Tak, jako každé léto, jeli jsme i letos s mou přítelkyní Janou a našimi přáteli Martinou a Petrem na tremp. Tentokrát jsme si vybrali lesy Českomoravské vrchoviny. Autobusem jsme dojeli do Humpolce, a pak celý zbytek dne pomalu cestovali pěšky prostě někam, abychom k večeru uprostřed pustiny, daleko od veškeré civilizace rozložili tábor.


007
To správné místo jsme objevili poměrně brzo, takže v sedm hodin jsme už měli připravený nocleh a v kotlíku hotový guláš. Byla to taková malá paseka ze všech stran obklopená borovým lesem.

Když jsme dojedli, bylo ještě moc světlo na zpěv při kytaře u táboráku, a tak jsme jako obvykle v podobné situaci začali hrát karty. Při tom samozřejmě kolovala lahvinka Citruse. Nevím, kde se to v Petrovi vzalo, snad z nějaké narážky, že prohraje i kalhoty, ale najednou navrhnul, že hrát o sirky je nuda, a že bysme to mohli trochu zpestřit tím, že bysme hráli o fanty. Jednohlasně schváleno, stačilo trochu vylepšit pravidla, aby byl jednoznačný nejen vítěz, ale i poslední.

Chtělo to trochu změnit taktiku, teď není důležité vyhrát, ale nebýt poslední. Pak mě napadlo, že jsem ještě Martinu neviděl nahou, a že jí možná brzy uvidím. Ta představa mě hrozně vzrušila, a hned jsem spekuloval, jak hrát, aby prohrávala Martina, která byla v kole hned po mě. Martina opravdu hned v první hře prohrála, ale tím že si sundala jednu botu jsem se ke svému cíli moc nepřiblížil.

V dalších kolech jsem už takové štěstí neměl, zřejmě také ostatní zaujali stejný postoj jako já. Zejména Petr se evidentně snažil co nejdříve svléknout mou Janu. Uvědomil jsem si, že mi to kupodivu vůbec nevadí. Šlo to pomalu, ale u tohoto typu hry je jasné, že dřív nebo později musíme skončit všichni nazí. Petr však se svlékáním Jany postupoval přeci jen rychleji. Konečně přišla rozhodující hra. Po tom, co si Martina postupně svlékla obě boty, ponožky, řetízek a nyní také kalhoty stačí, aby ještě jednou prohrála a uvidím její kozičky, protože už je jen v tílku a kalhotkách. Teď Martina musí prohrát! Jana už je dvě hry jen v kalhotkách a my s Petrem už toho taky na sobě nemáme moc.

Nepovedlo se, prohrála Jana. Svlékla se donaha a řekla: „Tak a je po zábavě“.
„Proč myslíš? Přeci teď neskončíš a nezkazíš zábavu!“ odpověděl jsem.
„A co si mám sundat, když prohraju? Kůži?“
„Neboj, jestli prohraješ, něco vymyslíme. Přesněji vymyslí to ten kdo vyhraje,“ pousmál jsem se.
Má úprava pravidel byla přijata bez řečí, Jana si trochu rozpačitě sedla a začala rozdávat karty.

V další hře se mi konečně podařilo sundat z Martiny tričko a byl jsem šíleně vzrušený. Seděl jsem tu mezi svou úplně nahou přítelkyní a kámošovou holkou jen v kalhotkách.

Začal jsem si ale uvědomovat ošemetnost toho, co jsem navrhnul. Co když Jana prohraje? Co udělá Martina, když bude ta, co dává úkol? A co když Petr? Nebudou chtít raději skončit (chci přeci ještě vidět Martinina bobříka!)? A co když si Petr vymyslí něco co jako Janin kluk nebudu moct překousnout! Musím vyhrát!

Nevím, jestli jsem měl takové štěstí, nebo jsem se tak moc snažil, nebo mě nechali schválně vyhrát. V každém případě jsem hned v následujícím kole já vyhrál a Jana prohrála.
Už v průběhu hry jsem přemýšlel o tom, jak se obě holky snaží zakrývat ňadra a Jana i klín, aby při hře byly co nejméně vidět. Z toho taky vzešel můj nápad. Vzal jsem silnější dlouhý klacek, roztáhl Janě do široka nohy a řemínky jí připoutal kotníky k tomu klacku, tak aby musela zůstat rozcapená.

„Tak, takhle teď zůstaneš, dokud nevyhraješ a nepřikážeš tomu kdo prohrál, aby tě odvázal!“
Zle se na mě zatvářila a řekla: „No počkej, až vyhraju já a ty prohraješ, tak si na tobě smlsnu !“ Čímž fant přijala a nevinná hra na fanty tím vzala drsnější obrat směrem, který jsme naznačili.
V další hře jsem připravil Martinu o kalhotky, ale pak jsem se přistihl, že vlastně chci prohrát, protože mě k zbláznění vzrušovala představa, co na mě Jana asi chystá. Naše trojice skončila vyrovnaně, všichni jsme skončili nazí dřív, než došlo na další fant – úkol.

V následující hře jsem prohrál, tak jak jsem vlastně chtěl, ale vyhrál Petr. Trochu nedomyšlenou eventualitu vyřešil Petr tím, že řekl: „Tak dojdi pro další lahvinku Citruse a až si budeš sedat, nech nohy od sebe, ať si holky taky užijou“.

V dalším kole vyhrála Jana a prohrál Petr. Kupodivu nechtěla odvázat. Místo toho si vzpomněla na nějaký pornofilm, ve které striptér dovedně roztočil penis, že opisoval krásný kroužek. Petrovi se to moc nedařilo, mával svým ocasem na všechny strany, ale kroužek se ne a ne povést. Nicméně Jana byla spokojená, a tak jsme hráli dál. Jana se teď snažila, a tak vyhrála znovu… a já jsem prohrál.

„Tak, teďko mi odvážeš nohy a namísto tohohle klacku mi nohy přivážeš k tomu svému klacku. Jednu nohu k žaludu, druhou ke koulím!“ Tak tohle bylo opravdu tvrdé, konec laškování, došlo na sex. Sex v podání mé mírně SM přítelkyně. Trochu jsem se styděl a chtěl odporovat, ale vzrušení mě přemohlo. V průběhu další hry Jana pořád dávala nohy k sobě a od sebe, kam až jí to řemínky tahající za můj ocas dovolily, takže jsem nemohl neprohrát. Měl jsem dost co dělat, abych se hned neudělal. Naštěstí ani Jana se příliš nesoustředila, takže vyhrála Martina. Ta si mě postavila čelem ke stromu a našlehala mi přes zadek jehličnatou větví.

Konečně se mi podařilo znovu vyhrát a úkol jsem dával Martině. Ta mi krásně nahrála na smeč, když prohlásila: „Tak honem, poslední kolo, už se stmívá a neuvidíme na to.“
„Jen se neboj, tady máš baterku a pěkně si jí strč do pičky a budeš celou hru svítit jako světluška!“ zněl můj úkol. Petr trochu nervózně poposedl, ale spíš, že na to čekal, než že by protestoval.

Příští kolo dávala úkol Jana Petrovi. Mezi tím říkala Martina: „Tak, dál už nesvítím, nebo se z toho udělám, končíme“. A já jsem navrhnul: „No, na karty je už asi opravdu tma, ale teď už nakonec stejně nikomu nejde o karty, navrhuju nazývat věci pravými jmény a hrát flašku. První otočení ukáže otrokáře, druhé otroka, abysme správně pojmenovali i naše funkce. Jana při tom utahovala řemínek Petrovi za pytlík a pověsila na něj prázdný kotlík. „Tak takhle budeš stát!“ přikázala a pokračovala k nám: „No jo, ale to bude moc krátké, já chtěla, aby to tak chvíli držel, třeba bysme v tom mohli ještě něco uvařit…“

„No, za to mu hned za chvilku můžeš udělat něco jiného. A nebo si musíš vymýšlet úkoly, při kterých se bude něco dít.“
Ale to už jsem roztáčel flašku a během chvíle bylo jasné, že Martina teď dává úkol mě. „Já ti dám světlušku! Tady máš tu baterku, vyndej z ní baterky a nacpi ho tam. Pětkrát po sobě, abys z toho něco měl!“ Udělal jsem jak chtěla, ale svítilna na malé monočlánky nebyl přece jenom můj rozměr. Musel jsem si ho pořádně namazat, nechat ho trošku klesnout a narvat ho tam. Čtvrtý pokus jsem musel vzdát v půlce, abych nevyplnil baterku semenem. Martina mi dala jedno kolo odklad, a tak jsem znovu roztočil flašku. Ironií osudu jsem tentokráte vyhrál já a Martina prohrála. Vymyslel jsem si na ní, že do sebe musí dostat plechovku od piva a jestli jí to nepůjde hned, tak se nejdřív musí roztáhnout flaškou. Takže jsme tam pak seděli proti sobě, ona si honila píču flaškou od Citruse, zatímco já jsem ho cpal do baterky a Jana s Petrem se tím pohledem hrozně bavili. Právě když jsem dokončil zbývající dvě „zasunutí“, šáhla Martina po plechovce od piva a po několika vteřinách snahy jí do sebe dostala za mohutného orgasmu.

V zápětí flaška ukázala jako výherce Janu a ta mě zarazila, když jsem chtěl roztočit flašku k určení jejího otroka. „Počkej, proč to komplikovat, jeden vyhraje a všichni ostatní jsou otroci a nejlíp na
určitou dobu – třeba 10 minut!“ Ta se teda rozjíždí! Ale nakonec proč ne. Opět jednomyslně schváleno, radou čtyř lidí sexuálně vybuzených k nepříčetnosti.

Vzala ten klacek, ke kterému byla na začátku připoutaná (nutno říci docela tlustá a těžká kláda) a jeden konec přivázala k mému ocasu. Pak naproti mě postavila Petra, zvedla druhý konec klády a přivázala ho k jeho ocasu. „Tak Martino, ty teď budeš podlézat tu kládu a kluci jí budou postupně snižovat.“ I když byla kláda úplně nahoře, měla s tím opilá Martina docela problémy, ale pokaždé, když se na poslední chvíli zachytila klády, aby neupadla, jí Jana řekla jen: „Nevadí, nevadí, zkus to znova“. Martině se to povedlo snad až na podesáté a já jsem měl opět párkrát problémy, abych jí při tom nepostříkal. Řekl bych, že Petr na tom byl stejně jako já.

Jana pochopila, že nemá smysl dávat laťku níž, a tak zavelela: „Martino odvaž je!“ „Kam jdete? Deset minut ještě neuplynulo! Martino, lehni si tady do toho mechu a vy kluci jí teď oba opícháte. Ale budete se pěkně střídat. Každý třikrát přirazí a pustí toho druhého. Začíná Petr, protože je na domácí půdě!“

Musím říct, že mě trochu zarazilo, že mi Jana přikazuje, abych před ní opíchal jinou holku. Ale proč ne? Tempo, které nám určila bylo vražedné. Za tři přírazy jsem se nemohl udělat, ale pokaždé jsem cítil, že už je to hrozně blízko. Najednou, zrovna když šukal Petr, Jana zatleskala, tak deset minut uplynulo, končit, jdeme hrát dál.

Petr jí ale odbyl: „Jděte napřed, hned jsme u vás,“ ale ani já jsem nemínil jen tak přestat. Přitočil jsem se k Janě zezadu, ohnul jí v pase a strčil jí ho tam. Zběsile jsem jí pak zezadu na stojáka opíchal. Za nějaký čas jsme se pak všichni čtyři sešli u spacáků, ale protože byla  teplá letní noc, zůstali jsme ležet na spacácích, nazí, na jedné hromadě. Brzy jsme usnuli vyčerpáním, ale v průběhu noci jsem se několikrát přistihl, že mám jazyk v nějaké píči, ani nevím které a penis v jiné, jindy jsem zase měl pocit, jako by přímo na mě někdo šukal. Ráno, při snídani jsem pak konstatoval: „Docela pěkné místo, ne? Možná bysme tu ještě mohli nějakou noc zůstat a třeba si zahrát karty…“

Na čundru
Štítky:            

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..