Na sv\u00e9m hrad\u011b ryt\u00ed\u0159 statn\u00fd
\njm\u00e9nem Smil \u017eil p\u0159eudatn\u00fd,
\njen\u017e v\u0161ak jednu vadu m\u011bl,
\n\u017ee o l\u00e1sce nev\u011bd\u011bl.<\/p>\n
Nev\u011bd\u011bl ten ryt\u00ed\u0159 tup\u00fd,
\n\u017ee m\u00e1 kunda kr\u00e1sn\u00e9 chlupy,
\n\u017ee m\u00e1 velk\u00e9 trh\u00e1n\u00ed,
\njak sly\u0161\u00ed o mrd\u00e1n\u00ed.<\/p>\n
Ke v\u0161emu, co l\u00e1skou d\u00fd\u0161e,
\nn\u00e1ramn\u011b se choval ti\u0161e,
\nzkr\u00e1tka, abych pravdu d\u011bl,
\njak\u017eiv kundu nevid\u011bl.<\/p>\n
Kolem hrady toho \u010dasu
\nbylo sly\u0161et mnoho hlas\u016f,
\npravdivou pr\u00fd je ta zv\u011bst –
\nbez ocasu zrozen jest.<\/p>\n
D\u011bve\u010dky na hrad\u011b v\u0161ecky
\nm\u011bly schv\u00e1ln\u011b velk\u00e9 cecky,
\na kdy\u017e na st\u016fl nosily,
\nchodily jen v ko\u0161ili.<\/p>\n
Mnoh\u00e1 d\u011bva pak p\u0159i \u017er\u00e1dle
\ndrbala se v spodn\u00edm pr\u00e1dle,
\nn\u011bkter\u00e9 v\u0161ak, vizte bozi!
\nZ ko\u0161ile vypadly kozy!<\/p>\n
\u0160tavnat\u00e1, kozat\u00e1 b\u011bhna
\nuk\u00e1zala nah\u00e1 stehna,
\nba i n\u011bkdy v ko\u0161il st\u00ednu
\nvid\u011bt bylo chlupatinu!<\/p>\n
Bylo c\u00edtit kundy v\u016fn\u011b,
\nbyly mokr\u00e9 l\u00e1sky t\u016fn\u011b,
\nudatn\u00fd v\u0161ak ryt\u00ed\u0159 Smil,
\nni\u010deho se nechopil!<\/p>\n
Ale marn\u00e9 v\u0161e to bylo,
\n\u017e\u00e1dn\u00e9 se to nezda\u0159ilo,
\nvyp\u00e1trat tajemstv\u00ed zde,
\nm\u00e1-li ocas, nebo ne.<\/p>\n
V\u011bd\u011bli, u\u017e, \u017ee dle zvyku
\nzav\u00edr\u00e1 se v kamrl\u00edku;
\ncos tam asi \u0161uk\u00e1val,
\nbru\u010del si a hek\u00e1val.<\/p>\n
Co tam ale vlastn\u011b d\u011blal,
\n\u017ee tam ka\u017edou chv\u00edli b\u011bhal,
\nto z\u016fstalo lidem zl\u00fdm
\nryt\u00ed\u0159ov\u00fdm tajmstv\u00edm<\/p>\n
Byl tam hradn\u00ed, jen\u017e m\u011bl dceru,
\nprdelatou, na mou v\u011bru,
\nt\u00e9, jak z\u0159ela Smila jen,
\nv kund\u011b se hned d\u011blal \u0161lem.<\/p>\n
V \u00fastech sb\u00edhaly se sliny
\ndost\u00e1vala laskominy,
\nmysl\u00edc: „K\u00e9\u017e by ocas m\u011bl,
\nten by mi as do n\u00ed vjel“!<\/p>\n
Tato d\u011bva \u00fatl\u00e1 v pase
\np\u00e1sla jenom po ocase,
\ntak\u017ee \u010dasto m\u011bla sen
\no sam\u00fdch ocasech jen!<\/p>\n
Nasadila v\u0161echny lesti,
\nkter\u00e9 k srdci cestu klest\u00ed,
\ncht\u011bla, aby ryt\u00ed\u0159 Smil<\/p>\n
Nic v\u0161ak naplat, mil\u00fd zeman
\nz\u016fstal k mrdu jako beran,
\ntak\u017eev mysli lidu \u017eil
\nbez ocasu ryt\u00ed\u0159 Smil.<\/p>\n
Jak se stal ji\u017e p\u0159\u00edpad mnoh\u00fd,
\nhradn\u00ed dce\u0159i mezi nohy
\npo\u010dal pano\u0161 – mlad\u00fd hoch –
\nst\u0159\u00edkati sv\u016fj kinder\u0161tof.<\/p>\n
Ona, statn\u00e9ho jsouc t\u011bla,
\n\u0159\u00e1dn\u00fd ocas m\u00edti cht\u011bla,
\nkde\u017eto panic mladi\u010dk\u00fd
\nm\u011bl oc\u00e1sek mali\u010dk\u00fd.<\/p>\n
Dlouh\u00fd, tlust\u00fd s velkou hlavou,
\nukojil by v\u00e1\u0161e\u0148 dravou,
\nkdyby v kund\u011b jezdil t\u011bsn\u011b,
\np\u0159imrd\u00e1vala bych d\u011bsn\u011b!<\/p>\n
P\u0159\u00edslov\u00ed n\u00e1s k pravd\u011b v\u00ed\u017ee,
\nz nouze pes \u017ee kulky l\u00ed\u017ee,
\nnechala se zat\u00edm jen
\n\u0161imrat jeho blaj\u0161tiftem.<\/p>\n
Takov\u00fd mrd na polovic
\ndr\u00e1\u017edil jej\u00ed nervy t\u00edm v\u00edc,
\ntak\u017ee m\u011bla \u010dasto sen
\no sam\u00fdch \u010dur\u00e1c\u00edch jen.<\/p>\n
Plak\u00e1vala, m\u011bla ho\u0159e,
\nv hajzlu, doma i v komo\u0159e,
\na \u010d\u00edm v\u00edc se tr\u00e1pila,
\nt\u00edm v\u00edce ji svrb\u011bla.<\/p>\n
Bolest m\u011bla ve sv\u00e9m hlasu:
\n„Ach, p\u0159ec jen jest bez ocasu
\nudatn\u00fd ten ryt\u00ed\u0159 Smil,“
\nst\u00e1le jej\u00ed n\u00e1\u0159ek byl.<\/p>\n
V mrd\u00e1n\u00ed je ka\u017ed\u00fd v pr\u00e1vu,
\nka\u017ed\u00fd b\u00fdk m\u00e1 svoji kr\u00e1vu,
\ni ta ble\u0161ka mr\u0148av\u00e1
\nse same\u010dkem mrd\u00e1v\u00e1.<\/p>\n
Jenom on – ten ryt\u00ed\u0159 statn\u00fd,
\nm\u00e1 b\u00fdt k mrdu tahle matn\u00fd?
\nNem\u00e1 nikdy zv\u011bd\u011bt on,
\nk \u010demu \u017ee je klabrdon?!<\/p>\n
Sloni, psi i kom\u00e1rov\u00e9,
\nvelryba, je\u017e v mo\u0159i plove,
\n\u017e\u00e1dn\u00fd kundou nezhrd\u00e1,
\nka\u017ed\u00fd si r\u00e1d zamrd\u00e1.<\/p>\n
To p\u0159ece nem\u016f\u017ee pravdou b\u00fdt,
\naby ocas nem\u011bl m\u00edt,
\n\u0159\u00edk\u00e1vala: „Na mou \u010dest,
\nnev\u00edm, zda to pravdou jest.“<\/p>\n
Zat\u00edm tyto d\u00edv\u010d\u00ed l\u00edce
\nuzmuly mu tajn\u011b kl\u00ed\u010de
\na kdy\u017e ryt\u00ed\u0159 odjel ven,
\np\u00e1trala po cel\u00fd den.<\/p>\n
Cht\u011bla p\u0159ec uvid\u011bt taje,
\n\u010d\u00edm si ryt\u00ed\u0159 st\u00e1le hraje
\na pro\u010d m\u00e1 ten hloup\u00fd zvyk,
\nzamykat se v kamrl\u00edk.<\/p>\n
Ulekla se p\u0159evelice,
\nkdy\u017e vstoupila do sv\u011btnice,
\nnebo\u0165 v kout\u011b ryt\u00ed\u0159 m\u011bl
\nvelk\u00fd sud od povidel.<\/p>\n
Spat\u0159ila tam v\u00edc ne\u017e mnoho,
\npov\u00edd\u00e1 si: „Hrom do toho,
\nna\u010d m\u00e1 ryt\u00ed\u0159 – jak\u00fd blud –
\nv pokoji st\u00e1t tento sud?“<\/p>\n
Neb kol d\u00edry sudu toho
\nnalepeno chlup\u016f mnoho.
\n„Snad kdy\u017e na n\u011bj p\u0159ijde cht\u00ed\u010d,
\nvraz\u00ed ho tam jako ty\u010d?<\/p>\n
Snad nemrd\u00e1, u v\u0161\u00ed v\u00edry,
\nv tomhle sudu do t\u00e9 d\u00edry?
\nJist\u011b, kdyby poznal pic,
\nneprznil by sud ten v\u00edc!<\/p>\n
V sudu \u010dehos cel\u00e1 spousta
\njako kdy\u017e regiment \u0161oust\u00e1,
\nJe-li to v\u0161e semeno,
\nten mus\u00ed m\u00edt vemeno!!<\/p>\n
Kdyby tohle m\u011blo b\u00fdt,
\nto by ocas musel m\u00edt!
\nVelikou si pr\u00e1ci d\u00e1m,
\ntajemstv\u00ed to vyp\u00e1tr\u00e1m.“<\/p>\n
Vyb\u011bhla ven z kamrdl\u00edku
\nsnila o jeho pytl\u00edku,
\njak mu asi hodn\u011b st\u0159\u00edk\u00e1
\nkdy\u017e se v jej\u00ed kund\u011b zm\u00edt\u00e1.<\/p>\n
Nad\u011bj svoji v Smila vkl\u00e1d\u00e1,
\n\u017ee m\u00e1 ocas jako kl\u00e1da
\nnen\u00ed j\u00ed v\u0161ak zcela jasn\u00e9
\nzdali k jej\u00ed kund\u011b p\u00e1sne.<\/p>\n
Kdyby j\u00ed tak osud p\u0159\u00e1l,
\n\u017ee by se s n\u00ed shodoval!!
\nto by m\u011bla stra\u0161nou radost
\n\u017ee mu takhle velk\u00fd narost.<\/p>\n
Jako m\u011bs\u00edc prdel moje –
\ntvrd\u00e1 jako skaln\u00ed sloje!
\nKunda? To je l\u00e1sky hrad,
\ns n\u00edm si mus\u00edm zamrdat!!!<\/p>\n
Ode\u0161la pak dom\u016f smutna
\nvytekla z n\u00ed cel\u00e1 putna,
\nvzdychala pak moc a moc
\ncel\u00fd den i celou noc!<\/p>\n
Zd\u00e1lo se j\u00ed: „Vid\u00ed Smila!
\nJeho \u010dur\u00e1k – jak\u00e1 s\u00edla!
\nA ta hlava – jak\u00fd h\u0159ib!
\nTo by \u010dlov\u011bk touhou chc\u00edp!<\/p>\n
U\u017e se vid\u00ed – jak s n\u00edm mrd\u00e1!
\nA je na svou kundu hrd\u00e1,
\na jak ji cht\u00ed\u010d popouz\u00ed,
\nz toho snu se probouz\u00ed.<\/p>\n
\u010cas v\u0161ak kvap\u00ed div\u00fdm letem,
\nkundy d\u00e1le to\u010d\u00edm sv\u011btem,
\np\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed pak hradn\u00ed dcera,
\nco \u017ee to vid\u011bla v\u010dera?!<\/p>\n
Do\u010dkala se p\u0159ece \u010dasu,
\njak v p\u0159\u00edslov\u00ed husa klasu,
\np\u0159i\u0161el p\u0159ece en ten \u010das,
\nuz\u0159ela Smil\u016fv ocas !!<\/p>\n
Jednou p\u0159i\u0161el ryt\u00ed\u0159 z honu
\nunaven a zemdlen dom\u016f,
\nsotva me\u010d si odepjal,
\nke stolu sed a hned spal.<\/p>\n
Jak to d\u011bva uhl\u00eddla,
\nchut\u011b k mrdu dost\u00e1vala,
\nmysl\u00edc: „Te\u010f bych mohla snad
\nv kalhoty se pod\u00edvat.“<\/p>\n
Ti\u0161e bl\u00ed\u017eila se k n\u011bmu,
\npoklopec cht\u00edc rozepnout mu,
\nale ryt\u00ed\u0159, jak to \u010dul,
\nuprd se a boty zul.<\/p>\n
Lstiv\u011b po\u010dne d\u00edvka mluvit:
\n„Cht\u011bla jsem t\u011b, pane, vzbudit,
\ndo postele bys \u0161el sp\u00e1t,
\ndobr\u00e9 noci tob\u011b p\u0159\u00e1t.“<\/p>\n
Vlez jen v postel, pane mil\u00fd,
\nz\u016fstanu u tebe chv\u00edli,
\nu stolu sp\u00e1t nevhodno
\nto p\u0159ec stoj\u00ed za hovno.“<\/p>\n
„Ano, j\u00e1 chci do postele
\na ty t\u00e1hni do prdele,“
\nbru\u010del ryt\u00ed\u0159 l\u00edn\u011b moc,
\n„Li\u017e si prdel, dobrou noc!“<\/p>\n
Nemus\u00ed\u0161, pane, hned l\u00e1ti,
\ncht\u011bla jsem se je\u0161t\u011b pt\u00e1ti,
\nzda hodl\u00e1\u0161, ne\u017e p\u016fjde\u0161 sp\u00e1t,
\ndo no\u010dn\u00edho hrnce chc\u00e1t?“<\/p>\n
A hned rychle jako srnec
\np\u0159inesla mu no\u010dn\u00ed hrnec,
\nmysl\u00edc: „Kdy\u017e chc\u00e1t bude cht\u00edt,
\nmus\u00ed p\u0159ece ocas m\u00edt!“<\/p>\n
Ryt\u00ed\u0159 vzal j\u00ed hrnec z ruky,
\nj\u00ed prochv\u011bly sladk\u00e9 muky,
\nnyn\u00ed uz\u0159\u00ed pravdu zde,
\nm\u00e1-li ocas, nebo ne.<\/p>\n
Ryt\u00ed\u0159 dr\u017e\u00ed hrnec v ruce,
\npann\u011b hrozn\u011b bu\u0161\u00ed srdce.
\n„Dovol, pane, zdali sm\u00edm,
\nj\u00e1 ti hrnec podr\u017e\u00edm.“<\/p>\n
„Nechci,“ bru\u010d\u00ed ryt\u00ed\u0159 temn\u011b,
\n„a\u010d se chcanky bou\u0159\u00ed ve mn\u011b,
\nco m\u00e1m d\u011blat, to j\u00e1 v\u00edm,
\ns\u00e1m si hrnec podr\u017e\u00edm.“<\/p>\n
Pak rozepnul dva knofl\u00edky
\nu poklopce, p\u0159evelik\u00fd
\nocas jak mo\u0159sk\u00fd had
\np\u0159es okraj mu hrnce spad.<\/p>\n
P\u0159i chcan\u00ed se trochu nahnul,
\np\u0159i\u010dem\u017e pytel mu vypadnul.
\nNa ty koule hled\u011bt milo,
\nka\u017ed\u00e1 m\u011bla aspo\u0148 kilo!<\/p>\n
Chcanky ryt\u00ed\u0159 v hrnec vrh\u00e1,
\npann\u011b t\u011blem rozko\u0161 trh\u00e1,
\nona spat\u0159\u00ed – \u017e\u00e1dn\u00fd flanc –
\nkulky jako pomeran\u010d.<\/p>\n
Te\u010f je ale d\u011bva lep\u00e1
\nroz\u010dilen\u00edm cel\u00e1 slep\u00e1,
\np\u0159isko\u010d\u00ed – ne v\u00e1hav\u011b –
\nl\u00edb\u00e1 ocas na hlav\u011b.<\/p>\n
Do huby si ocas d\u00e1v\u00e1,
\nsotva se tam vejde hlava,
\nocas stoup\u00e1 v\u00fd\u0161 a v\u00fd\u0161e,
\nd\u011bva touhou sotva d\u00fd\u0161e.<\/p>\n
„Pane, nejsem v\u0161elijak\u00e1,
\nale ty m\u00e1\u0161 kabr\u0148\u00e1ka,
\ntoho vrazit v kundy d\u016fl,
\nmus\u00ed ka\u017ed\u00e1 prasknout v p\u016fl.“<\/p>\n
Ryt\u00ed\u0159 oto\u010d\u00ed k n\u00ed zraky:
\n„Kunda? Co\u017e to zv\u00ed\u0159e \u0148\u00e1k\u00fd?!“
\n„Pane, to je dvorana
\nmezi m\u00fdma nohama.<\/p>\n
Uka\u017e mi ten ocas, pane,
\nuvid\u00ed\u0161, \u017ee ti hned vstane
\njako roub\u00edk ve chv\u00edli,
\nkdy\u017e odhrnu ko\u0161ili.<\/p>\n
Chce\u0161-li rozko\u0161 mrdu zn\u00e1ti,
\nmus\u00ed\u0161 ocas v kundu d\u00e1ti,
\nne\u017e ti m\u00edza vykape!
\nHle\u010f, t\u00e1mhle je kanape.“<\/p>\n
Ryt\u00ed\u0159 divnou touhou prahnul,
\nna kundu j\u00ed rychle s\u00e1hnul
\na jak mu\u017ei p\u0159emnoz\u00ed
\nchyt ji p\u0159i tom za kozy.<\/p>\n
„Ha,“ vzk\u0159ik n\u00e1hle jako l\u00edt\u00fd,
\n„divn\u00e9 na m\u011b lezou city –
\nmus\u00edm ocas – ostudu
\nhonem vstr\u010dit do sudu.“<\/p>\n
„Ale pane,“ d\u00edvka vece,
\n„poslechni mou radu p\u0159ece,
\nnemus\u00ed\u0161 si na mou v\u00edru,
\nhonit ocas v sudu d\u00edru.<\/p>\n
M\u00e1m j\u00e1 tak\u00e9 d\u00edru s chlupy,
\ns\u00e1hni, vem si ji do ruky,
\nzanech, pane, toho bludu,
\nlep\u0161\u00ed kunda d\u00edry sudu.“<\/p>\n
„Co to ale jenom zna\u010d\u00ed,
\n\u017ee m\u011b n\u00e1hle kulky tla\u010d\u00ed,“
\npav\u00ed ryt\u00ed\u0159, „to jsem hloup,
\nocas stoj\u00ed mi jak sloup.“<\/p>\n
P\u0159istup, pane, ke mn\u011b bl\u00ed\u017ee
\na sklo\u0148 hlavu trochu n\u00ed\u017ee,
\npod\u00edvej se, a\u0165 ji zn\u00e1\u0161,
\nto je kunda, tu ji m\u00e1\u0161.“<\/p>\n
„Uka\u017e,“n\u00e1hle ryt\u00ed\u0159 \u0159ekl,
\nna kolena p\u0159ed ni klekl,
\n„zbl\u00edzka j\u00e1 se pod\u00edv\u00e1m,
\na\u0165 tu kundu dob\u0159e zn\u00e1m.“<\/p>\n
Cel\u00fd prst j\u00ed str\u010dil do n\u00ed.
\n„Ach, ta kunda lib\u011b von\u00ed,
\nto je gusto, tenhle smrad,
\nten j\u00e1 c\u00edt\u00edm tuze r\u00e1d.“<\/p>\n
Chlupy na kund\u011b j\u00ed hryzal,
\njazykem pak uvnit\u0159 l\u00edzal,
\nliboval si: „To je med,
\nse\u017eral bych tu kundu hned!<\/p>\n
Jak\u00fd skvost! Ta tvoje d\u00edra,
\nto je p\u0159ece moje m\u00edra!
\nA ty tvoje p\u011bkn\u00e9 laple –
\njsou jako vrata od kaple!<\/p>\n
A to tvoje \u010dern\u00e9 hou\u0161t\u00ed,
\nsmysly \u010dlov\u011bka opou\u0161t\u00ed,
\nto jsem jak\u017eiv nevid\u011bl,“
\ns\u00e1h j\u00ed p\u0159i tom na prdel.<\/p>\n
„Pane,“ d\u00ed mu d\u011bva v\u0159ele,
\n„lehn\u011bme si do postele,
\ntam si m\u016f\u017ee\u0161 s kundou hr\u00e1t
\na \u010dur\u00e1ka do n\u00ed d\u00e1t.“<\/p>\n
Uchopil ji ryt\u00ed\u0159 v pase,
\n„myslil jsem j\u00e1, star\u00fd prase,
\n\u017ee je kunda ke chcan\u00ed –
\nzat\u00edm slou\u017e\u00ed k prc\u00e1n\u00ed.“<\/p>\n
„Ano, pane, k mrdu jesti,
\nocas si v n\u00ed cestu klest\u00ed,
\npro ocas to skvostn\u00fd s\u00e1l,
\nkdy\u017e chce po\u0159\u00e1dati b\u00e1l.<\/p>\n
Mus\u00ed\u0161 ho tam, pane, d\u00e1t,
\nchce\u0161-li rozko\u0161 mrdu zn\u00e1t,
\ndop\u0159ej sob\u011b s\u00e9m\u011b tok,
\nkoukej, u\u017e ti kape mok.“<\/p>\n
Do naha ji ryt\u00ed\u0159 svl\u00e9knul,
\nna kanape ji pak vl\u00e9knul,
\ns\u00e1m pak tak\u00e9 ve chv\u00edli,
\nst\u00e1l tu jenom v ko\u0161ili.<\/p>\n
D\u011bva m\u011bla k mrdu vlohy,
\nhned rozt\u00e1hla p\u0159ed n\u00edm nohy,
\nrukou vr\u00e1tka rozt\u00e1hla,
\nza ocas ho p\u0159it\u00e1hla.<\/p>\n
S kulkama si chv\u00edli hr\u00e1la,
\nsamou chut\u00ed div nesrala,
\nne\u017e ryt\u00ed\u0159 jak chl\u00edpn\u00fd pes
\nbez mluven\u00ed na ni vlez.<\/p>\n
Z komnaty byl sly\u0161et \u0159ev,
\nryt\u00ed\u0159 mrdal jako lev.
\nVp\u00e1lil ho tam plnou silou,
\na\u017e krev vyst\u0159\u00edkla j\u00ed d\u00edrou.<\/p>\n
Potom za\u010dal zuby sk\u0159\u00edpat,
\nkdy\u017e mu za\u010dla \u0161\u0165\u00e1va st\u0159\u00edkat,
\npov\u00edd\u00e1 si: „To je mrd,
\nsud je proti kund\u011b prd.“<\/p>\n
Nev\u011bd\u011bl jsem, na mou v\u00edru,
\n\u017ee ty m\u00e1\u0161 tak sladkou d\u00edru,
\nte\u010f jsem poznal mrdu kvas,
\nv\u017edy\u0165 u\u017e mne to lecht\u00e1 zas.“<\/p>\n
Kunda na ocas mu p\u00e1sla,
\nmrdal, a\u017e se okna t\u0159\u00e1sla,
\na i pytl\u00edk vr\u00e1\u017eel hloub,
\nprdel\u00ed do n\u011bho tlouk.<\/p>\n
Postel vr\u017ee jako div\u00e1,
\nryt\u00ed\u0159i se je\u017e\u00ed h\u0159\u00edva,
\nmlask\u00e1 \u010dur\u00e1k v kundy \u0161lemu,
\nje to hor\u0161\u00ed ne\u017e v har\u00e9mu!!<\/p>\n
„To je kr\u00e1sa,“ d\u011bva vece,
\n„po stehn\u00e1ch mi \u0161\u00b4t\u00e1va te\u010de,
\nbyl jsi pane velk\u00fd blud,
\n\u017ees ten poklad vrhal v sud!“<\/p>\n
P\u0159\u00edval mrdu zase bou\u0159\u00ed
\nze Smila se u\u017e jen kou\u0159\u00ed,
\nstehna jim jen pleskaj\u00ed,
\njak se dole laskaj\u00ed!<\/p>\n
Pt\u00e1m se t\u011b – m\u016fj mil\u00fd pane –
\nkdy u\u017e ti zas ocas vstane?!
\nTen tv\u016fj ocas to je – tvoje kouzlo
\njen aby to nevyklouzlo!<\/p>\n
„Zas to st\u0159\u00edk\u00e1!“ ryt\u00ed\u0159 ples\u00e1
\nale jeho ocas u\u017e mu kles\u00e1
\nu\u017e i na n\u011bj je to moc!
\n„V\u0161ak n\u00e1m zb\u00fdv\u00e1 je\u0161t\u011b noc!“<\/p>\n
Ne\u017e z komnaty jeho vy\u0161la,
\nsekli si je\u0161t\u011b t\u0159i \u010d\u00edsla,
\na\u017e unaven – ryt\u00ed\u0159 Smil,
\nz kanape se odvalil.<\/p>\n
„Ach to byly sladk\u00e9 city,
\nna kund\u011b tv\u00e9 mrdu rity,“
\nvzd\u00e1val ryt\u00ed\u0159 chv\u00e1lu pann\u011b,
\nodu\u010div se samohan\u011b.<\/p>\n
„\u017de m\u00e1\u0161 vlohy ke mrd\u00e1n\u00ed,
\nud\u011bl\u00e1m t\u011b svoj\u00ed pan\u00ed,
\nzavolej sem bez cir\u00e1t\u016f,
\nmatku i sv\u00e9ho pant\u00e1tu.“<\/p>\n
Mlad\u00fd pano\u0161 t\u00e9to noci
\n\u0161oustnout si cht\u011bl mermomoc\u00ed,
\nneb mu \u010dur\u00e1k st\u00e1le st\u00e1l,
\ncht\u011bl mu pop\u0159\u00e1t v kund\u011b b\u00e1l.<\/p>\n
Nev\u011bd\u011bl v\u0161ak mlad\u00edk hrd\u00e1,
\ns ryt\u00ed\u0159em \u017ee d\u00edvka mrd\u00e1,
\nmyslel, \u017ee v kom\u016frce dl\u00ed,
\n\u017ee sp\u00ed na sv\u00e9 posteli.<\/p>\n
Vlezl oknem podle zvyku
\ndo jej\u00edho kamrl\u00edku,
\ntou\u017eil vniknouti tam hned,
\nkde mu kyne mrdu med.<\/p>\n
Pozor dal, by nebyl krav\u00e1l,
\nk posteli se ti\u0161e hrabal,
\nv\u011bd\u011bl dob\u0159e, kde to je,
\nv kter\u00e9m kout\u011b pokoje.<\/p>\n
Bez orac\u00ed v postel lez,
\nnam\u00e1k kundu, na ni vlez
\na pak ihned bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed
\ns chut\u00ed dal se do mrd\u00e1n\u00ed.<\/p>\n
Mrdal jako div\u00e9 zv\u00ed\u0159e,
\nkulky strkal a\u017e ku d\u00ed\u0159e,
\npytlem tloukl do stehen,
\njak by ml\u00e1til pot\u011bhem.<\/p>\n
Kdy\u017e domrdal, za\u010dal znovu,
\nbokem lehl si te\u010f k tomu,
\nprst j\u00ed str\u010dil do prdele,
\naby hloub byl v jej\u00edm t\u011ble.<\/p>\n
Potom zase ona vstala,
\nocas do huby mu vzala,
\npak mu prdel l\u00edbala,
\nkulky piln\u011b l\u00edzala.<\/p>\n
Za\u010dal ji te\u010f ke v\u0161em v\u0161udy,
\nmrdati rovnou do huby,
\nmyslil: „A\u0165 m\u00e1 radost ze mn\u011b,
\ndo krku j\u00ed vst\u0159\u00edknu s\u00e9m\u011b!“<\/p>\n
Pak si lehnul hezky bl\u00edzko,
\nuva\u017eoval, \u017ee m\u00e1 \u0161t\u00edstko,
\nm\u00edt tak kundu ke hran\u00ed.
\nMrdal a\u017e do sv\u00edt\u00e1n\u00ed.<\/p>\n
Pak, jak by mu ocas utnul,
\np\u0159estal mrdat, tvrd\u011b usnul,
\nr\u00e1no, kdy\u017e se probudil,
\nbyl by se rad\u0161 utopil.<\/p>\n
Vid\u011bl, \u017ee to d\u011bv\u010de nen\u00ed,
\n\u017ee to byl o jen m\u00e1men\u00ed
\na \u017ee noc tu celi\u010dkou
\nmrdal s jej\u00ed babi\u010dkou.<\/p>\n
A\u017e te\u010f poznal, \u017ee v tom temnu
\no postel se zm\u00fdlil jednu
\na \u017ee m\u00edsto k sle\u010dince
\nvlezl k jej\u00ed b\u00e1bince.<\/p>\n
Vysko\u010dil z postele hbit\u011b,
\nsk\u0159\u00edp\u011bl zuby vzteky, l\u00edt\u011b,
\nna babu pln zlosti kouk,
\nocasem o no\u010dn\u00edk tlouk.<\/p>\n
B\u00e1ba z toho radost m\u011bla,
\nl\u00edbezn\u011b mu takto d\u011bla:
\n„Ach, to byla pr\u00e1ci\u010dka,
\na\u017e m\u011b bol\u00ed chcapi\u010dka.<\/p>\n
M\u016fj starej – to prav\u00edm v\u0159ele,
\nmus\u00ed s n\u00edm j\u00edt do prdele!
\nSl\u00e1va v\u00e1m, vy jon\u00e1ku,
\ni va\u0161emu \u010dur\u00e1ku!“<\/p>\n
„Mysl m\u00e1 je sice m\u011blk\u00e1,
\nale zd\u00e1 se mn\u011b p\u0159ec velk\u00e1
\nva\u0161e kunda, na mou \u010dest,
\ndo t\u00e9 str\u010d\u00edm celou p\u011bst.“<\/p>\n
„To nevad\u00ed, mil\u00fd hochu,
\ncitronem ji pot\u0159u trochu,
\na zas bude mali\u010dk\u00e1
\njako \u0148\u00e1k\u00e1 prvni\u010dka.“<\/p>\n
„Pravda, b\u00e1bo, na mou v\u011bru,
\nj\u00e1 v\u00e1m ale na ni seru,
\nva\u0161e kunda, to je t\u016f\u0148,
\nna tu by tak pat\u0159il k\u016f\u0148.“<\/p>\n
Pro v\u00e1s nen\u00ed moje m\u00edza,
\nkundu va\u0161i pes a\u0165 l\u00edz\u00e1!
\n\u010cert aby tu chv\u00edli nes,
\nkdy\u017e jsem v noci na v\u00e1s lez!“<\/p>\n
„Vzpom\u00ednat j\u00e1 budu dlouze,
\njak vy jste mi pomoh z nouze,
\n\u017ee jste moji starou k\u016f\u017ei
\nvyd\u011bl\u00e1val, mlad\u00fd mu\u017ei!“<\/p>\n
„Byl jsem trouba – \u010dert mne vem,
\n\u017ee jsem lezl v noci sem,
\nnepoznal jsem v mrdu touze,
\nna babu \u017ee lezu pouze!“<\/p>\n
Ode\u0161el s nad\u011bj\u00ed v srdci,
\n„s frajl\u00ed zamrd\u00e1m si p\u0159eci!
\nJen co p\u0159ijde soumrak dne,
\nono to \u0148\u00e1k dopadne!“<\/p>\n
Dopadlo to – spral to kat!
\nNem\u011bl si u\u017e zamrdat!
\nZvadl jemu mrdu kv\u011bt,
\nne\u0161oustne si zas tak hned!<\/p>\n
To kdy\u017e poznal: „Hrom do Minky,
\ndo kundy i do maminky!
\nBabu mrdat – milku ztratit,
\nto se ned\u00e1 vynahradit!“<\/p>\n
Star\u00fd hradn\u00ed doma sed\u00ed,
\nna sv\u016fj ocas smutn\u011b hled\u00ed,
\nneb mu nechce v\u016fbec st\u00e1t,
\nmouchy mu na\u0148 chod\u00ed sr\u00e1t.<\/p>\n
\u017de u\u017e nem\u011bl k mrdu s\u00edlu,
\ntak si honil svoji \u017e\u00edlu,
\na\u010d to mu\u017ee nehodno.
\nZkr\u00e1tka – st\u00e1l u\u017e za hovno.<\/p>\n
Tu v\u0161ak sly\u0161\u00ed dceru Minku:
\n„Ustrojte se, pantat\u00ednku,
\nk ryt\u00ed\u0159i hned m\u00e1te j\u00edt,
\non za \u017eenu chce mne m\u00edt.“<\/p>\n
„Za \u017eenu?“ div\u00ed se hradn\u00ed,
\n„zbo\u0159 se hajzle, hrade spadni,
\ntohle p\u0159ec nem\u016f\u017ee b\u00fdt,
\nto by musel ocas m\u00edt!“<\/p>\n
„M\u00e1 ho,“ prav\u00ed nato ona,
\n„a jak\u00e9ho klabrdona!
\nV\u011b\u0159, tat\u00ednku, \u017ee ho m\u00e1,
\na jak kr\u00e1sn\u011b mrdat zn\u00e1!“<\/p>\n
„Rci mi, dcero, \u017ee jsi lhala,
\nsnad jsi s n\u00edm u\u017e nemrdala?“
\n„Ba jo, tati, tak mu st\u00e1l,
\n\u017ee mne \u0161estkr\u00e1t omrdal.“<\/p>\n
Star\u00fd radostn\u011b vyk\u0159iknul:
\n„\u0160estkr\u00e1t ti tam \u0161\u0165\u00e1vu st\u0159\u00edknul!
\nTak to bude d\u011bt\u00ed dost,
\nmn\u011b i b\u00e1b\u011b pro radost!“<\/p>\n
Hl\u00e1sn\u00fd troub\u00ed na v\u0161e strany
\na v kostele zvon\u00ed hrany,
\nhl\u00e1s\u00ed v\u0161ude: Ryt\u00ed\u0159 Smil
\npr\u00e1v\u011b se byl o\u017eenil.<\/p>\n
Lid ani sluchu nev\u011b\u0159\u00ed,
\npod\u00edvat se k hradu b\u011b\u017e\u00ed,
\nzda to pravda, neb jich p\u00e1n
\nbez ocasu byl jim zn\u00e1m.<\/p>\n
Shrom\u00e1\u017edil se lid pod hradem,
\nryt\u00ed\u0159 z\u00e1\u0159\u00ed sam\u00fdm blahem,
\nrozep\u00edn\u00e1 kalhoty,
\nukazuje nahoty!<\/p>\n
Ryt\u00ed\u0159 k lidu klidn\u011b vece:
\n„Kdy\u017e jste zde, tak d\u00edvejte se,
\nto je \u010dur\u00e1k, to je skvost,
\nten je tvrd\u00fd jako kost!“<\/p>\n
Mezi lidem rozechv\u011bn\u00ed,
\ndivadlo se zase m\u011bn\u00ed,
\nMinka nohy roztahuje,
\nsvoji kundu ukazuje.<\/p>\n
\u00dapl\u0148kem j\u00ed prdel z\u00e1\u0159\u00ed
\nv ryt\u00ed\u0159i se v\u0161echno va\u0159\u00ed,
\nkl\u00e1t\u00ed rukou ocasem,
\nlid pak hled\u00ed v\u0161ecek sem.<\/p>\n
„Sl\u00e1va,“ hu\u010d\u00ed n\u00e1rod hlasn\u011b,
\n„\u00f3, ten mus\u00ed mrdat kr\u00e1sn\u011b!
\nSt\u00e1le a\u0165 mu stoj\u00ed v sl\u00e1v\u011b,
\na\u0165 se \u010din\u00ed na sv\u00e9 m\u00e1m\u011b.“<\/p>\n
Kdy\u017e lid ryt\u00ed\u0159e tak chv\u00e1lil,
\ndo ryt\u00ed\u0159ky ho hned vp\u00e1lil,
\nlid mu d\u011blal ovaci,
\nneb m\u011bl z toho legraci.<\/p>\n
Sv\u011bt co stoj\u00ed – nev\u00edd\u00e1no!
\nRyt\u00ed\u0159 u\u017e m\u00e1 domrd\u00e1no!
\nOcas velk\u00fd vytahuje,
\nv prstech si ho protahuje.<\/p>\n
M\u00edza st\u00e1le je\u0161t\u011b kape,
\njak to v\u0161echno p\u011bkn\u011b klape,
\ndole – v lidu t\u00e1bo\u0159e
\nje to jako naho\u0159e.<\/p>\n
Na to shodil bez cavyk\u016f
\nsud, jej\u017e choval v kamrl\u00edku,
\nza k\u0159iku a p\u00edskotu
\ndo hradn\u00edho p\u0159\u00edkopu.<\/p>\n
Podle vzoru sv\u00e9ho p\u00e1na
\np\u0159\u00edkladem jim volnost d\u00e1na,
\nle\u017e\u00ed na zemi u\u017e selky,
\nmrdokvas je z toho velk\u00fd!<\/p>\n
Sam\u00e9: Ach!“ je sly\u0161et kolem,
\nkdo nemrd\u00e1 – ten je volem!
\nSemeno tu te\u010de proudem,
\nkdekdo pracuje sv\u00fdm oudem.<\/p>\n
To v\u00e1m byla lidi mela,
\nka\u017ed\u00e1 kunda n\u011bco m\u011bla!
\nTeprv s pozdn\u00edm ve\u010derem
\nt\u00e1hl ka\u017ed\u00fd s keserem.<\/p>\n
Proto v erbu toho Smila
\nz\u0159\u00edt je sud, v n\u011bm s chlupy d\u00edra,
\nuprost\u0159ed pak sed\u00ed lev,
\njak tam l\u00ed\u017ee z kundy krev!<\/p>\n\n\n