Mrzlo a pod podrážkami lupal sníh. Ujel mě poslední autobus. Zamířil jsem do nejbližší hospody, abych tam u grogu uvažoval co podniknu. Seděli tam jen dva strejci, bylo před zavírací hodinou. Přiloudala se ke mně servírka jako proutek, ale prsa měla aspoň čtyřky.
012

Nevěřil jsem svým očím, byla to má někdejší spolužačka Alenka. Zanesla strejcům poslední pivo a přisedla si. Svěřil jsem se jí s tím, co mě potkalo. Když se strejci zvedli, přišla znovu ke mně a nabídla přespání v podkrovním pokojíku. Samozřejmě jsem přijal. To jsem ještě nevěděl, že budeme v jedné posteli. Nahoře zhasla a rychle se odstrojovala. Oknem tam pronikalo světlo z pouličního osvětlení, nemohlo mně ujít, jak od těch dnů, kdy jsme se spolu často mazlili, vyspěla. Navrhl jsem jí, že bychom si mohli zavzpomínat na ty naše naivní milostné hrátky. Řekla, že ty časy jsou pryč a že je zasnoubená. Zajímalo mě s kým. Vyslovila Evženovo jméno. Věděl jsem o něm pouze to, že se stal vojákem z povolání. Zeptal jsem se, kde slouží a dozvěděl se, že v Houkově a že k ní jezdí na víkendy. Znal jsem Evženův názor na ženy a hned mně bylo jasné, že vodí Alenku za nos. Chtěl jsem ji obejmout a popovídat si o tom, ale odsunula se a připomněla mi můj slib na schodišti, že si nebudu k ní dovolovat. „Přeci si nemyslíš, že je ti věrný?“ zabručel jsem, její blízkost mě znervózňovala. „Evžen mě má opravdu rád,“ vyhrkla a vzlykla.

„Nebudu ti to tady vyvracet, ale abys nebyla pak zklamaná. Ty přeci nejsi žádná pipka, která musí čekat, až jí hodí někdo zrníčko…“ hučel jsem do ní, ale nedosáhl ničeho. A pak jsem sáhl k osvědčenému triku, začal jsem se oblékat. Zabořila obličej do polštáře a rozplakala se. Zeptal jsem se, kde najdu klíč, abych se dostal z baráku. Uchopila mě za ruku, vymáčkla ze sebe, že jí je smutno. „A chceš mě nechat odejít…“ řekl jsem a přisedl. „Udělalo, by ti dobře, kdybych tě pomazlil.“ „Jenže ty bys toho určitě zneužil…“ zakňourala. Namítl jsem, že bych jí nedokázal ublížit. Potáhla, otřela si slzy. Zamumlala, jestli mně může věřit. „Lhal jsem ti někdy, Alenko?“ Rozepnul jsem výstřih její noční košilky, ponořil do něho rty, sjel k jejím pevným ňadrům. „Ale jen mazlit,“ zašeptala přiškrceně a začala pod mými polibky malátnět, připadala mi vyprahlá jako půda, která už leží dlouho ladem. „Kdyby se ti něco nelíbilo, řekni a já ihned přestanu,“ prohlásil jsem, vyhrnul jí košilku nad ňadra a s jazykem vysunutým z úst, putoval po jejím bříšku až k pupeční jamce a vzápětí se vracel, abych se věnoval kozám.. Alenka se roztřásla. Zamířil jsem znovu k jejímu klínu a než semkla nohy, ponořil jsem mezi ně hlavu. Olízl jsem stydké pysky, vsunul špičku jazyka do pukliny. Popadla mě za hlavu, namítla, že takhle jsem se s ní nikdy nemazlil. „Jsem přece o nějaký ten rok starší, Alenko.“ Rozfoukl jsem zvlněné ochlupení a zaryl se jazykem do její kundičky, vyhmátl hrbolek poštěváčku. Škubla tělem, nadechla, a pak velice zvolna jako by chtěla, abych měl dojem, že za to nemůže rozevřela víc nohy. Zavířil jsem kolem postěváčku a jak se zvětšoval, snažil jsem se ho vsát mezi rty. Když se mi to podařilo, prohnula se, jako by byla z gumy, sevřela mi hlavu dlaněmi, vtiskla si ji do klína a roztřásla se. Pak mě pokropila lepkavou šťávou. „A tomuhle ses bránila?“ Dostal jsem se lokty na úroveň Alenčiných nádherných prsou, líbal ji na vypjatý krk.

Můj tvrdý ocas jí poškubával u kundičky, ale zatím ho asi nevnímala. Domníval jsem se, že mám vyhráno, ale sotva jsem vsunul žalud mezi pysky, Alenka se zazmítala a překulila se na břicho. „Tak ti to udělám odzadu!“ umínit jsem si, ale semkla nohy a nepovolila je. Zaklel jsem nahlas. „To, co chceš, nemůžu… „ozvala se přeskakujícím hlasem. „Protože jsi hloupá!“ sykl jsem, moje touha po ní se stala až bolestivou. Jestli ji nezdolám, budu si to muset udělat vlastní rukou! „Tak mi ho strč… „zajíkla se, „do prdelky.“ Slyším dobře? Do kundičky nemohu, ale nabízí mně to, oč jsem žádal marně už několik přítelkyň! „Nadzvedni se.“ Alenka poklekla, vysunula proti mně hýždě, vztáhla za sebe ruku, promnula mi pyj, jako by ho chtěla ztenčit, sama si ho nasadila k dírce. Na nic jsem už nečekal a napíchl ji. Řiťka mě sevřela daleko pevněji, než to dokáže pochva. Vězel jsem v hlubinách jejího zadečku a letělo mi hlavou. Odhodlala se k tomu teprve, když jsem ji chtěl načnout. Ale co ta její zručnost? Asi nejsem první, kdo jí tam pronikl… Povytáhl jsem pyj a znovu ho vrátil do prostoru, jenž mi připadal naprosto bez konce. Alenka trhaně dýchala.

Levou rukou jsem jí sevřel rameno, pravou zabloudil pod břicho, našel zduřelý klitoris. S chrčením jsem do ní chrlil proud semene. „A co jsi z toho měla ty?“ zeptal jsem se, když jsme leželi vedle sebe. „Pocit, že jsem tě tam plná je fantastický. „A pomohl jsi mně rukou. Tohle jsi asi s žádnou ještě nedělal, co?“ „Máš pravdu. Všechny se tomu vyhýbaly. Ale proč…“ Zakryla mně ústa dlaní. „Kdyby Evžen tušil, že jsi u mne, asi by mě zabil.“ „To by ses mu musela přiznat…“ „Poznal by to.“ Zasmál jsem se tomu, jak je naivní, ale zašeptala, že je dosud panna a že Evžen chce, aby to tak zůstalo až do jejich svatební noci. Nevěřil jsem vlastním uším. „Alenko, ty jsi to opravdu ještě nedělala do kundičky?“ „Mám Evžena ráda, chci mu zůstat věrná. A teď už spi, ráno musíme brzy vstávat.“ Stulila se mně do náruče a brzy pravidelně oddechovala. Já musel myslet na ta naše odpoledne v zahradě jejich vilky, kde jsme si poskytovali vzájemně rozkoše z líbání a hlazení. Ale k přímé souloži mezi námi nikdy nedošlo. Ať jsem ji prosil a zapřísahal. Když jsem se pak seznámil s jednou paničkou, která mně poskytla ochotně všechno, k Alence jsem už nešel.

Šťastná náhoda
Štítky:                

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..