M\u016f\u017ee b\u00fdt tak 9:00 hod. kdy\u017e se setk\u00e1v\u00e1me u n\u011bho v zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Je tam pouze jeden z\u00e1kazn\u00edk a ten m\u00e1 pouze svoje starosti. Tak\u017ee m\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed. On m\u011b v\u00edt\u00e1 s takov\u00fdm t\u00edm v\u00fdrazem v obli\u010deji, \u017ee je mi jasn\u00e9, \u017ee to dnes klapne. <\/p>\n
„To jsem r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159i\u0161la“ a ihned ke mn\u011b b\u011b\u017e\u00ed. „No vid\u00edm, \u017ee jsi se na m\u011b t\u011b\u0161il. Dneska m\u00e1m pro tebe p\u0159ekv\u00e1pko,“ sladce slibuji. Ihned zpozorn\u011bl a o\u010di se mu zaleskly jako mal\u00e9mu d\u011bcku. „Co je to? \u0158ekni mi to,“ \u00fap\u011bnliv\u011b pros\u00ed. „Ale po\u010dkej v\u0161ak se do\u010dk\u00e1\u0161,“ slibuji a v nest\u0159e\u017een\u00e9m okam\u017eiku ho \u0161t\u00edpnu p\u0159\u00edmo do koule. Je mi jasn\u00e9, \u017ee mus\u00edm jednat rychle, proto\u017ee se dost\u00e1v\u00e1 do f\u00e1ze vzru\u0161en\u00ed a m\u016fj pl\u00e1n by se nemusel vyda\u0159it. „Jdeme dozadu,“ \u0159\u00edk\u00e1m \u0161eptem, ale rozhodn\u011b a on za mnou poslu\u0161n\u011b cupit\u00e1 jako cvi\u010den\u00fd pejsek. Klid byl pouze na WC, a tak kdy\u017e jsme byli uvnit\u0159 mohla jsem za\u010d\u00edt. „Kalhoty dol\u016f a slipy taky,“ rozkazuji. Ty jeho pomal\u00e9 pohyby m\u011b znerv\u00f3z\u0148uj\u00ed tak k\u0159iknu. „D\u011blej nebo to z tebe strhnu. No to je lep\u0161\u00ed,“ oce\u0148uji, kdy\u017e p\u0159ede mnou stoj\u00ed obna\u017een\u00fd od pasu dol\u016f a je vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 strach. „Co mi chce\u0161 ud\u011blat?“ Beze slova rozep\u00edn\u00e1m kabelku a vytahuji provaz a n\u016f\u017eky. Nejd\u0159\u00edve mus\u00edm \u0161ikovn\u011b omotat koule (hlavn\u011b ut\u00e1hnout), kter\u00e9 p\u0159ivazuji k prav\u00e9 noze a tu jeho mu\u017eskou p\u00fdchu (zase velmi pevn\u011b) k noze lev\u00e9. Samoz\u0159ejm\u011b ho hlavn\u011b mus\u00edm st\u00e1hnout co nejv\u00edce dol\u016f, aby to hodn\u011b bolelo a\u017e se mu bude cht\u00edt postavit. „Auuu, co jsi mi to ud\u011blala? V\u017edy\u0165 nebudu moct ani chodit. Alespo\u0148 mi to povol,“ zkou\u0161\u00ed to usmlouvat. „Pod\u011bkuj a polib mi boty“ a natahuji p\u0159ed n\u011bj svoj\u00ed nohu, na kter\u00e9 se mi vyj\u00edm\u00e1 n\u00e9 zrovna \u010dist\u00e1 bota. Co mohl d\u011blat, padnul na kolena a splnil m\u016fj p\u0159\u00edkaz. <\/p>\n
Vrac\u00edme se zp\u011bt, ale co to vid\u00edm. Jeho ch\u016fze se n\u011bjak zm\u011bnila a v obli\u010deji nem\u00e1 dvakr\u00e1t \u0161\u0165astn\u00fd v\u00fdraz. V\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b ho je\u0161t\u011b po\u0161\u0165uchuji. „On u\u017e ti jde nahoru? No to t\u011b bude p\u011bkn\u011b bolet“ „Bu\u010f zticha a\u0165 to nikdo nesly\u0161\u00ed,“ pros\u00ed a se strachem se rozhl\u00ed\u017e\u00ed zda to n\u011bkdo nezaslechl. Rad\u011bji si sed\u00e1me na \u017eidle, kter\u00e9 jsou na m\u00edst\u011b kam nen\u00ed moc vid\u011bt. Prost\u011b mi to ned\u00e1 a mus\u00edm ho st\u00e1le r\u016fzn\u011b po\u0161\u0165uchovat a hlavn\u011b hmatem kontrolovat moje d\u00edlo. L\u00edb\u00ed se mi, kdy\u017e bolest\u00ed a z\u00e1rove\u0148 rozko\u0161\u00ed zav\u00edr\u00e1 o\u010di a ti\u0161e st\u00e9n\u00e1. „Te\u010f si mus\u00edm n\u011bkam zaj\u00edt, vr\u00e1t\u00edm se za hodinu a zkontroluji si zda bude v\u0161e na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a rozhodnu co bude d\u00e1l,“ \u0159\u00edk\u00e1m a hned odch\u00e1z\u00edm. Ani nesta\u010dil zareagovat a z\u016fstal s\u00e1m. Cestou dom\u016f se nesm\u00edrn\u011b bav\u00edm. V\u00edm, \u017ee bude muset j\u00edt na ob\u011bd (co\u017e obn\u00e1\u0161\u00ed n\u011bkolik krok\u016f ven p\u0159es ulici do jin\u00e9 budovy) a tam bude samoz\u0159ejm\u011b plno lid\u00ed a ON se bude c\u00edtit velmi pon\u00ed\u017een. <\/p>\n
Doma se pouze tro\u0161ku naj\u00edm (mus\u00edm se na odpoledne pos\u00edlit), ale hlavn\u011b se p\u0159evl\u00e9k\u00e1m. \u010cern\u00e9 ko\u017een\u00e9 kalhoty, \u010dern\u00fd t\u011bsn\u00fd svetr a \u010dern\u00e9 \u0161n\u011brovac\u00ed boty na podpatku jsou ur\u010dit\u011b to prav\u00e9. Tak\u00e9 kabelku si mus\u00edm vybavit trochu v\u00edc. Tak tam putuj\u00ed kovov\u00e1 pouta, ko\u017een\u00fd p\u00e1sek a kol\u00ed\u010dky. A mohu vyrazit na cestu. U\u017e p\u0159i prvn\u00edm pohledu na n\u011bj, jsem v\u011bd\u011bla, \u017ee se mu moje oble\u010den\u00ed velmi zamlouv\u00e1. Jsem hlavn\u011b nedo\u010dkav\u00e1 zda si svou novou ozdobu nesundal nebo alespo\u0148 nepovolil. Bohu\u017eel je tu pr\u00e1v\u011b dost plno, tak\u017ee budu muset po\u010dkat. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b n\u00e1hle vyru\u0161\u00ed jeho hlas „Jdeme dozadu“ a bere m\u011b za ruku a odv\u00e1d\u00ed pry\u010d. „Tak uka\u017e ty hajzle (pou\u017e\u00edv\u00e1m siln\u011bj\u0161\u00edch slov), ur\u010dit\u011b jsi si to sundal“ a hrnu se mu p\u0159\u00edmo k rozkroku. „To nen\u00ed pravda, pod\u00edvej… „a v\u00e1\u017en\u011b v\u0161echno bylo jako p\u0159edt\u00edm, akor\u00e1t koule m\u011bli trochu v\u00edc \u010derven\u011bj\u0161\u00ed barvu. Pro jistotu jsem mu je je\u0161t\u011b ne\u0161etrn\u011b zm\u00e1\u010dkla. Jen a\u0165 si u\u017eije. „No dob\u0159e, ale sund\u00e1m ti to a\u017e doma,“ ot\u00e1\u010d\u00edm se a s dobr\u00fdm pocitem se vrac\u00edm zp\u011bt. Mo\u017en\u00e1, \u017ee se je\u0161t\u011b pokou\u0161\u00ed protestovat a prosit, ale to u\u017e nevn\u00edm\u00e1m a stejn\u011b je mi jasn\u00e9, \u017ee je to pouze na oko. V\u017edy\u0165 ho zn\u00e1m. „TY D\u011aVKO,“ zazn\u011blo mi v u\u0161\u00edch a v tu chv\u00edli mi musel, ale velice hodn\u011b stoupnout krevn\u00ed tlak. „Cos to \u0159ekl? No po\u010dkej doma,“ odch\u00e1z\u00edm a hned vym\u00fd\u0161l\u00edm dal\u0161\u00ed a krut\u00fd pl\u00e1n. Ve 13:30 vystupujeme z autobusu a posledn\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017ekou, kter\u00e1 n\u00e1s d\u011bl\u00ed od domova je prudk\u00fd kopec. Mn\u011b se jde dob\u0159e, ale on u\u017e po n\u011bkolika m\u00e1lo metrech k\u0148u\u010d\u00ed a zastavuje se. „Ale copak, ono t\u011b to bol\u00ed?“ pt\u00e1m se v\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b. „Ty se n\u00e1m asi vzru\u0161uje\u0161. No vid\u00ed\u0161 jak si ubli\u017euje\u0161“ a klidn\u011b pokra\u010duji v cest\u011b. Naho\u0159e jsem samoz\u0159ejm\u011b prvn\u00ed, ale za 10 minut doraz\u00ed i on. V pokoj\u00edku ho nenech\u00e1m ani vydechnout a u\u017e mu d\u00e1v\u00e1m dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edkazy. „V\u0161echno dol\u016f a lehni si na zem“ P\u0159ekvapiv\u011b rychle st\u00e1l p\u0159ede mnou \u00fapln\u011b nah\u00fd a provokativn\u011b se zeptal: „Na z\u00e1da nebo na b\u0159icho?“ „Na z\u00e1da a hlavou k topen\u00ed a d\u011blej “ <\/p>\n
Te\u010f p\u0159ich\u00e1z\u00ed na \u0159adu vybaven\u00ed m\u00e9 kabelky. Vytahuji pouta (ta jsou podle mn\u011b nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, proto\u017ee v\u00e1m k n\u011b\u010demu p\u0159ipoutan\u00e1 ob\u011b\u0165 neute\u010de) a p\u0159ipout\u00e1v\u00e1m ho za ruce k topen\u00ed. D\u00e1le mu svazuji nohy provazem, kter\u00fd se jakoby n\u00e1hodou povaluje pod stolem. „Tak a te\u010f d\u00e1me kol\u00ed\u010dky“ pron\u00e1\u0161\u00edm s po\u017eitkem. Nejd\u0159\u00edve mu bradavky trochu promas\u00edruji, aby p\u011bkn\u011b nab\u011bhly. Dnes u\u017e v\u00edm, \u017ee nejbolestiv\u011bj\u0161\u00ed je, kdy\u017e je p\u0159ipnu t\u011bsn\u011b a\u017e na \u0161pi\u010dku. Za\u010d\u00edn\u00e1 sykat bolest\u00ed. „Tak a te\u010f t\u011b potrest\u00e1m za tu d\u011bvku.“ N\u011bkolikr\u00e1t ho p\u0159et\u00e1hnu ko\u017een\u00fdm p\u00e1skem p\u0159es b\u0159icho a jakoby n\u00e1hodou n\u011bkolikr\u00e1t \u0161lehnu i p\u0159es koule. Ty u\u017e maj\u00ed barvu fialovou. M\u00e1 u\u017e sice po t\u011ble n\u011bkolik jelit, jen\u017ee to je st\u00e1le m\u00e1lo. Mo\u017en\u00e1 jsem si m\u011bla vz\u00edt s sebou v\u00edc mu\u010d\u00edc\u00edch prost\u0159edk\u016f, jen\u017ee te\u010f u\u017e je pozd\u011b. Rozhl\u00ed\u017e\u00edm se zda mi n\u011bco nepadne do oka a m\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed. V\u0161imla jsem si kr\u00e1sn\u00fdch kovov\u00fdch p\u0159ip\u00edn\u00e1k\u016f na z\u00e1clony. To je ono. Hned dva sundav\u00e1m a vym\u011b\u0148uji je za klasick\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9, kter\u00e9 na n\u011bj stejn\u011b nemaj\u00ed takov\u00fd \u00fa\u010dinek jako na „norm\u00e1ln\u00edho \u010dlov\u011bka“ „Pros\u00edm n\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9.“ Pozd\u011b, u\u017e se mu tam py\u0161n\u011b vyj\u00edmaj\u00ed. „M\u00e1te doma sv\u00ed\u010dku?“ „M\u00e1me, dole v kuchyni, ale na co j\u00ed chce\u0161? Po\u010dkej, kam b\u011b\u017e\u00ed\u0161?“ Vrac\u00edm se za okam\u017eik i se sv\u00ed\u010dkou v ruce. Sirky m\u00e1m a tak m\u016f\u017eu pokra\u010dovat v mu\u010den\u00ed\u010dku. „Ur\u010dit\u011b si p\u0159eje\u0161 m\u00edt na sv\u00e9m chl\u00edpn\u00e9m t\u011ble kr\u00e1sn\u00fd obr\u00e1zek.“ Nenech\u00e1m ho odpov\u011bd\u011bt a u\u017e zapaluji sv\u00ed\u010dku. Nejd\u0159\u00edve modrou a t\u00edm \u017ehav\u00fdm voskem mu kapu p\u0159\u00edmo na hru\u010f. <\/p>\n
„Tak, nejprve ud\u011bl\u00e1me hlavi\u010dku,“ komentuji svoji \u010dinnost, a sna\u017e\u00edm se vykapat hezk\u00e9 kole\u010dko. „JAUUUU, to stra\u0161n\u011b bol\u00ed,“ k\u0159i\u010d\u00ed, a j\u00e1 se jenom pousm\u00edv\u00e1m, proto\u017ee i kdy\u017e na n\u011bho nekapu vosk poprv\u00e9, dnes mu dr\u017e\u00edm sv\u00ed\u010dku velice bl\u00edzko u t\u011bla a\u017e ho skoro olizuj\u00ed plameny. „Hlavi\u010dka je hotov\u00e1, a te\u010f mu dotvo\u0159\u00edm t\u011bl\u00ed\u010dko, p\u0159iprav se“. Modrou sv\u00ed\u010dku m\u011bn\u00edm za b\u00edlou (bohu\u017eel jin\u00e1 nen\u00ed k dispozici) a jdu na to. Za\u010d\u00edn\u00e1 dost hlasit\u011b k\u0159i\u010det, a tak mu d\u00e1v\u00e1m roub\u00edk v podob\u011b m\u00fdch spodn\u00edch kalhotek (samoz\u0159ejm\u011b pou\u017eit\u00fdch). Za\u010d\u00edn\u00e1 sebou cukat a to m\u011b fakt roz\u010diluje. „Jestli se je\u0161t\u011b pohne\u0161 tak ti to nakapu p\u0159\u00edmo na pt\u00e1ka a to teprve pozn\u00e1\u0161 co je to bolest,“ vyhro\u017euji a on se skute\u010dn\u011b pln strachu p\u0159est\u00e1v\u00e1 h\u00fdbat. Po n\u011bkolika pro m\u011b m\u00e1lo pro n\u011bho zatracen\u011b hodn\u011b minut\u00e1ch je m\u00e9 d\u00edlo u konce. Na prvn\u00ed pohled se to opravdu podob\u00e1 \u010dlov\u011bku, ale abych to up\u0159esnila m\u00e1 to b\u00fdt jako uk\u0159i\u017eovan\u00fd Je\u017e\u00ed\u0161, kter\u00fd mu nyn\u00ed le\u017e\u00ed na hrudi p\u0159\u00edmo mezi prsn\u00edmi svaly (jestli se to d\u00e1 nazvat svaly… to je vtip). On u\u017e vypad\u00e1 velmi zmu\u010den\u011b a tak mu vynd\u00e1v\u00e1m roub\u00edk a sund\u00e1v\u00e1m pouta, ale jenom proto, abych ho odd\u011blila od topen\u00ed. Ani se moc nebr\u00e1n\u00ed a tak je pro m\u011b hra\u010dka spoutat mu ruce znovu, ale pouze p\u0159ed t\u011blem, aby si dos\u00e1hl na pt\u00e1ka. „J\u00e1 chci do tebe, rozva\u017e m\u011b M\u00e1 Pan\u00ed,“ pros\u00ed a zkou\u0161\u00ed vst\u00e1t. „Ne, ud\u011bl\u00e1\u0161 si to s\u00e1m a j\u00e1 se budu d\u00edvat,“ p\u0159ikazuji a dovoluji mu pouze l\u00edbat mi nohy. Je \u00fapln\u011b jako posedl\u00fd a na prvn\u00ed pohled siln\u011b (velmi siln\u011b) vzru\u0161en\u00fd. Dech se mu st\u00e1le zrychluje a tempo jak\u00fdm si ho hon\u00ed je p\u0159\u00edmo \u010f\u00e1belsk\u00e9. Po chvilce se pokojem rozezn\u00ed hlasit\u00fd v\u00fdk\u0159ik a on st\u0159\u00edk\u00e1 p\u0159\u00edmo a\u017e na Je\u017e\u00ed\u0161e. Neodpust\u00edm si posledn\u00ed sarkastickou pozn\u00e1mku tipu „Ty jsi se ale pomrdal“ a vysvobozuji ho z pout a provaz\u016f. Nejkrut\u011bj\u0161\u00ed je sund\u00e1v\u00e1n\u00ed kovov\u00fdch p\u0159ip\u00edn\u00e1k\u016f, po kter\u00fdch mu bradavky p\u0159\u00edmo ho\u0159\u00ed. <\/p>\n
On je v\u0161ak state\u010dn\u00fd, a tak i po tomto \u00fakonu, p\u0159i kter\u00e9m zatnul zuby, odch\u00e1z\u00ed do koupelny. J\u00e1 mezit\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, zda jsem to nep\u0159ehnala (to v\u00edte, ta \u017eensk\u00e1 citliv\u00e1 povaha), ale z m\u00fdch pochyb m\u011b vyv\u00e1d\u00ed jeho slova d\u00edk\u016f a nekone\u010dn\u00e9 polibky. A tak si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee je to vlastn\u011b takhle dob\u0159e. Kdy\u017e mn\u011b na\u0161tve, tak ho potrest\u00e1m a oba si p\u0159\u00edjdem na sv\u00e9… <\/p>\n\n\n