Tato p\u0159\u00edhoda se ud\u00e1la ke konci sedmdes\u00e1t\u00e9ho roku. M\u011bla jsem kluka na vojn\u011b pobl\u00ed\u017e \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic a jezdila jsem za n\u00edm, kdykoliv jsem m\u011bla volno. <\/p>\n
M\u016fj Pepan byl bujn\u00fd chlapec a na vojn\u011b sp\u00ed\u0161e \u0161vejkoval, tak\u017ee m\u011bl v\u011bt\u0161inou zara\u017een\u00e9 vych\u00e1zky, o opu\u0161\u0165\u00e1ku ani nemluv\u011b. Kamar\u00e1di mu ale v\u0161emo\u017en\u011b pom\u00e1hali, aby se dostal na\u010derno ven a potom jim mohl vypr\u00e1v\u011bt, jak si se svou buchtou u\u017e\u00edval. Jezdila jsem mal\u00fdm fi\u00e1tkem s otv\u00edrac\u00ed st\u0159echou. Bylo to aut\u00ed\u010dko sice spolehliv\u00e9, ale pro n\u00e1s dva, oba vy\u0161\u0161\u00edch postav, velice st\u00edsn\u011bn\u00e9. T\u00e9m\u011b\u0159 kaskad\u00e9rsk\u00e9 kousky byly nutn\u00e9 p\u0159i milov\u00e1n\u00ed v tomto p\u0159ibli\u017eov\u00e1tku. P\u0159i jedn\u00e9 takov\u00e9 vyj\u00ed\u017e\u010fce jsme zajeli na lesn\u00ed cestu u Brani\u0161ova a tam se za\u010dali dlouze a v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbat. Pepan m\u011b v\u017edy \u0161\u00edlen\u011b vzru\u0161oval, a tak jsem ani neprotestovala, kdy\u017e ze m\u011b strhal t\u00e9m\u011b\u0159 ve\u0161ker\u00e9 oble\u010den\u00ed. <\/p>\n
Byla ale docela zima, hus\u00ed k\u016f\u017ei po cel\u00e9m t\u011ble, bradavky tr\u010dely jak \u0161pice na kosteln\u00ed v\u011b\u017ei a to Pepana p\u0159iv\u00e1d\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed. I on byl u\u017e nap\u016fl svle\u010den a jeho kalhoty, i kdy\u017e to byly mask\u00e1\u010de, nezamaskovaly, \u017ee by si r\u00e1d vrznul. St\u00e1hla jsem je, i tren\u00fdrky, kter\u00e9 sahaly a\u017e ke kolen\u016fm. Pepan ud\u011blal l\u016f\u017ekovou \u00fapravu a j\u00e1 pootev\u0159ela st\u0159echu, abych vyv\u011btrala kou\u0159. Znovu jsme pokra\u010dovali v mazlen\u00ed. Byla mn\u011b zima na nohy, tak jsem nat\u00e1hla alespo\u0148 koza\u010dky s ostruhami a pob\u00eddla jsem Pepana, aby se do toho dal. P\u0159ekulil m\u011b na sedadlo pro spolujezdce, pravou nohu ulo\u017eil na volant a vniknul do m\u011b takovou silou, a\u017e se mn\u011b zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima. P\u0159ir\u00e1\u017eela jsem jak o \u017eivot a nohama se ho sna\u017eila obejmout. Moc to ne\u0161lo, bylo tam opravdu m\u00e1lo m\u00edsta a nem\u00edt za\u0159azenou rychlost a ru\u010dn\u00ed brzdu, asi bychom jezdili po lesn\u00ed cest\u011b sem a tam. V tom n\u011b\u017en\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed se mn\u011b poda\u0159ilo vkl\u00ednit nohu do st\u0159e\u0161n\u00edho okna. Pepan do toho bu\u0161il a i j\u00e1 se chystala naplnit orgasmem svoje sna\u017een\u00ed. Tak jsem se napnula, \u017ee ostruha koza\u010dky se zasekla do ko\u017eenkov\u00e9ho oblo\u017een\u00ed, podpatek se zabodl do t\u011bsn\u011bn\u00ed a \u0161pi\u010dka boty i s n\u00e1rtem uv\u00edzla v pootev\u0159en\u00e9 st\u0159e\u0161e. Noha bolela, bolest se stup\u0148ovala a j\u00e1 c\u00edtila, \u017ee m\u011b to rozpaluje \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc. A u\u017e je tu moje odm\u011bna a j\u00e1 rozko\u0161\u00ed \u0159vu na cel\u00fd brani\u0161ovsk\u00fd les. Pepan se mezit\u00edm ud\u011blal taky. Znovu za\u010d\u00edn\u00e1m vn\u00edmat pal\u010divou bolest a zji\u0161\u0165uji, \u017ee se nemohu ani pohnout. Pepan se pokou\u0161\u00ed vyl\u00e9zt ven, ale tak\u00e9 to nejde. Situace dokonale komick\u00e1, nev\u00edme, co d\u011blat. V tom jsem uvid\u011bla hajn\u00e9ho, kter\u00fd lezl na nedalek\u00fd posed. Volala jsem, abych jej p\u0159ivolala na pomoc. Pepan ne, ten m\u011bl vztek, \u017ee bude m\u00edt zase zara\u017een\u00e9 vych\u00e1zky, nebo dostane n\u011bjakou basu. Mrknu, co d\u011bl\u00e1 hajn\u00fd. A ten si n\u00e1s opravdu v\u0161iml. Stoj\u00ed na \u010dtvrt\u00e9 p\u0159\u00ed\u010dce \u017eeb\u0159\u00edku, v jedn\u00e9 ruce dalekohled a druhou si ho proh\u00e1n\u00ed. Pepan se sna\u017e\u00ed vyprostit nohu ze st\u0159echy, je\u010d\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b, vypad\u00e1 to, \u017ee se auto p\u0159evrhne. Hajn\u00fd zrychluje tempo. Najednou \u017euchnut\u00ed, hajn\u00fd spadl. <\/p>\n
Sm\u011bjeme se jako cvoci a najednou lup, noha je uvoln\u011bn\u00e1! Kone\u010dn\u011b jsme se dostali z nedobrovoln\u00e9ho v\u011bzen\u00ed. Noha po\u0159\u00e1dn\u011b bol\u00ed a za\u010d\u00edn\u00e1 ot\u00e9kat. U posedu ji\u017e nikdo nen\u00ed, jenom zv\u00e1len\u00e1 tr\u00e1va. Odvezu Pepana do kas\u00e1ren. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m se\u0161l\u00e1pnut\u00ed plynu c\u00edt\u00edm bodavou bolest v kotn\u00edku. Pokra\u010duji do Bud\u011bjovic do nemocnice. Dostala jsem \u0161krob\u00e1k, byl to na\u0161t\u011bst\u00ed jen v\u00fdron. Sed\u00edm v \u010dek\u00e1rn\u011b a \u010dek\u00e1m na l\u00e9ka\u0159skou zpr\u00e1vu. N\u011bkdo vch\u00e1z\u00ed do dve\u0159\u00ed a j\u00e1 on\u011bm\u011ble z\u00edr\u00e1m. Je to n\u00e1\u0161 hajn\u00fd s rukou v s\u00e1d\u0159e. Vypr\u00e1v\u00ed, jak do n\u011bj v lese vrazil kanec. K\u00fdv\u00e1m hlavou, nev\u011bd\u011bt, \u017ee je to ten \u0161m\u00edr\u00e1k z lesa, asi bych mu tu b\u00e1chorku uv\u011b\u0159ila. "A co se stalo v\u00e1m, sle\u010dno?“ t\u00e1\u017ee se. „\u00c1le, taky ho do m\u011b vrazil, kanec jeden.“ V tom p\u0159i\u0161la sestra a p\u0159inesla l\u00e9ka\u0159skou zpr\u00e1vu. Odch\u00e1z\u00edm a je\u0161t\u011b se ot\u00e1\u010d\u00edm. Hajn\u00fd sed\u00ed a kouk\u00e1 na m\u011b s otev\u0159enou pusou. Mo\u017en\u00e1 mu do\u0161lo, kdo jsem.<\/p>\n\n\n