![\"\"](\"http:\/\/www.epovidky.com\/wp-content\/uploads\/2009\/02\/9-751x1024.jpg\"){kind=spacer}
<\/p>\n[Pissing] Tahle p\u0159\u00edhoda se mi stala loni na ja\u0159e, den po m\u00fdch \u010dty\u0159iadvac\u00e1t\u00fdch narozenin\u00e1ch. Byla jsem u klienta na jedn\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se trochu prot\u00e1hlo, a tak jsem sp\u011bchala nazp\u011bt do firmy, kde m\u011b \u010dekalo dal\u0161\u00ed. Usp\u011bchan\u00e9 odpoledne, kter\u00e9 zp\u0159\u00edjemnily jen dva \u0161\u00e1lky k\u00e1vy se sodou u klienta. <\/p>\n
<\/p>\n
Pustila jsem si v aut\u011b r\u00e1dio a p\u0159em\u00fd\u0161lela pro\u010d se hon\u00edm tak, \u017ee si ani nestihnu odsko\u010dit. Za\u010dala jsem c\u00edtit v podb\u0159\u00ed\u0161ku siln\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed. Tohle mi je\u0161t\u011b sch\u00e1zelo, pomyslela jsem si. Na estak\u00e1d\u011b doprava zhoustla a\u017e se zpomalila a\u017e na rychlost chodce. Za\u010dala jsem pomali\u010dku propadat zoufalstv\u00ed, proto\u017ee nebylo kde zastavit a tohle vypadalo na zdr\u017een\u00ed nejm\u00ed\u0148 p\u016fl hodiny. \u010cas plynul pomalu jako asfaltov\u00e1 \u0159eka. P\u016flhodinov\u00e9 zdr\u017een\u00ed se uk\u00e1zalo b\u00fdt snem. Hlavou se mi za\u010daly honit zmaten\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e9 jsem ihned zavrhovala. Zastavit, vystoupit, p\u0159ed ostatn\u00edmi \u0159idi\u010di sundat kalhoty a ulevit si? To jsem si nedovedla v\u016fbec p\u0159edstavit! Nemohla jsem u\u017e sed\u011bt v klidu, za\u010dala jsem rytmicky pohybovat p\u00e1nv\u00ed. \u017de si j\u00e1 husa d\u00e1vala to druh\u00fd kafe a sodu, pomyslela jsem si. A te\u010f se snad po\u010dur\u00e1m ve slu\u017eebn\u00edm aut\u011b… P\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b mne polilo horko.<\/p>\n
Minuty se vlekly jako v\u011b\u010dnost a p\u0159edstava, \u017ee budu mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b muset hledat m\u00edsto k zaparkov\u00e1n\u00ed m\u011b d\u011bsila. \u010cert vem dal\u0161\u00ed sch\u016fzku na firm\u011b jestli ji o p\u00e1r minut nestihnu, m\u00e1m jin\u00fd probl\u00e9m. M\u016fj m\u011bch\u00fd\u0159 byl napln\u011bn k prasknut\u00ed, tlak tam dole se stup\u0148oval a moje prav\u00e1 ruka u\u017e hodnou chv\u00edli nerv\u00f3zn\u011b tiskla kalhoty v rozkroku. Panebo\u017ee, je\u0161t\u011b deset minut a u\u017e budu p\u0159ed na\u0161\u00ed firmou. Rozhodla jsem se nechat auto na blika\u010dk\u00e1ch p\u0159ed vchodem a\u0165 si m\u011b klidn\u011b daj\u00ed boti\u010dku, tohle riziko mi bylo p\u0159i p\u0159edstav\u011b \u017ee bych to neudr\u017eela naprosto fuk. Firmu jsem m\u011bla u\u017e na dohled, ale moje panika se zvedala tak rychle, jak p\u011bna na ml\u00edce. Sto metr\u016f, dvacet, zat\u00e1hla jsem brzdu a vybelhala se z auta do budovy, tisknouc nohy k sob\u011b a krout\u00edce se jak \u0161pageta. Modlila jsem se, aby v\u00fdtah byl dole.<\/p>\n
Nebyl, ale jak jsem vid\u011bla od vchodu, pr\u00e1v\u011b si ho p\u0159ivol\u00e1val jeden mu\u017e. Moje panika dosahovala vrcholu, c\u00edtila jsem \u017ee v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm okam\u017eiku to u\u017e neudr\u017e\u00edm, s rukama v rozkroku jsem sp\u011bchala k v\u00fdtahu. V\u0161echno mi za\u010d\u00ednalo b\u00fdt jedno, byla jsem jak v transu.
\n„Kam to bude?“ zeptal se mu\u017e.
\n„Do \u0161est\u00e9ho“ odpov\u011bd\u011bla jsem s n\u00e1mahou.
\n„J\u00e1 taky“ poznamenal a zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko.
\nV\u00fdtah se rozejel a j\u00e1 se op\u0159ela o st\u011bnu, po\u010d\u00edtaj\u00edc nekone\u010dn\u00e9 vte\u0159iny. Bylo mi \u00fapln\u011b fuk, kdo to je. V hlav\u011b mi jak v\u00fdstra\u017en\u00fd maj\u00e1k se sir\u00e9nou t\u0159e\u0161tilo: „Mus\u00ed\u0161 to vydr\u017eet, vydr\u017eet, vydr\u017eet!!!“
\nMu\u017e se zeptal: nen\u00ed v\u00e1m n\u011bco, nen\u00ed v\u00e1m \u0161patn\u011b?“
\n„Ne nen\u00ed,“ zast\u00e9nala jsem t\u00e9m\u011b\u0159 hystericky Ale bylo. S hr\u016fzou jsem si uv\u011bdomila \u017ee c\u00edt\u00edm jak za\u010d\u00edn\u00e1 tam dole t\u00e9ci tepl\u00fd pram\u00ednek a j\u00e1 nad n\u00edm ztr\u00e1c\u00edm kontrolu. Propadla jsem panice a cht\u011bla to zastavit, ale tepl\u00fd proud se spustil naplno, c\u00edtila jsem jak se hork\u00e1 z\u00e1plava \u0161\u00ed\u0159\u00ed z m\u00e9ho kl\u00edna dol\u016f, c\u00edtila jsem jak mi te\u010de mezi prsty a pod dlan\u00ed, kterou jsem se dr\u017eela v rozkroku a st\u00e9k\u00e1 po m\u00fdch nohou…<\/p>\n
Nedalo se to v\u016fbec zastavit, vid\u011bla jsem, jak se tmav\u00e1 skvrna v rozkroku m\u00fdch sv\u011btl\u00fdch kalhot zv\u011bt\u0161uje a roz\u0161i\u0159uje dol\u016f, jak se pode mnou tvo\u0159\u00ed lou\u017ei\u010dka, \u010durala jsem snad celou v\u011b\u010dnost. Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9, o to \u0161\u00edlen\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee ten pocit naprost\u00e9 \u00falevy byl v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e pocit trapasu, ve kter\u00e9m jsem v\u011bzela a\u017e po u\u0161i. U\u017easle jsem si uv\u011bdomila, \u017ee se mi ten pocit \u00falevy a hork\u00e9 z\u00e1plavy v kalhotech snad dokonce i l\u00edbil, ale v\u00fdtahov\u00e1 kabina mi p\u0159ipom\u011bla drsnou vlastn\u011b mokrou realitu. Mu\u017e jedouc\u00ed se mnou na mn\u011b fascinovan\u011b hled\u011bl neschopen slova.<\/p>\n
Rozplakala jsem se a on se probral a \u0159ekl: „Netrapte se, nic se ned\u011bje, to vy\u0159e\u0161\u00edme. A zastavil v\u00fdtah“.
\n„Co chcete d\u011blat?“ zeptala jsem se zni\u010den\u011b. Sundal si sv\u016fj balo\u0148\u00e1k a \u0159ekl mi: „Vemte si ho na sebe a j\u00e1 v\u00e1s odvezu autem dom\u016f, jen si zavol\u00e1m a omluv\u00edm se ze sch\u016fzky kam jedu“. Pooto\u010dil se, vyt\u00e1hl mobil a vyto\u010dil \u010d\u00edslo. „To je firma A-plus? Tady p. Miler, mohla byste m\u011b spojit s pan\u00ed Nelovou? Je\u0161t\u011b nep\u0159i\u0161la? Taky dob\u0159e, vy\u0159i\u010fte j\u00ed pros\u00edm mou velkou omluvu, mus\u00edm za\u0159\u00eddit jednu neo\u010dek\u00e1vanou, opravdu neodkladnou v\u011bc, zavol\u00e1m j\u00ed je\u0161t\u011b z\u00edtra r\u00e1no. Opravdu se velice omlouv\u00e1m.“<\/p>\n
P\u0159ekvapen\u011bm jsem na n\u011bj vyt\u0159e\u0161tila o\u010di. Panobo\u017ee to je klient, s kter\u00fdm m\u00e1m sch\u016fzku! Oto\u010dil se a \u0159ekl: „Tak pojedeme,“ ale zarazil se. Zad\u00edval se do m\u00fdch uplakan\u00fdch o\u010d\u00ed, bylo vid\u011bt jak se mu malili\u010dko zvedly koutky \u00fast do \u00fasm\u011bvu. V\u011bd\u011bla jsem \u017ee tu\u0161\u00ed, bylo to jasn\u00e9. Nebylo co ztratit. Sebrala jsem se: „J\u00e1 jsem pan\u00ed Nelov\u00e1, a d\u011bkuji v\u00e1m za v\u0161e. Mohu si tak\u00e9 zavolat?“. P\u016fj\u010dil mitelefon a zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko. V\u00fdtah se rozejel dol\u016f, ale moje n\u00e1lada se za\u010dala pomalu zvedat… potkala jsem gentlemana.<\/p>\n
Autor: Ywett<\/p>\n\n\n