Úchylky

Kapitola 1 – Zklamání „Tome, myslím, že už bychom se neměli vídat.“ „Cože?“ Z takového telefonátu jsem byl úplně mimo. Chodil jsem s Wendy několik měsíců.

Monika se scházela s Pepou už delší dobu, ale Pepa byl vždycky hrozně moc zdráhavý. Když celá parta seděla u ohně, Pepa si sice položil ruku kolem jejích ramen, ale to bylo všechno. Nedal jí ani pusu, ani ji na

Monika si stále pamatovala, jak jí Pepa moc ublížil. Chtěla se mu pomstít, ale nevěděla jak. Její kamarádka Marcela dostala dobrý nápad. Poslali přes internet Pepovi na mobil SMS zprávu tohoto znění: „Máš AIDS – tvá bývalá.“

Má fantazie se odehrává v temné místnosti. Zavezla jsi mě tam Ty. Donutila jsi mě nastoupit do kufru auta a sama jsi pak jela někam do neznáma. Jeli jsme poměrně dlouho, pak auto zastavilo.

Ach jo, takhle se trápím již celý týden. Kde je moje Tereza? Uvidím ji někdy? A nabudu si hrát s její kundičkou? Takové otázky si mi honí hlavou a já nejsem schopen myslet na cokoliv jiného.

Byl jsem už téměř stoprocentně přesvědčený o tom, že mi prohlížení záznamů na videokazetách nic zajímavého nepřinese, a pomalu jsem s tím hodlal skoncovat, když v tom jsem přece jen na něco důležitého přišel.

Konečně klid. Byl to dnes hrozný den, neměl jsem ani chvíli, kdy bych si mohl vydechnout. Ostatně za těch pět let, co jsem v našem malém městečku stal starostou jsem si chvil klidu moc nezažil. Nyní je však již v

Varování: Tento příběh se nestal, nemohl stát a ani nestane, protože systém péče o mládež na území dnešní České republiky je, byl a bude zcela jiný a o sirotky se stará vzorně.

Lebedil jsem si ve vaně plné horké vody a nechal jsem se unášet slastnými představami. Moje fantazie rozehrávala ty nejbizarnější situace plné násilí a sexu, ve kterých jsem samozřejmě hrál hlavní roli.

Touha po reálném zážitku byla stále silnější a tak jsem se odhodlal navštívit jedno SM studio. Nepíšu to pro nějakou senzaci. Někteří třeba najdou odvahu, a když jim bude zle, že už nebudou vědět co si počít, zkusí to také…