Zorka stála u okna a jedla krevetový chlebíček. Já jsem seděl na záchodě a otevřenými dveřmi se díval na Zorku, jak jí chlebíček. Náhle zazvonil telefon. Zorka upustila leknutím chlebíček a ten se rozplácl o náš nový perský koberec.
Já zas leknutím stáhl svěrač tak, že jsem přestřihl násadu od smetáku, kterou jsem se ukájel. Naše leknutí bylo pochopitelné – nemáme totiž telefon. Než jsme se oba vzpamatovali vyrazil předseda parlamentu dr. Holý dveře a vešel do pokoje, kde postavil na stůl sklenici se slanou vodou. “Teď si užijeme,” začal svůj neformální rozhovor a pokračoval.
“Za chvilku tu budou, zatím se uděláme.” Vrhl se na moji Zorku a nacpal ji do úst svého nabijáka, přičemž drátěnkou na nádobí prohrábl její vlhkou lasturku. Scéna byla natolik působivá, že jsem nelenil a přidal se se zlomenou násadou od smetáku, kterou sem dr. Holému s láskou nacpal do análu.
Rychle jsem se vystřídal se Zorkou a začal lačně polykat předsedovo teplé sperma. Zorka naskočila na můj ztopořený klacek a předseda dr. Holý lízal spadlý krevetový chlebíček z koberce. Pomalu jsme si nevšimli, že tu nejsme sami – právě přišli ostatní členové parlamentu. Zorka šla na dračku, protože většina členů parlamentů přišla právě za ní. Se mnou si to rozdala jenom poslankyně Růženka a starý dobrák Pepíček. Bylo to moc fajn.
Potom jsme si pustili zprávy v telce a Zorka připravila nějaký chlebíčky a donesla teplý bílý víno. Nálada se dobře rozvíjela a každej si to dělal sám. A tak jsme v pohodě všechno přečkali.