S ovocem je to tak, \u017ee ho nikdy nen\u00ed akor\u00e1t. Jednou je ho m\u00e1lo a jindy zase tolik, \u017ee \u010dlov\u011bk nev\u00ed, co s n\u00edm. Dojde-li k takov\u00e9mu p\u0159\u00edpadu, je mi obvykle l\u00edto nadbyte\u010dn\u00e9 ovoce vyhodit nebo nechat shn\u00edt. <\/p>\n
Tehdy p\u0159ebytky rozd\u00e1v\u00e1m, ov\u0161em tak, \u017ee si z\u00e1jemci mus\u00ed sami natrhat. Jednoho l\u00e9ta se to stalo se \u0161vestkami. Bylo jich tolik, a\u017e se v\u011btve oh\u00fdbaly. Z\u00e1jem o natrh\u00e1n\u00ed do knedl\u00edk\u016f a do kol\u00e1\u010de projevila kolegyn\u011b, hezk\u00e1 t\u0159icetilet\u00e1 „Schwarze Rose“ jm\u00e9nem Magda. Dostavila se jednoho odpoledne, p\u0159istavil jsem j\u00ed \u017eeb\u0159\u00edk a s\u00e1m si hled\u011bl jin\u00e9 pr\u00e1ce, kter\u00e9 je v zahrad\u011b v\u017edy dost. Asi po hodin\u011b se Magd\u011b, m\u011bstsk\u00e9 pani\u010dce nezvykl\u00e9 manu\u00e1ln\u00ed pr\u00e1ci, od st\u00e1n\u00ed na \u017eeb\u0159\u00edku a od natahov\u00e1n\u00ed rukou zasekl kr\u010dn\u00ed obratel. Cel\u00e1 zk\u0159iven\u00e1 s n\u00e1mahou a s pl\u00e1\u010dem slezla ze stromu. Um\u00edm dost dob\u0159e l\u00e9\u010dit leh\u010d\u00ed p\u0159\u00edpady \u00faraz\u016f p\u00e1te\u0159e, a tak jsem se nab\u00eddl, \u017ee Magd\u011b p\u00e1te\u0159 vymas\u00edruji. <\/p>\n
Za\u0161li jsme do chaty a vestoje jsem se dal do mas\u00e1\u017ee Magdiny \u0161\u00edje a horn\u00ed \u010d\u00e1sti zad. Asi jsem to d\u011blal dob\u0159e, nebo\u0165 Magd\u011b blok viditeln\u011b povolil. Za\u010dala m\u00edt roupy. Zat\u00edmco jsem byl soust\u0159ed\u011bn na jej\u00ed obratle, ona vy\u0161pulila zadnici a ot\u0159ela se mi j\u00ed o poklopec. Ne\u0159ekl jsem nic, ale asi o p\u011bt centimetr\u016f jsem ustoupil. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed to ud\u011blala znovu. T\u0159eba\u017ee byla oble\u010den\u00e1, c\u00edtil jsem p\u0159es textil, jak se j\u00ed p\u016flky roztahuj\u00ed jako kle\u0161t\u011b a ohmat\u00e1vaj\u00ed m\u016fj \u00fad. Znovu jsem o p\u011bt centimetr\u016f ustoupil, tentokr\u00e1t s varov\u00e1n\u00edm. „Kdy\u017e m\u011b bude\u0161 vyru\u0161ovat, dostane\u0161 na prdel.“ P\u0159edstava v\u00fdprasku ji asi zaujala, nebo\u0165 vz\u00e1p\u011bt\u00ed ud\u011blala tento pohyb pot\u0159et\u00ed, tentokr\u00e1t je\u0161t\u011b okat\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Sp\u00ed\u0161 abych nevypadal jako mluvka, ne\u017e se skute\u010dn\u00fdm \u00famyslem ji potrestat, jsem nechal mas\u00e1\u017e mas\u00e1\u017e\u00ed a vydal se do zahrady. Ulomil jsem dv\u011b p\u011bkn\u00e9 l\u00edskovky, otrhal z nich list\u00ed a vracel se do chaty. Absolutn\u011b jsem nev\u011bd\u011bl, na\u010d mi ty pruty budou, proto\u017ee a\u017e dosud jsem \u017e\u00e1dnou \u017eenu neuhodil. Kdy\u017e jsem vstoupil do chaty, pochybnosti m\u011b p\u0159e\u0161ly. <\/p>\n
Po podlaze se v\u00e1lely sp\u011b\u0161n\u011b svle\u010den\u00e9 \u017eensk\u00e9 svr\u0161ky a na pohovce pod oknem le\u017eela Magda. Nah\u00e1. Le\u017eela na b\u0159i\u0161e s rukama m\u00edrn\u011b vzpa\u017een\u00fdma s nohama m\u00edrn\u011b rozta\u017een\u00fdma a po cel\u00e9m t\u011ble se lehce chv\u011bla. Snad chladem, snad studem, snad o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, co bude d\u00e1l. Najednou jsem nepot\u0159eboval radu, co m\u00e1m ud\u011blat. Uchopil jsem jednu z l\u00edskovek a za\u010dal jsem Magdu \u0161vihat po tom jej\u00edm n\u00e1dhern\u00e9m zadku. D\u00edvka k\u0148u\u010dela bolest\u00ed, ti\u0161e kv\u00edlela a na t\u011ble j\u00ed vysko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee, ale nikterak se nepokusila v\u00fdprasku se vyhnout. <\/p>\n
Naopak. Kroutila p\u00e1nv\u00ed, jak to um\u00ed jen \u017eeny, aby ka\u017ed\u00fd centimetr polokoul\u00ed byl vystaven blahod\u00e1rn\u00e9 mas\u00e1\u017ei. Jak mrsk\u00e1n\u00ed pokra\u010dovalo, Magda postupn\u011b zauj\u00edmala polohu ko\u010dky chystaj\u00edc\u00ed se ke skoku: zadek vysoko vzty\u010den\u00fd, u\u0161i zabo\u0159en\u00e9 mezi vzpa\u017een\u00fdma rukama, hroty \u0148ader trouc\u00ed se o drsn\u00fd p\u0159ehoz pohovky. P\u00e1nev kmitav\u00fdmi pohyby vyb\u00edhala vst\u0159\u00edc trestaj\u00edc\u00edmu n\u00e1stroji, h\u00fd\u017ed\u011b se od sebe vzdalovaly, \u017el\u00e1bek mezi nimi se st\u00e1val m\u011bl\u010d\u00edm. Jako kan\u00f3n \u010dn\u011bl ke stropu kone\u010dn\u00edk a v jeho sousedstv\u00ed do\u0161iroka rozev\u0159en\u00e1 vlhnouc\u00ed mu\u0161li\u010dka. T\u0159eba\u017ee jsem to nem\u011bl v \u00famyslu, v t\u00e9to poloze nebylo mo\u017en\u00e9, aby n\u011bkter\u00e1 z ran prutem nep\u0159ist\u00e1la na t\u011bchto m\u00edstech nejcitliv\u011bj\u0161\u00edch. Magda k\u0159i\u010dela rozko\u0161\u00ed. Kdy\u017e se mi zlomila druh\u00e1 z obou l\u00edskovek s vypl\u00e1cen\u00edm jsem p\u0159estal. Magdina prcka a horn\u00ed \u010d\u00e1st stehen m\u011bla barvu va\u0159en\u00e9ho raka. Jedin\u00e9 m\u00edste\u010dko nebylo b\u00edl\u00e9. <\/p>\n
Magda se p\u0159ekulila na znak. Kolena m\u011bla m\u00edrn\u011b pokr\u010den\u00e1 a proklat\u011b daleko od sebe. Hled\u011bla na m\u011b o\u010dima \u010dern\u00fdma jak uhel a zalit\u00fdma vlhkost\u00ed. Nebyly to slzy. Dlouho jsme se vz\u00e1jemn\u011b d\u00edvali do o\u010d\u00ed. Asi mi n\u011bco signalizovala, ale j\u00e1 jsem byl tehdy takov\u00fd v\u016fl. Kdy\u017e j\u00ed do\u0161lo, \u017ee jej\u00ed sign\u00e1ly bu\u010f nep\u0159ij\u00edm\u00e1m, nebo je nedok\u00e1\u017eu de\u0161ifrovat, ujala se iniciativy sama. Uchopila m\u011b za ruku a polo\u017eila si ji na ohanb\u00ed. \u017de m\u011b to d\u0159\u00edv nenapadlo. Po mas\u00e1\u017ei vn\u011bj\u0161\u00ed mus\u00ed z\u00e1konit\u011b n\u00e1sledovat mas\u00e1\u017e vnit\u0159n\u00ed. Zajel jsem j\u00ed rukou do jesky\u0148ky a ud\u011blal j\u00ed pomy\u0161len\u00ed. Pot\u0159ebovala toho (a vydr\u017eela) opravdu hodn\u011b. Kdy\u017e m\u011bla dost, spustila nohy z postele. O\u010di m\u011bla je\u0161t\u011b st\u00e1le kaln\u00e9, te\u010f v\u0161ak nepochybn\u011b \u0161t\u011bst\u00edm. Rozepla mi kalhoty, st\u00e1hla spodky. Vylet\u011bl z nich pt\u00e1\u010dek, kter\u00e9mu jeho klec u\u017e byla viditeln\u011b t\u011bsn\u00e1. Uchopila ho \u00fasty, chv\u00edli rty mas\u00edrovala p\u0159edko\u017eku a potom si ho nechala vklouznout a\u017e do krku. Rukama m\u011b dr\u017eela za h\u00fd\u017ed\u011b a jazykem odp\u0159edu dozadu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla po \u0161vu \u00fadu. Nazna\u010dil jsem j\u00ed, \u017ee to u\u017e dlouho nevydr\u017e\u00edm, ale ona jen stiskla zuby. V\u00fdbuch nedal na sebe dlouho \u010dekat. B\u00e1l jsem se, \u017ee se udus\u00ed. Kdy\u017e jsem j\u00ed zap\u00ednal podprsenku p\u0159iznala se, \u017ee nikdy netu\u0161ila, \u017ee v\u00fdprask na hol\u00fd zadek m\u016f\u017ee b\u00fdt tak kr\u00e1sn\u00fd. Mou v\u00fdzvu p\u0159ijala ze zv\u011bdavosti a se strachem, ale te\u010f vid\u00ed, \u017ee neud\u011blala chybu. Domluvili jsme se, \u017ee si na\u0161e mal\u00e9 cvi\u010den\u00ed ob\u010das zopakujeme a chv\u00edli jsme kuli pl\u00e1ny, jak v\u00fdprask je\u0161t\u011b vylep\u0161\u00edme: sv\u00e1z\u00e1n\u00ed do kozelce, roub\u00edk, b\u0159ezov\u00e1 metla, \u0159emen, kop\u0159ivy, klyst\u00fdr… <\/p>\n
K ni\u010demu z toho v\u0161ak u\u017e nedo\u0161lo, nebo\u0165 Magda se b\u00e1la, \u017ee jej\u00ed \u017e\u00e1rliv\u00fd man\u017eel si v\u0161imne jitrnic na jej\u00ed prd\u00fdlce. Na \u0161vestkou sez\u00f3nu v\u0161ak vzpom\u00edn\u00e1 dodnes a v\u017edy se j\u00ed podivn\u00fdm zp\u016fsobem zakal\u00ed zrak. <\/p>\n\n\n