Anička, adeptka stavu učitelského, byla hezká devatenáctka, trošičku čubička. Ten sobotní podvečer sáňkovala s mladší ségrou na dlouhém svahu za vesnicí tak, jako spousta další omladiny.
Když se setmělo, mladou to přestalo bavit a odklusala domů. Já, jako sedmnáctiletý kavalír se nabídnul, že ji zastoupím. Anička byla pro, sednul jsem si dozadu, děvče se mi uvelebilo do klína a už jsme za hlasitého výskání uháněli, až za námi sníh vířil. Při druhém sjezdu jsem neodolal a zkusmo sáhl Aničce přes bundu na prsa. Když nic nenamítala, prodral jsem se až do podprsenky. To už mi šila zadečkem v klíně a tiše sténala. Při další jízdě mi zajela pravačka pod její sukni a potom do kalhotek. S potěšením jsem zaznamenal, že kalhotky nastávající paní učitelky mají široké nohavičky, takže by nebyl problém, jen chtít. A Anička chtěla… Vyčíhli jsme okamžik, kdy na vršíčku nikdo není, já rozepnul poklepec, děvče si malinko pozvedne sukni, odsune stranou proužek kalhotek a opatrně dosedne zvlhlou buchtičkou na čnící penis. Joj, to byla jízda do pekel, Anička kroutí prdýlkou, já s očima obrácenýma v sloup, když to na mne přichází, zapomenu rejdovat, zatmí se mi před očima a krucinál, to byla šlupka do staré švesty! Sype se na nás mrak sněhu, já v tom okamžiku vrcholím a Broněk, to je Aniččin snoubenec, má smůlu, musí se ženit! I když měl v plánu nejdříve dostudovat. Naštěstí vyjukne k podzimku na světlo boží kluk jak buk a je k nerozeznání podobný mámě, na nikom neulpí ani stín podezření…