Jana otevřela přesně v devět hodin. Zavedený butik byl cílem žen z vyšší společnosti města a třebaže tam nikdy nepanoval takový nával jako třeba v obchodních domech, výborně prosperoval a přinášel majitelkám, Janě a Zuzaně, slušný zisk.
030
Obě ženy se v obchodě střídaly na ranní a odpolední směny, protože jedna žena plně stačila zajistit všechno, co se v obchodě dělo a pouze odpoledne zaměstnávaly jednu švadlenu, jež šila podle návrhů obou majitelek módní novinky. Toho dne však Janu čekala celodenní práce, protože Zuzana odjela do Vídně na mezinárodní výstavu dámského prádla a oblečení. Během dopoledne přišlo několik zákaznic a Jana se spokojeně usmívala, protože tržba už překročila denní průměr. Nedočkavě se podívala na hodinky. Za deset minut zavře a zajde si do „Jalty“ na oběd, i když nemá hlad. Spíš se u ní hlásila sexuální žízeň po půlroční absenci. Tak dlouho už nepoznala mužské objetí.

Prakticky od té doby, co se rozvedla s Petrem. Její bývalý manžel přivedl svou kolegyni na pracovišti do jiného stavu a Jana jí ustoupila. Petrovo chování ji ranilo a rozhodla se, že se na jiného muže ani nepodívá, ale náhražky ze sexshopu nestačily. Uvědomila si, že bez muže nedokáže dál žít. Záviděla Zuzaně jejího manžela Romana. Bylo mu osmadvacet let a v duchu viděla před svýma očima jeho sportovní vytrénovanou postavu, husté černé vlasy, pronikavé hnědé oči, štíhlý pas a snažila se uhodnout, jaký to musí být milenec. A náhle se v ní úplně zatajil dech, protože Roman nečekaně vešel do obchodu. „Nezavíráš?“ zeptal se po pozdravu. „Zavřu za chvíli,“ odvětila. „Co pak si přeješ? Zapomněl jsi, že ráno odjela do Vídně na výstavu. „Nezapomněl,“ zavrtěl hlavou. „A právě proto přicházím. Jsem rád, že tu není. Něco bych od tebe potřeboval.“ „Co pak to bude?“ zatvářila se potutelně Jana. „Zuzana má příští týden narozeniny a rád bych jí koupil něco pěkného na sebe. Přál bych si pro ni vybrat nějaké stylové oblečení se vším, co k tomu patří.“ „Rozumím,“ přikývla Jana. „Něco ti předvedu a budeš si moct vybrat. Jenom teď zamknu dveře, aby mě už nikdo nezdržoval.

Je právě dvanáct. Ty si tu klidně zůstaň a vybírej podle svého gusta. Zatím pro nás uvařím kávu.“ Jana pozorovala z kuchyně, jak Roman nerozhodně přechází od jednoho věšáku ke druhému, jak si prohlíží ve vitrínách vystavené prádlo a pořád se nemůže rozhodnout. Přinesla do předváděcího pokoje na podnose dva šálky s kávou a malým koňakem. Postavila je na stolek a zeptala se: „Tak cos vybral, Romane?“ „Nic“, odvětil sklesle, „nevím si rady.“ „Mám nápad, znám Zuzanin vkus, vyberu to sama a předvedu, jako to předvádíme našim zákaznicím. Jsme se Zuzanou stejně velké a míry máme skoro shodné. Tak se budeš moct líp rozhodnout.“ „Buď tak hodná,“ požádal ji a posadil se do křesílka, kde zpravidla vysedávaly bohaté zákaznice a usrkl kávy. Jana zašla za plentu a odložila všechny své věci. Potom se začala oblékat.

Podvazkový pás, filigránské kalhotky, podprsenku, dlouhé vzorované punčochy, všechno v tajemné černé barvě. Vklouzla do střevíčků na vysokém podpatku. Pohled do zrcadla ji přesvědčil, že vypadá víc než dobře. Hned na to na sebe navlékla úzkou moderní koženou minisukni, zdobenou bílou blůzku s předním zapínáním a dlouhými rukávy. Sama byla překvapená, jak jí to sluší. Lehký balonový plášť ke kolenům a průsvitný šátek doplnil celkový, neobyčejně příznivý dojem. Jako královna vyšla na předváděcí pódium. Nejprve přešla ke stolečku a upila trochu kávy ze svého hrnečku a potom se zvolna procházela sem a tam. Několikrát se před Romanem otočila, svlékla plášť a odhodila na jedno volné křeslo. „Líbí se ti tahle kombinace barev?“ zeptala se koketně, když se před ním zastavila a mírně rozkročena mu poskytovala ničím nerušený pohled na své klasicky tvarované nohy. „Myslím si, že by se tohle mohlo Zuzaně líbit,“ odvětil poněkud ochraptěle a neušlo jí, jak se mu v očích rozšířily zorničky. „Tak si myslím, Romane, ale nezapomeň, že pod tohle oblečení se musí vybrat pěkné spodní prádlo,“ pronesla přiškrceným hlasem Jana. „Na prádle se nikdy nemá šetřit.“ „Tak mi také nějaké ukaž,“ požádal. „Na penězích mi ani v nejmenším nezáleží.“ „Ukážu,“ přikývla poslušně a jako zkušená striptérka pomalu rozpínala bílou blůzku. Nechala ji rozepnutou a stáhla ze sebe minisukni. Černé prádlo na mírně opálené pokožce zdůrazňovalo Janiny křivky a obliny. Černé podvazky, přidržující bohatě zdobené okraje černých punčoch, jenom podtrhovaly ladnost jejích nohou. Jana věděla, že má hezčí nohy než Zuzana a plně je uplatňovala, díky střevíčkům na vysokém podpatku. Odhodila sukni i blůzku za pláštěm na křeslo a procházela se před Romanem sem a tam. Seděl jako zkamenělý a sledoval ji upřeným pohledem. Věděl, že už nesleduje prádlo, ale její tělo. Neušlo jí, jak se jeho kalhoty nepřirozeně napínají. „Jsem přesvědčena, že by se na Zuzanu hodilo právě tohle prádlo,“ konstatovala a zastavila se před ním. „Podprsenka se rozpíná vpředu,“ sáhla na bílou perličku a uvolnila oba košíčky, z nichž ihned vyskočily její citronu podobné hebké prsy. „Ani tobě to nedá moc práce.“ Roman se stále na ni upřeně díval, ale potom náhle beze slova vyskočil ze svého křesla, jako by ho vystřelili, přiblížil se k ní a uchopil za ňadra. Jana na to reagovala tím, že ho objala kolem krku a dovolila mu, aby rukama zkoumal všechny části jejího těla.

Vzrušovalo jí to. Cítila jeho bodlo přímo u kořene svých nohou, a to ji vyprovokovalo k tomu, aby mu rychle stahovala z ramen sako, rozpínala košili a vjela pod ni rukama. Levou přitom zamířila k pásku jeho kalhot. Přitom pomalu ustupoval k široké pohovce v rohu předváděcího pódia, kam nakonec s hlubokým vzdechem dopadla, nechala si stáhnout kalhotky a zimničně pomáhala Romanovu pokladu z těsného prostředí. Prudce a nedočkavě na ni nalehl, a protože našel milostné místo připraveno k přijetí nedočkavého návštěvníka, nezaváhal a vstoupil. Jana po několika prudkých a vášnivých pohybech zvedla nohy a položila je Romanovi na ramena. Netrvalo dlouho a oba doběhli do cíle. Finiš zakončili oboustranným hlasitým výkřikem. Roman po chvíli projevil znovu svou touhu a opakoval svůj útok i výkon, ale tentokrát měla Jana navrch. Srazila ho na pohovku, vyskočila na něj jako na koníčka a vysála z něho i tu poslední kapičku. Vzrušovalo ji přitom, že se při své jízdě dívala do velikého zrcadla, jež přesně ukazovalo každý pohyb. Na víc jim, bohužel, nezbyl čas. Blížila se druhá hodina a musel se obchod otevřít. Jana se ještě stačila rychle omýt, nalíčit a obléknout.

Na věži právě odbíjely dvě, když odmykala dveře a propouštěla Romana ven. Slíbil, že si pro balíček přijde před uzavřením obchodu. Zákaznic bylo tentokrát poněkud víc, ale v žádném případě se necítila unavená, jen sladce uspokojená, ale potom se ozval sžíravý a neodbytný hlad, proto musela poslat švadlenu, přicházející kolem třetí hodiny, aby jí koupila pár obložených chlebíčků. Roman přišel pro dárek večer a zdržel se v obchodě dlouho do noci, protože Jana připravila dobrou večeři a na pohovce bylo pro oba dost místa. Zuzana byla s dárkem spokojena. A co Roman? Velmi rád chodí za Janou ovšem pokaždé, když je Zuzana daleko od města. Jana mu s radostí předvádí nejen svůdné prádlo, ale před velkým zrcadlem zkoušejí i nové pozice, ochucující jejich tajnou lásku.

V butiku
Štítky:    

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..