Ivana mi p\u0159i\u0161la otev\u0159\u00edt ve slu\u0161iv\u00e9m dom\u00e1c\u00edm oble\u010dku a bylo na n\u00ed vid\u011bt, \u017ee u\u017e m\u00e1 upito. S naprostou samoz\u0159ejmost\u00ed mi sebrala l\u00e1hev a vt\u00e1hla m\u011b dovnit\u0159. \u010cekal jsem houf lid\u00ed, ale v ob\u00fdv\u00e1ku sed\u011bla jen nezn\u00e1m\u00e1 \u010dernovl\u00e1ska.<\/p>\n
„To je Hela,“ prohl\u00e1sila a \u0161la pro skleni\u010dku.
\n„Nep\u0159i\u0161el jsem moc brzo? Kouk\u00e1m, \u017ee tu je je\u0161t\u011b pr\u00e1zdno,“ zeptal jsem se.
\n„To je v po\u0159\u00e1dku,“ ozvala se od dve\u0159\u00ed Ivana. Pozvala jsem jen Helu a tebe. Nem\u00e1m r\u00e1da moc lid\u00ed najednou.“
\nV\u0161imla si, \u017ee po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b dr\u017e\u00edm v ruce r\u016f\u017ee.
\n„J\u00e9, ty jsou kr\u00e1sn\u00fd,“ vydechla. Vzpamatoval jsem se a pop\u0159\u00e1l j\u00ed v\u0161echno nejlep\u0161\u00ed. S \u00fasm\u011bvem p\u0159ijala r\u016f\u017ee, odlo\u017eila je na stolek a p\u0159istoupila t\u011bsn\u011b ke mn\u011b.
\n„A pusu nedostanu?“ zeptala se ti\u0161e.
\nNaklonil jsem se k p\u0159\u00e1telsk\u00e9mu polibku, ale k m\u00e9mu \u00fa\u017easu se ke mn\u011b p\u0159itiskla, polo\u017eila mi ruce na ramena a v\u00e1\u0161niv\u011b m\u011b pol\u00edbila. Najednou se odt\u00e1hla a jako by nic prohodila: „Tak si p\u0159ece sedni.“ Jako ve snech jsem se zhroutil na gau\u010d a mechanicky up\u00edjel vodku.
\nSedla si t\u011bsn\u011b vedle m\u011b a vypr\u00e1v\u011bla mi, co se v\u0161echno zm\u011bnilo od doby, kdy ode\u0161la z podniku. J\u00e1 ji v\u0161ak nevn\u00edmal. St\u00e1le jsem c\u00edtil jej\u00ed rty na sv\u00fdch. Marn\u011b jsem se sna\u017eil uklidnit tu bou\u0159i, kterou ve mn\u011b vyvolala. \u010cekal jsem, co bude d\u00e1l. Kone\u010dn\u011b se Hela za\u010dala zvedat, \u017ee u\u017e je pozd\u011b a \u017ee to m\u00e1 dom\u016f daleko.
\nK m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed ji Ivana za\u010dala p\u0159emlouvat, a\u0165 je\u0161t\u011b z\u016fstane. A kdy\u017e j\u00ed je\u0161t\u011b navrhla, \u017ee tu m\u016f\u017ee p\u0159espat, Hela souhlasila. „Pust\u00edm trochu hudby,“ hrnula se Ivana k magne\u0165\u00e1ku. „Zatancujeme si.“
\nPokojem se za\u010dala linout pomal\u00e1 hudba. Ivana z\u016fstala st\u00e1t uprost\u0159ed pokoje a pomalu se vlnila v rytmu. Vstal jsem a vykro\u010dil k n\u00ed. P\u0159itiskla se ke mn\u011b a hned m\u011b za\u010dala v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbat. Hladil jsem ji po kr\u00e1sn\u011b tvarovan\u00e9m zade\u010dku a c\u00edtil jsem jej\u00ed zrychlen\u00fd dech a krku i jej\u00ed rozp\u00e1len\u00e9 t\u011blo na sv\u00e9m.
\nNajednou jsem uc\u00edtil dotyk druh\u00e9ho t\u011bla, a kdy\u017e jsem se ohl\u00e9dl, spat\u0159il jsem roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 o\u010di a prudce se zvedaj\u00edc\u00ed hrud Hely. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed j\u00ed Ivana ud\u011blala m\u00edsto. L\u00edbali jsme se v\u0161ichni t\u0159i najednou. Z obou stran jsem p\u0159ij\u00edmal p\u0159\u00edvaly n\u011b\u017enost\u00ed a na ob\u011b strany jsem je vracel. Pak u\u017e jsem se neovl\u00e1dl.
\nSt\u00e1hl jsem je na koberec, jako smysl\u016f zbaven\u00ed jsme ze sebe rvali \u0161aty. Rty jsem drtil jejich t\u011bla, nech\u00e1val na sebe nasedat jednu, abych se v z\u00e1p\u011bt\u00ed s\u00e1m vrhal do vlhk\u00e9 kundi\u010dky a nebo \u00fazk\u00e9 prdelky t\u00e9 druh\u00e9. Mohutn\u00e1 erupce na sebe nedala dlouho \u010dekat a pro\u017eili jsme ji t\u00e9m\u011b\u0159 ve stejn\u00e9m okam\u017eiku.
\nZatm\u011blo se mi p\u0159ed o\u010dima a n\u00e1\u0161 mrdac\u00ed stroj se teprve te\u010f rozjel na pln\u00e9 obr\u00e1tky. \u0160ukali jsme jako smysl\u016f zbaven\u00ed… Us\u00ednali jsme spole\u010dn\u011b, vz\u00e1jemn\u011b propleteni na tepl\u00e9m koberci. Od t\u00e9 doby jsme se u\u017e nikdy v t\u00e9hle sestav\u011b nese\u0161li a j\u00e1 u\u017e nikdy nic tomu podobn\u00e9ho neza\u017eil.
\nAle r\u00e1d bych to je\u0161t\u011b alespo\u0148 jednou zkusil.<\/p>\n\n\n