Jsem je\u0161t\u011b student a naskytla se mi p\u0159\u00edle\u017eitost pracovat v letn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch jako pr\u016fvodce na jednom z\u00e1mku. Ka\u017ed\u00fd den jsem prov\u00e1d\u011bl skupinku turist\u016f a poka\u017ed\u00e9 se v n\u00ed na\u0161la n\u011bjak\u00e1 p\u011bkn\u00e1, p\u0159ita\u017eliv\u00e1 \u017eena, po kter\u00e9 m\u00e9 mlad\u00e9 sn\u011bd\u00e9 t\u011blo zatou\u017eilo. <\/p>\n
N\u011bjak jsem ale nenach\u00e1zel odvahu, a\u017e jednou… Zaujala m\u011b mal\u00e1 \u010dernovl\u00e1ska. Tmav\u00e9 vlnit\u00e9 vlasy j\u00ed padaly na ramena, o\u010di byly zv\u00fdrazn\u011bn\u00e9 hust\u00fdm obo\u010d\u00edm a z cel\u00e9ho jej\u00edho t\u011bla vyza\u0159ovala ohromn\u00e1 smyslnost. Jak\u00e1 asi bude v posteli, kladl jsem si po\u0159\u00e1d dokola stejnou ot\u00e1zku. N\u011bco mi \u0159\u00edkalo, \u017ee by to s n\u00ed mohlo b\u00fdt opravdu super. Po celou dobu v\u00fdkladu m\u011b napjat\u011b sledovala. Snad a\u017e n\u00e1padn\u011b na v\u0161echno, co jsem \u0159ekl, p\u0159ikyvovala. Kdykoliv jsem se na ni pod\u00edval, neuhnula o\u010dima. A sakra, pomyslel jsem si, kdy\u017e m\u016fj ocas narvan\u00fd v kalhotech sebou nadr\u017een\u011b \u0161kubal. N\u011bkolikr\u00e1t se na m\u011b vyz\u00fdvav\u011b usm\u00e1la a j\u00e1 za\u010dal b\u00fdt tro\u0161ku nerv\u00f3zn\u00ed a hlavn\u011b… nedo\u010dkav\u00fd. Za\u010dal jsem jej\u00ed \u00fasm\u011bv opl\u00e1cet a nemohl se do\u010dkat, a\u017e cel\u00e1 skupinka v\u0161ech t\u011bch \u0161\u00edlen\u00fdch turist\u016f odejde. Rychle jsem je prov\u00e1d\u011bl s\u00e1ly a omezil sv\u00e9 koment\u00e1\u0159e na minimum. Kone\u010dn\u011b jsme vch\u00e1zeli do posledn\u00ed m\u00edstnosti. "Tak, douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m prohl\u00eddka z\u00e1mku l\u00edbila, a t\u011b\u0161\u00edm se s v\u00e1mi nashledanou…“ pronesl jsem a m\u016fj hlas se rozl\u00e9hal velkou renesan\u010dn\u00ed halou. \u010cernovl\u00e1ska na m\u011b mrkla a najednou se p\u0159\u00edmo p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima n\u011bkam ztratila. V\u0161ichni ode\u0161li a j\u00e1 si byl jist, \u017ee se mi schv\u00e1ln\u011b schovala. Hledal jsem ji, a\u017e se kone\u010dn\u011b zpod hust\u00e9ho z\u00e1v\u011bsu ozvalo: „Tady jsem! Tady \u010dek\u00e1m, mil\u00e1\u010dku!“ „Chce\u0161 si se mnou hr\u00e1t na ko\u010dku a my\u0161?“ zeptal jsem se. „Ano, bude\u0161 drav\u00e1 ko\u010dka a j\u00e1 mal\u00e1, vypla\u0161en\u00e1 my\u0161ka.“ „Kdy\u017e t\u011b to takhle bude bavit v\u00edc…“ odpov\u011bd\u011bl jsem a rozv\u00e1\u0161n\u011bn\u00fd po n\u00ed sko\u010dil. Prudce sebou \u0161kubla a vyrvala se z m\u00e9ho sev\u0159en\u00ed. V jej\u00edm obli\u010deji hr\u00e1lo tis\u00edc rar\u00e1\u0161k\u016f, \u010dernovl\u00e1ska pob\u00edhala po hale sem a tam a schov\u00e1vala se za vysok\u00e9 sloupy. „Chy\u0165 si m\u011b!“ zvolala la\u0161kovn\u011b. Rozb\u011bhl jsem se k n\u00ed jako ten nejdrav\u011bj\u0161\u00ed kocour a la\u010dn\u011b \u0161m\u00e1tral po sv\u00e9 ko\u0159isti. „M\u00e1m t\u011b!“ vyk\u0159ikl jsem radostn\u011b a v sam\u00e9m z\u00e1palu jsem ji povalil na zem. <\/p>\n
Pol\u00edbil jsem ji a ona se ke mn\u011b pevn\u011b p\u0159itiskla. Jej\u00ed jazyk krou\u017eil zku\u0161en\u011b v m\u00fdch \u00fastech, hladila m\u011b na z\u00e1dech, a\u017e u\u017e jsem d\u00e9le svou mu\u010divou touhu se s n\u00ed milovat nemohl udr\u017eet. Vzal jsem ji za ruku a t\u00e1hnul do kr\u00e1lovsk\u00e9 lo\u017enice. Mile se usm\u00edvala a j\u00e1 v\u016fbec nech\u00e1pal, kde beru tu odvahu. Byla toti\u017e star\u0161\u00ed alespo\u0148 o dvacet let! V lo\u017enici ov\u0161em p\u0159evzala iniciativu ona. Klekla si p\u0159ede m\u011b na zem, rozepnula zip a vyndala m\u00e9ho nadr\u017een\u00e9ho same\u010dka. St\u00e1l p\u011bkn\u011b v pozoru a ona ho rychle lapila do sv\u00fdch \u00fast. Narazil jsem na jej\u00ed mandle a ona ho za\u010dala v\u00e1\u0161niv\u011b s\u00e1t. To\u010dila se mi hlava, kdy\u017e mi n\u011b\u017en\u011b mezi prsty prob\u00edrala koule. Jej\u00ed jazyk \u0161ikovn\u011b oblizoval v\u0161echna ta citliv\u00e1 m\u00edsta. Hr\u00e1la si s \u017ealudem a hebce ho sv\u00edrala mezi rty. Pak mi za\u010dala ocas honit rukou. K\u0159i\u010del jsem slast\u00ed a v\u011bd\u011bl, \u017ee se brzo ud\u011bl\u00e1m. U\u017e ani nev\u00edm, co v\u0161echno se mnou prov\u00e1d\u011bla, jist\u00e9 je, \u017ee v\u00fdst\u0159ik, kter\u00fd n\u00e1sledoval, byl nejv\u011bt\u0161\u00ed, jak\u00fd jsem kdy pro\u017eil. \u010cernovl\u00e1ska v\u0161echno moje semeno spolykala a tv\u00e1\u0159ila se n\u00e1ramn\u011b spokojen\u011b. C\u00edtil jsem silnou pot\u0159ebu j\u00ed v\u0161echny ty n\u011b\u017enosti oplatit, a tak jsem z n\u00ed doslova serval bl\u016fzku. Kone\u010dn\u011b! V\u017edy\u0165 jsem se k tomu p\u0159es sam\u00e9 kou\u0159en\u00ed je\u0161t\u011b nedostal. Rajcovalo m\u011b, \u017ee nenos\u00ed podprsenku. To, co se na m\u011b vyvalilo, jsem je\u0161t\u011b nevid\u011bl. Pevn\u00e1, bujn\u00e1, n\u00e1dhern\u011b tvarovan\u00e1 \u0148adra, jak\u00e1 by j\u00ed z\u00e1vid\u011bla kdejak\u00e1 sedmn\u00e1ctka. Uchopil jsem ty sla\u010fou\u010dk\u00fd kozy do rukou a dlouho se s nimi mazlil rukama i pusou. <\/p>\n
Ona si zat\u00edm sama svl\u00e9kla sukni i kalhotky a sko\u010dila na starod\u00e1vnou postel. Hupsnul jsem na ni nadr\u017een\u00fd jako kanec a dychtiv\u011b zabo\u0159il jazyk do jej\u00ed vlhk\u00e9 d\u00edrky. Za\u010dala kr\u00e1sn\u011b vzdychat a proh\u00fdbat se, a tak jsem j\u00ed opatrn\u011b str\u010dil dovnit\u0159 prost\u0159edn\u00ed\u010dek. Vyk\u0159ikla rozko\u0161\u00ed a \u0159ekla, \u017ee chce, abych ji o\u0161oustal t\u00edm macat\u00fdm klackem. Cht\u011bl jsem s n\u00ed prov\u00e1d\u011bt v\u0161echny polohy na sv\u011bt\u011b a najednou jsem nev\u011bd\u011bl, kter\u00e1 bude ta nejlep\u0161\u00ed. "M\u00e1m to r\u00e1da zezadu,“ \u0159ekla. Klekla si a op\u0159ela se o dlan\u011b. Vy\u0161pulila na m\u011b svoj\u00ed rudou mu\u0161li\u010dku. M\u016fj pt\u00e1k se do n\u00ed vklouznul tak na\u017ehaven\u00fd, \u017ee zajel hodn\u011b hluboko. „Ty divochu, v\u017edy\u0165 m\u011b roztrh\u00e1\u0161!“ vyk\u0159ikla, ale bla\u017een\u011b p\u0159itom hekala. Tvrd\u011b jsem p\u0159ir\u00e1\u017eel a radoval se, \u017ee se j\u00ed to se mnou tak l\u00edb\u00ed. Netrvalo dlouho a moje \u010dernovl\u00e1ska zast\u00e9nala: „U\u017e budu. U\u017e, u\u017e to na m\u011b p\u0159ich\u00e1z\u00ed! U\u017e\u017e\u017e\u017e…“ V tu chv\u00edli jsem za\u010dal st\u0159\u00edkat podruh\u00e9 a vyplnil jej\u00ed \u0161t\u011brbinu svou \u017eivotad\u00e1rnou tekutinou. Pak jsme se je\u0161t\u011b dlouho mazlili a \u0161ukali a ona sl\u00edbila, \u017ee bude na prohl\u00eddky na\u0161eho z\u00e1mku chodit co nej\u010dast\u011bji. A svoje slovo pln\u00ed.<\/p>\n\n\n