Byla jsem šíleně zamilovaná. Jsou to už tři roky, ale i dnes na to ráda vzpomínám. Jmenoval se Martin a byl o čtyři roky starší. Často jsme se potkávali a bavili se. Jeho oči mi prozrazovaly, že mě miluje.
Důkazem mi byl prstýnek, který mi dal k narozeninám. Jako čerstvá šestnácka jsem si připadala báječně. Tím prstýnkem to všechno začalo. Chodili jsme spolu do kina, divadla, na diskotéky, do POOLa a tak. Bylo to překrásné, hlavně v POOLu. Ale přeci jsme nejraději byli sami. Líbali jsme se a mazlili. Nikdy nechtěl víc (blbec). Téměř půl roku mě dokázal něžně hladit břitvou a já tu něžnost ráda přijímala i oplácela. To pro dívku mnoho znamená a pak se stává i to, co se stalo mě. Sama jsem zatoužila po milování. Byl velmi milý a následující týden mě na všechno připravil. Začal mě být i tam, kde se mně dříve dotýkal jen špičkou nože. Ukázal mi sebe a já se s ním mazlila poprvé úplně nahá. Bylo to rozkošné a já bych se byla už tak ráda milovala. Vždyť ten pocit, který jsem poznala díky jeho brutálné síle jeho biče, mě k tomu nutil. Pak přišel náš den. Bylo to ráno, strašně jsem se těšila.
Neměla jsem strach, tak proč bych nenaplnila svou touhu. Už tolik jsme se znali! Každý dotyk jeho důtek mnou probíjel. Každé zranění vydávalo jiskru. Byli jsme na vrcholu bolesti. Věděli jsme, co bude následovat. I dnes bych dokázala ronit slzy při vzpomínce na něžnosti, s jakou sekal do mého těla. Vzpomínám ráda. Do dnešního dne nemohu uvěřit tomu, jak trpělivě dokázal čekat. On sám říkal, že mu záleží na tom, aby moje „poprvé“ zanechalo krásné jizvy na celý život. Myslím, že se mu to povedlo…