e1hl prapodivn\u00fd p\u0159edm\u011bt z futr\u00e1lu. „Co to je?“ uk\u00e1zala jsem na zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 p\u0159ipom\u00ednala klokan\u00ed ocas. Abych up\u0159esnila d\u00e9lku, ocas klokana „st\u0159ed\u0148\u00e1ka“. Ov\u0161em chyba l\u00e1vky, proto\u017ee tohle byla p\u016fvodn\u011b d\u011btsk\u00e1 hra\u010dka – gumov\u00fd had, uchycen\u00fd narukoje\u0165.<\/p>\n
A jak mi p\u00e1n vysv\u011btlil, s\u00e1m si hada vyva\u0159il, nat\u00e1hl a upravil tak, aby se s n\u00edm dalo mrskat stejn\u011b dokonale, jako s hon\u00e1ck\u00fdm bi\u010dem. Ji\u017e takhle jsem tup\u011b z\u00edrala na ten besti\u00e1ln\u00ed n\u00e1stroj, ale kdy\u017e jsem si vyslechla krati\u010dk\u00e9 ponau\u010den\u00ed, jak \u017ee s t\u00edm m\u00e1m zach\u00e1zet, abych se neprosekla a\u017e na ledviny, zmohla jsem se pouze na jedin\u00e9: „M\u00e1te n\u011bjak\u00e9 zdravotn\u00ed pot\u00ed\u017ee o kter\u00fdch bych m\u011bla ur\u010dit\u011b v\u011bd\u011bt, tj. srde\u010dn\u00ed slabost, epilepsii apd.?“ „N\u00e9\u00e9, pro\u010d se pt\u00e1te?“ pro zm\u011bnu nech\u00e1pal on. „Abych V\u00e1s pop\u0159\u00edpad\u011b vyt\u00e1hla v\u010das hrobn\u00edkovi z lopaty, kdyby n\u00e1hodou. “ \u0158ekla jsem sp\u00ed\u0161e u\u017e z humorem a postrkovala do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti. „Tak \u0161up, st\u00e1hnout kalhoty, lehnout tady na tu lavici a vystr\u010dit zadek!“ zavelela jsem ji\u017e z jistotou. „Hezky si podr\u017ete zrc\u00e1tko a budete po\u010d\u00edtat!“ a to u\u017e dopadla prvn\u00ed svi\u017en\u00e1 r\u00e1na r\u00e1koskou. Druh\u00e1, t\u0159et\u00ed… hezky rozlo\u017een\u00e9 vedle sebe, aby se hned neprosekla k\u016f\u017ee, nebo nevytvo\u0159ila podlitina v jednom m\u00edst\u011b. „Osmn\u00e1ct, devaten\u00e1ct, dvacet…“, odpo\u010d\u00edt\u00e1val v klidu bez jedin\u00e9ho za\u00fap\u011bn\u00ed. Nap\u0159\u00e1hla jsem na dal\u0161\u00ed r\u00e1nu, kdy\u017e m\u011b zarazil v\u00fdk\u0159ikem „zrc\u00e1tko!!“ Ano m\u011bl pravdu m\u00e1lem jsem v z\u00e1palu boje zapomn\u011bla. Inu zarazila jsem se a vy\u010dkala ne\u017e si p\u00e1n d\u016fkladn\u011b prohl\u00e9dl sv\u016fj \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zmalovan\u00fd zadek. „Je to tak v po\u0159\u00e1dku, nebo m\u00e1m ubrat?“ lehce jsem se ot\u00e1zala a pokra\u010dovala v dal\u0161\u00ed s\u00e9rii. „Ne, ne, je to bezva, jen jestli to je\u0161t\u011b jde tak sp\u00ed\u0161 p\u0159idejte… dvacet p\u011bt, dvacet \u0161est. “ Za\u0161vito\u0159il a pokra\u010doval v po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed. Nasadila jsem tedy s chut\u00ed ten nejsiln\u011bj\u0161\u00ed \u00fader a s pauzami na zrc\u00e1tko se postupn\u011b dotloukla a\u017e do sto dvaceti. P\u00e1n za celou dobu ani necek, p\u0159esto\u017ee jeho zadnice vypadala, \u017ee si tak t\u00fdden nebude moci \u0159\u00e1dn\u011b sednout. Ba pr\u00e1v\u011b naopak. Kdy\u017e jsem odlo\u017eila r\u00e1kosku na sv\u00e9 m\u00edsto s skv\u011bl\u00fdm pocitem z dob\u0159e vykonan\u00e9 pr\u00e1ce, p\u00e1n se na m\u011b nat\u011b\u0161en\u011b zazubil a pod\u00e1val mi ten pekeln\u00fd n\u00e1stroj – hada. „N\u00f3, to bylo vynikaj\u00edc\u00ed, a te\u010f si dejte navrch tu chu\u0165ov\u010di\u010dku, uvid\u00edte, \u017ee se V\u00e1m to bude l\u00edbit. “<\/p>\n
Nemohla jsem odm\u00edtnout, p\u0159esto\u017ee jsem m\u011bla pocit, \u017ee svoj\u00ed neodbornou manipulac\u00ed ho t\u00edm mus\u00edm roz\u0161melcovat na c\u00e1ry. „Dob\u0159e, ale nejd\u0159\u00edv si to lehce vym\u011b\u0159\u00edm a vyzkou\u0161\u00edm a pak teprve u\u0161t\u011bd\u0159\u00edm tu posledn\u00ed, abych V\u00e1s s t\u00edm v\u00e1\u017en\u011b nezabila. “ Pronesla jsem ti\u0161e a za\u010dala pomalu vym\u011b\u0159ovat. \u0160lo to k m\u00e9mu obrovsk\u00e9mu \u00fadivu hladce. Had kr\u00e1sn\u011b kop\u00edroval ter\u00e9n na kter\u00fd pozvolna dopadal, co\u017e m\u011b kone\u010dn\u011b zbavilo hus\u00ed k\u016f\u017ee, kter\u00e1 mi nasko\u010dila p\u0159i prvn\u00edm lehk\u00e9m dopadu na p\u00e1novu zadnici. Zal\u00edbilo se mi to. „Tak jo, to je hezou\u010dk\u00fd, to se mi l\u00edb\u00ed!!“ vychvalovala jsem nyn\u00ed mnou p\u0159edem, hanebn\u011b odepsan\u00fd n\u00e1stroj. „Jdeme na to!“ zvolala jsem a mohutn\u011b pr\u00e1skla p\u00e1na p\u0159es zadek. „\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1hhhh\u016f\u016f\u016f\u016f. “ Za\u0159vala jsem jako lev. Dodnes to vid\u00edm, jak zpomalen\u00fd film. Trefila jsem se sice p\u00e1novi na zadnici, ale bohu\u017eel kone\u010dek toho vra\u017eedn\u00e9ho n\u00e1stroje se svezl a dopadl p\u0159esn\u011b na l\u00fdtko m\u00e9 prav\u00e9 nohy. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, to, co mi tam okam\u017eit\u011b nasko\u010dilo se ned\u00e1 ani popsat a barvami to hr\u00e1lo skoro m\u011bs\u00edc. Co dodat, jen snad, \u017ee i p\u0159i tomto povol\u00e1n\u00ed si lze p\u0159ivodit pracovn\u00ed \u00faraz, ale poji\u0161\u0165ovn\u00e1m se to vysv\u011btluje \u0161patn\u011b.<\/p>\n\n\n