Moji noví sousedé se k nám na poschodí přistěhovali asi před rokem a musím říci, že to byla celkem nenápadná dvojice. Oba měli něco málo přes pětadvacet let. Jak vypadal on ani nevím a ona byla taková ta šedivá myška, které by si člověk všiml tak akorát na opuštěném ostrově. Štíhlá holčina se špinavě blonďatými vlasy, většinou svázanými do malého drdůlku, a kostěnými obroučkami brýlí na nose.

Pokaždé, když jsem ji viděl, měla většinou na sobě delší sukni a vytahaný svetr nebo modročervenou silonovou bundu. Zkrátka žena, o kterou chlap normálně okem nezavadí. Z počátku jsem ji ani moc nevnímal, ale postupem času mě zaujalo, že při každém setkání na chodbě či ve výtahu, klopila cudně oči a na pozdrav odpovídala velice tiše, až měl člověk někdy dojem, že snad ani nezdraví vůbec. Nejdříve jsem ji potkával občas, asi tak jednou za týden, avšak asi po půl roce se naše střetávání stávalo častějším a kupodivu jsem ji potkával ponejvíce pozdě večer nebo v noci, kdy jsem chodil z práce. A tak se jednoho letního pozdního večera stalo, že jsem jako obvykle kráčel domů do své garsonky, když jsem na ni narazil před vchodem do domu. Právě se vracela ve starší zástěře a s odpadkovým košem. Musí být šílená, pomyslel jsem si, když skoro o půlnoci chodí s odpadky. “Dobrý večer”, pozdravila, sklopila zrak a počkala až otevřu domovní dveře.

Vešel jsem do domu a jako správně vychovaný muž jsem jí podržel dveře. Když kolem mě procházela, pozvedla najednou své oči a dlouze a vyzývavě se na mě podívala. Měla je hnědé s nádherně dlouhými řasami a ten pohled ve mně vzbudil zvědavost. Nastoupili jsme do výtahu a já stiskl knoflík dvanáctého, posledního patra, kde jsme oba bydleli. Výtah se, rozjel. 0na stála v zadní části kabinky a já u dveří. Nastala známá trapná chvíle, kdy jedete ve výtahu s někým, koho “znáte-neznáte”. Kam hleděla ona, nevím. Já pozoroval, jak se výtah šine hlemýždím tempem vzhůru. Deváté, desáté, jedenácté a najednou tma jak v noci v tunelu a výtah stojí. Chtěl jsem otevřít dveře v domnění, že jsme ještě v jedenáctém poschodí, ale marně. Zůstali jsme trčet v mezipatře v hluboké tmě. “Tak jsme dojeli, mladá paní”, povídám, aby řeč nestála. “To je tady poslední dobou pořád”, slyším její odpověď a k tomu podivný šustivý zvuk z její strany. Hmátl jsem za sebe na tlačítko nouzového zvonku a stiskl. Nic. Elektřina nešla zřejmě v celém domě. Co ted? Vytáhl jsem cigaretu, škrtl sirkou… a strnul. Moje nesmělá sousedka stála kousek ode mne bez brýlí. S rozpuštěnými vlasy a naprosto nahá. A nádherná. Do této chvíle jsem netušil, jak krásnou postavu může skrývat tak ošklivá zástěra. Zíral jsem na tu zjevenou nádheru a nevědomky si pálil prsty dohořívající sirkou. A znovu tma. Chvíli jsem tam tak stál a nevěděl co si počít, ale pak se ve mně probudil muž lovec.

Natáhl jsem po ní paži a přitáhl ji k sobě. “Jak dlouho to může trvat? Myslím ta tma”, zeptal jsem se jí tichým hlasem v okamžiku, když jsem ji ožužlával ušní lalůček. “To je jedno. Snad celou věčnost. Jenom mé prosím tě miluj! Chci tě! Toužím po tobě snad už od pradávna!” odpověděla zajíkavým hlasem a pomalinku se sunula k zemi. K mému kufříku na zemi dopadla košile i kalhoty a nakonec naše roztoužená těla. V této chvíli nám už bylo zcela jedno, kdy se v té elektrárně zmátoří a pustí proud. Naprostá tma jakoby znásobovala naši vášeň a společnou touhu po krásném milování. Hledali jsem se na vzájem a poslepu poznávali svá těla. Mé ruce jemně a pomalu putovaly po jejím pevném, plochém břichu směrem vzhůru, až se dostaly k hutným a přímo do dlaní padnoucím ňadrům. Líbal jsem ji na ústa, na bradu i na ušní boltce. Sténala. Slabounce, jako když přede kočka. Netrvalo dlouho a už jsem cítil její malou dlaň ve svých slipech, jak objímá můj zduřelý orgán.

Jediným trhem jsem ze sebe dostal ten poslední kousíček látky a můj pyj v její ručce jakoby narostl do ještě větších rozměrů. Prudkým pohybem mne otočila na záda a její tvář se přemístila k mým bedrům. Lačně si vsunula do úst můj ztopořený klacek a jemným, něžným a pravidelným pohybem zdola nahoru ho zpracovávala. Ani jsem ji ne musel pomáhat protipohyby, byla perfektní. Občas jazykem přejela malou dírku na vrcholu žaludu a pokračovala. Ne dlouho. Byl jsem hotov během několika málo vteřin a všechno své horké “mléko” jsem jí ve víru vášně nastříkal do pusy.

Ted byla řada na mně. Obrátil jsem ji zpět na záda a na podlahu výtahu. Její klín byl naprosto promočený a ruka na něj nestačila. Stulil jsem svou tvář k jejímu lůnu a jazykem dráždil malý útvar nad poševním otvorem. Sténala stále víc. Dva prsty vklouzly jakoby samy od sebe do její kundičky a snažily se dostat co nejdál. Spolu s mým hbitým jazykem vytvořily dokonalou souhru. Sténala ještě víc. Když jsem ji takhle dost vydráždil, zasunul jsem můj, znovu chtivý pyj, do ní. Nesténala. Přitlumenými výkřiky z ní vyvěraly návaly slasti. “Ano! Už. Uuuuuuž!!!” svíjela se v křečích božské nádhery a já v tu chvíli vycákal veškerou zásobu semene mezi její ňadra.

Ještě trochu zasténala, jak jsme potmě hledali svršky a byl jsem skoro již napůl oblečen, když se rozsvítila malá žárovka na stropě výtahové kabiny. V pohodě jsme oba dorazili do svých bytů. Uplynuly asi tři dny, když jsem ji potkal po cestě do sklepa. Já šel dolů a ona opačným směrem. Zase taková malá šedivá myška: Znovu sklopila nesměle oči. “Dobrý den, řekla tiše, v kočárkárně nesvítí světlo!”

4.6/5 - (5 votes)
Plachá sousedka
Štítky:                

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..