\u010cekal jsem na n\u00e1stupi\u0161ti u p\u0159\u00edjezdu autobus\u016f a pomalu se do m\u011b zakusoval mr\u00e1z. Choulil jsem se do bundy, ruce hluboko zara\u017een\u00e9 v kaps\u00e1ch, a sna\u017eil jsem se zah\u0159\u00edvat t\u00edm, \u017ee jsem si p\u0159edstavoval program p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch hodin. <\/p>\n
Kone\u010dn\u011b p\u0159ijel autobus z K. a j\u00e1 jsem netrp\u011bliv\u011b vyhl\u00ed\u017eel, jestli vystoup\u00ed i moje ob\u011b\u0165. „Tak t\u011b v\u00edt\u00e1m, Kundo,“ oslovil jsem ji, sotva jsem ji uvid\u011bl p\u0159ed autobusem s velkou kabelou p\u0159es rameno. Kunda byla jej\u00ed p\u0159ezd\u00edvka, otrock\u00e9 jm\u00e9no. „Dobr\u00fd den, pane,“ p\u00edpla nesm\u011ble. Prohl\u00e9dl jsem si ji chl\u00edpn\u00fdm pohledem, p\u0159esto\u017ee jej\u00ed tepl\u00e9 zimn\u00ed oble\u010den\u00ed toho moc neodhalovalo. V\u0161ak se do\u010dk\u00e1m. „T\u011b\u0161\u00ed\u0161 se?“ zeptal jsem se s \u00fasm\u011bvem. „Ano, pane,“ odpov\u011bd\u011bla. V duchu jsem si p\u0159edstavoval, jak je nedo\u010dkavost\u00ed cel\u00e1 vlhk\u00e1 pod kalhotkami. „V\u00ed n\u011bkdo, kde jsi?“ zeptal jsem se zkoumav\u011b. „Ne, pane.“ „Tak jdem,“ p\u0159eru\u0161il jsem sv\u00e9 rozj\u00edm\u00e1n\u00ed a vedl Janu ven z lidsk\u00e9ho hem\u017een\u00ed. \u0160li jsme p\u011b\u0161ky, nebylo to velmi daleko. Kl\u00ed\u010de od p\u016fj\u010den\u00e9ho ateli\u00e9ru m\u011b h\u0159\u00e1ly v kapse. Kone\u010dn\u011b jsme byli na m\u00edst\u011b. Ve\u0161li jsme do pr\u016fjezdu jednoho domu v opu\u0161t\u011bn\u00e9 a ponur\u00e9 karl\u00ednsk\u00e9 uli\u010dce a pokra\u010dovali d\u00e1l do dvora, kde byl jak\u00fdsi p\u0159\u00edstavek, kter\u00fd jsem odemkl. P\u0159\u00edmo proti dve\u0159\u00edm byla mal\u00e1 kuchy\u0148ka, nalevo temn\u00e9 a nevyt\u00e1p\u011bn\u00e9 polosklepn\u00ed prostory s klec\u00ed, n\u011bjak\u00fdmi n\u00e1dobami a hromadou \u0161pinav\u00e9ho zavlhl\u00e9ho d\u00e1msk\u00e9ho pr\u00e1dla.<\/p>\n
Napravo byly dve\u0159e do vlastn\u00edho ateli\u00e9ru. Plynov\u00e1 kamna h\u0159\u00e1la naplno a v ateli\u00e9ru bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, p\u0159esto\u017ee strop byl snad p\u011bt metr\u016f vysoko. M\u00edstnost byla vybavena opravdu dokonale. Napravo proti oknu, zakryt\u00e9mu t\u011b\u017ek\u00fdm z\u00e1v\u011bsem, bylo zv\u00fd\u0161en\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 patro, ale nebylo ur\u010den\u00e9 k p\u0159esp\u00e1v\u00e1n\u00ed – skr\u00fdvalo se tam toti\u017e dokonal\u00e9 natahovac\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed, sk\u0159ipec. Kolem st\u011bn byly \u017eeb\u0159iny s r\u016fzn\u00fdmi vzd\u00e1lenostmi mezi p\u0159\u00ed\u010dkami. Nahoru ke stropu vedl dlouh\u00fd po\u017e\u00e1rn\u00ed \u017eeb\u0159\u00edk a v jeho bl\u00edzkosti byla do st\u011bny zapu\u0161t\u011bna masivn\u00ed kovov\u00e1 oka, ze kter\u00fdch visely provazy nebo \u0159et\u011bzy. Kladkostroj, kter\u00fd byl um\u00edst\u011bn uprost\u0159ed stropu, byl ovl\u00e1d\u00e1n mal\u00fdm rump\u00e1lem u st\u011bny, ji\u0161t\u011bn\u00fdm ozuben\u00fdm kolem a z\u00e1padkou v podob\u011b zob\u00e1\u010dku. Ta zabra\u0148ovala ot\u00e1\u010den\u00ed bubnu p\u0159i cest\u011b kladky dol\u016f, ale umo\u017e\u0148ovala jeho ot\u00e1\u010den\u00ed p\u0159i vytahov\u00e1n\u00ed nahoru.<\/p>\n
Ve st\u011bn\u011b d\u0159ev\u011bn\u00e9ho patra byl zabudov\u00e1n jak\u00fdsi pran\u00fd\u0159, kter\u00fd tvo\u0159ila soustava tlust\u00fdch kl\u00e1d s otvory a vybr\u00e1n\u00edmi, pohybuj\u00edc\u00edch se vertik\u00e1ln\u011b po kovov\u00fdch ty\u010d\u00edch. Ty\u010de byly opat\u0159eny z\u00e1vity a velk\u00fdmi k\u0159\u00eddlov\u00fdmi maticemi. Nez\u00e1visle na sob\u011b tak bylo mo\u017en\u00e9 ob\u011bti mezi kl\u00e1dy sev\u0159\u00edt ruce i krk a nav\u00edc ut\u00e1hnout tak pevn\u011b, jak jen bylo mo\u017en\u00e9. K upout\u00e1n\u00ed nohou slou\u017eila kovov\u00e1 oka, um\u00edst\u011bn\u00e1 z obou stran p\u0159i zemi. Vedle pran\u00fd\u0159e se nach\u00e1zela velk\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148 s rozli\u010dn\u00fdmi od\u011bvy z k\u016f\u017ee, gumy a latexu, nad n\u00ed byly dv\u011b police. Na jedn\u00e9 byly vystaveny vibr\u00e1tory a um\u011bl\u00e9 \u00fady nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch podob, barev a velikost\u00ed, kol\u00ed\u010dky a svorky na prsn\u00ed bradavky a stydk\u00e9 pysky spolu s n\u011bkolika sadami z\u00e1va\u017e\u00ed\u010dek. Na vedlej\u0161\u00ed polici se povalovaly injek\u010dn\u00ed jehly, gynekologick\u00e9 kle\u0161t\u011b, dva-t\u0159i p\u00e1ry gumov\u00fdch rukavic, n\u011bjak\u00e9 masti\u010dky a tinktury. St\u011bna naproti \u017eeb\u0159in\u00e1m byla vyzdobena rozv\u011b\u0161en\u00edm r\u016fzn\u00fdch bi\u010d\u016f a d\u016ftek, plynov\u00fdch masek a podobn\u00fdch pom\u016fcek. R\u00e1kosky byly v prout\u011bn\u00e9m ko\u0161i pod oknem. Uprost\u0159ed ateli\u00e9ru st\u00e1l je\u0161t\u011b mal\u00fd stolek se dv\u011bma pohodln\u00fdmi k\u0159esly. Sledoval jsem Janu, jak\u00fd to na n\u00ed ud\u011blalo dojem, vypadala trochu vypla\u0161en\u011b, ale o\u010dividn\u011b byla vzru\u0161en\u00e1. Na jej\u00ed touze po vzru\u0161en\u00ed a mimo\u0159\u00e1dn\u00fdch z\u00e1\u017eitc\u00edch jsem tak\u00e9 zalo\u017eil sv\u016fj pl\u00e1n. „Tak se svl\u00edkej, Kundo,“ pob\u00eddl jsem ji. Styd\u011bla se, v\u017edy\u0165 se p\u0159ede mnou dosud je\u0161t\u011b nesvl\u00e9kala. „M\u00e1m ti pomoct?“ s\u00e1hl jsem na st\u011bnu pro jeden hroziv\u011b vypadaj\u00edc\u00ed bi\u010d. T\u0159esouc\u00edma rukama ze sebe za\u010dala pomalu sundavat jednotliv\u00e9 kusy od\u011bvu. Vysypal jsem mezit\u00edm jej\u00ed kabelu na zem, m\u011bla tam sv\u00e9 pom\u016fcky a obl\u00edben\u00e9 oble\u010den\u00ed. Rozhrnul jsem hrom\u00e1dku nohou po podlaze.<\/p>\n
Co jsem hledal, tam nebylo. „Kde m\u00e1\u0161 to, co m\u00e1m r\u00e1d?“ obr\u00e1til jsem se na Janu, kter\u00e1 u\u017e byla jen v kalhotk\u00e1ch a podprsence. Cel\u00e1 se schoulila do sebe. „J-j\u00e1 jsem…man\u017eel…m-m\u00e1m to \u0161pinav\u00e9..“ blekotala. „Aha,“ zat\u00edm jsem ji ani neude\u0159il. Tv\u00e1\u0159il jsem se velmi shov\u00edvav\u011b. „No nevad\u00ed, j\u00e1 ti n\u011bco p\u0159inesu.“ Ode\u0161el jsem do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti, kde jsem z hromady pr\u00e1dla vybral p\u00e1r kousk\u016f. „Ne, pros\u00edm, to ne!“ br\u00e1nila se Jana, mezit\u00edm u\u017e zcela nah\u00e1, kdy\u017e jsem j\u00ed hodil \u010dernou pr\u016fsvitnou ko\u0161ilku, kalhotky, podvazkov\u00fd p\u00e1s a pun\u010dochy k noh\u00e1m. Na pr\u00e1dle bylo vid\u011bt, \u017ee je pon\u011bkud pou\u017eit\u00e9, a to zcela ned\u00e1vno, proto\u017ee na ko\u0161ilce a kalhotk\u00e1ch je\u0161t\u011b nesta\u010dilo zaschnout mu\u017esk\u00e9 semeno (t\u011bch chlap\u016f tady na to muselo st\u0159\u00edkat snad dvacet), i podvazky a pun\u010dochy byly hnusn\u011b ulepen\u00e9 a p\u00e1chly spermatem, mo\u010d\u00ed a zatuchlinou. Sebral jsem Janino civiln\u00ed oble\u010den\u00ed a vyhodil je dve\u0159mi na \u0161pinavou hromadu. Potom jsem pe\u010dliv\u011b zav\u0159el a zamkl na dva z\u00e1pady. „Bude\u0161 si muset zvyknout, ko\u010di\u010dko,“ pronesl jsem v\u00fdhru\u017en\u011b a p\u0159et\u00e1hl Janu bi\u010dem p\u0159es nohy. Vyjekla bolest\u00ed. Zalykaj\u00edc se odporem a bezmoc\u00ed na sebe navl\u00e9kla ko\u0161ilku, podvazkov\u00fd p\u00e1s a pun\u010dochy. „Ne, kalhotky ne. Budou se hodit jinak.“ zarazil jsem ji, kdy\u017e vzala do ruky kalhotky. P\u0159istr\u010dil jsem ji k pran\u00fd\u0159i a sev\u0159el jej\u00ed ruce a krk mezi kl\u00e1dy tak, aby byla zadkem obr\u00e1cen\u00e1 do m\u00edstnosti. Jej\u00ed \u0161iroce rozta\u017een\u00e9 nohy jsem za kotn\u00edky pevn\u011b p\u0159iv\u00e1zal ke kovov\u00fdm ok\u016fm. Do jejich \u00fast jsem vecpal ony zne\u010di\u0161t\u011bn\u00e9 slizsk\u00e9 kalhotky, kter\u00e9 jsem j\u00ed zabr\u00e1nil si vz\u00edt na sebe, velmi m\u011b pobavil jej\u00ed d\u00e1viv\u00fd reflex, pevn\u011b jsem roub\u00edk ut\u00e1hl kolem hlavy a potom jsem se chv\u00edli bavil t\u00edm, \u017ee jsem pomalu p\u0159itahoval k\u0159\u00eddlov\u00e9 matice na kl\u00e1d\u00e1ch, sv\u00edraj\u00edc\u00edch jej\u00ed ruce, dokud j\u00ed neza\u010daly drtit z\u00e1p\u011bst\u00ed, a n\u00e1sledn\u011b i na t\u011bch, kter\u00e9 sv\u00edraly krk. Jej\u00ed du\u0161en\u00fd k\u0159ik byl rajskou hudbou pro m\u00e9 u\u0161i. A u\u017e mi zb\u00fdvala jen posledn\u00ed povinnost. P\u0159ipravil jsem na stolek d\u016ftky, kr\u00e1tk\u00fd bi\u010d a r\u00e1kosku, dr\u00e1t\u011bn\u00fd kart\u00e1\u010d, jeden masivn\u00ed a jeden men\u0161\u00ed vibr\u00e1tor, gynekologick\u00e9 kle\u0161t\u011b, sv\u00ed\u010dku a z\u00e1palky, transform\u00e1torek m\u011bn\u00edc\u00ed nap\u011bt\u00ed z 220V na 16 se sadou kabel\u016f a svorek a gumov\u00e9 rukavice.<\/p>\n
Spustil jsem kladku n\u00ed\u017e k podlaze, upravil \u0159et\u011bzy a vyndal ze sk\u0159\u00edn\u011b kovovou rozporku s pouty asi p\u016fldruh\u00e9ho metru od sebe. Zkontroloval jsem, zda je na \u017eeb\u0159in\u00e1ch a v kovov\u00fdch ok\u00e1ch u st\u011bny dost provaz\u016f. Je\u0161t\u011b jednou jsem z\u00e1libn\u011b p\u0159ehl\u00e9dl sv\u00e9 d\u00edlo. „T\u00e1k, a v\u0161e je p\u0159ipraveno,“ zaradoval jsem se a pohodln\u011b se uvelebil v jednom ze k\u0159esel. Pozoroval jsem zadnici bezmocn\u00e9 Jany a slabinami mi proj\u00ed\u017ed\u011blo vzru\u0161en\u00ed. St\u00e1lo m\u011b to velk\u00e9 p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed, abych se na n\u00ed nevrhl a po surov\u00e9m mu\u010den\u00ed ji nezn\u00e1silnil! Jen\u017ee dnes to ne\u0161lo. Jana u\u017e nebyla pro m\u011b. Ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed. Vstal jsem a \u0161el odemknout dve\u0159e. St\u00e1la tam v norkov\u00e9m ko\u017eichu, chladn\u00e1 a kr\u00e1sn\u00e1. Helena. „Poj\u010fte d\u00e1l,“ vyb\u00eddl jsem ji. Vstoupila a rozhl\u00e9dla se. Situace uvnit\u0159 ateli\u00e9ru se j\u00ed viditeln\u011b zamlouvala. P\u0159istoupila ke Jan\u011b a pohladila ji po zadku, sjela rukou mezi jej\u00ed nohy a bolestiv\u011b ji \u0161t\u00edpla do po\u0161t\u011bv\u00e1\u010dku. Spokojen\u011b se usm\u00e1la, kdy\u017e usly\u0161ela Janin pokus o v\u00fdk\u0159ik a uvid\u011bla jej\u00ed zu\u0159iv\u00e9 zalomcov\u00e1n\u00ed pevn\u00fdmi pouty. „Odvedl jsi dobrou pr\u00e1ci,“ sundala si ko\u017een\u00e9 rukavice a klobouk, z pod kter\u00e9ho se vy\u0159inul vodop\u00e1d n\u00e1dhern\u00fdch zrzav\u00fdch vlas\u016f. Pomohl jsem j\u00ed z t\u011b\u017ek\u00e9ho ko\u017eichu a mohl tak obdivovat \u010dern\u00fd ko\u017een\u00fd komplet, ozdoben\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00fdmi cvo\u010dky. „M\u00e1m te\u010f n\u011bkolik dn\u00ed dovolenou,“ usm\u00e1la se Helena. „A hodl\u00e1m ji pro\u017e\u00edt opravdu – ehm – intenzivn\u011b. Nebude ji nikdo hledat?“ uk\u00e1zala bradou na zajatkyni.<\/p>\n
„Nebude, je to zaji\u0161t\u011bn\u00fd,“ ubezpe\u010dil jsem ji. „No tak ti mus\u00edm za tv\u00e9 zbo\u017e\u00ed zaplatit,“ vyndala Helena pen\u011b\u017eenku a odpo\u010d\u00edtala n\u011bkolik tis\u00edcikorun, kter\u00e9 vtiskla do m\u00e9 dlan\u011b. Pol\u00edbil jsem j\u00ed ruku. Jana, p\u0159ipoutan\u00e1 na pran\u00fd\u0159, sebou za\u010dala h\u00e1zet v hrozn\u00e9 p\u0159edtu\u0161e. „V\u0161ak j\u00e1 u\u017e t\u011b zkrot\u00edm,“ za\u0161eptala Helena a l\u00e1skypln\u011b vzala do ruky r\u00e1kosku. „Je mi to l\u00edto, ale pen\u00edze moc pot\u0159ebuju,“ zamumlal jsem sm\u011brem ke Jan\u011b a urychlen\u011b vypadl do nejbli\u017e\u0161\u00ed hospody utopit sv\u00e9 \u010dern\u00e9 sv\u011bdom\u00ed v alkoholu. Jak zn\u00e1m Helenu, bylo mi jasn\u00e9, co se bude n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed v ateli\u00e9ru odehr\u00e1vat. A pomalu mus\u00edm pol\u00ed\u010dit na dal\u0161\u00ed d\u00edvku, v\u017edy\u0165 pen\u00edze se mi brzy rozkut\u00e1l\u00ed…<\/p>\n\n\n